Klíčem k zlepšení současného nedostatku sester není změna systému vzdělávání!

Kromě toho, že jsem sestra s praxí u lůžka a v praxi se stále pohybuji, jsem i jeden z mnohých čtenářů vašeho webu, věnovanému ošetřovatelství. Nikdy jsem nějak neměl ambice se více angažovat. Nemohla mi ale uniknout bouřlivá diskuze, týkající se novely zákona 96/2004 a hlavně směru, kam se to celé naše sesterství ubírá a tak jsem musel překonat svou lenost a reagovat, píše nám Jaroslav Žďára.

S informacemi o novele zákona 96/2004 Sb. a s tím spojenými plánovanými změnami (nejen v systému vzdělávání) se na internetových fórech a sociálních sítích rozhořela někdy odborná a fundovaná, někdy silně emočně zbarvená diskuze o tom, kam se vlastně ubírá české ošetřovatelství a jaká budoucnost se rýsuje pro nelékařský personál.

Upřímně řečeno, většinou se jedná o bouři ve sklenici vody. Svět se točí a změny přicházejí, ať chceme, nebo ne. Je úsměvné se domnívat, že tolik opěvovaná kvalita českých sester, která je častým argumentem, bude zachována tím, že budeme lpět na systému profesní přípravy, poplatnému minulé době. Dále je až nepochopitelné, jak se skutečné problémy dokážou schovat za neustále omílanou mantru o tom, že sestra (a nejen ona) nepotřebuje pro kvalitní výkon své profese vysokoškolské vzdělání. Celá diskuze připomíná zákopovou válku, kdy obě strany konfliktu zaujaly pozice a neuhnou z nich ani o píď. Bohužel celý tento konflikt je pouze špičkou ledovce a ve velké míře se na něm podepisuje několik faktorů, které ovlivňují celkovou úroveň stavu „středního“ personálu v prostředí českého zdravotnictví a na které se snad podaří ukázat v dalších řádcích tohoto skromného pojednání.

Jako první argument je oběma tábory používán stále snižující se počet těch, kteří se chtějí vydat na dráhu sestry. Systém vzdělávání je považován za jednu ze zásadních okolností, které vedou k snížení uchazečů o tuto profesi. Nicméně je potřeba si uvědomit jedno – již nežijeme v době bipolárního světa a nejsme ani čerstvě postrevoluční stát, jsme již více jak 25 let demokratickou zemí. Jsou otevřené hranice, je množství škol a příležitostí, takže mladí lidé mají mnohem širší paletu uplatnění. V kombinaci se snižujícím se počtem mladé populace je jasné, že sestupný trend množství sester (a znovu opakuji nejen jich, ale i ostatních zdravotnických profesí) bude pokračovat. V podmínkách ČR pouze přišel o několik let později, než v západní Evropě. Proto je poměrně tristní sledovat snahy o to, aby se vzdělání vrátilo zpět o úroveň níže, mimo akademickou půdu. Naopak, snižuje to konkurenceschopnost mladých v globálním měřítku a ještě více je to bude pobízet k tomu, vybrat si obor, kde tyto limitující faktory nejsou.

S časovým vývojem souvisí i kvalitativní stránka vzdělání. Již bylo několikrát zmíněno v různých článcích, že práce sestry prodělala za poslední léta překotný vývoj. Je jasné, že to není možno objektivně posoudit z pozice řadové sestry na standardním oddělení, která nemá ani čas a ani sílu se těmito věcmi zabývat, ale je neoddiskutovatelný fakt, že spektrum práce i této standardní všeobecné sestry se změnilo. Jestli k lepšímu či k horšímu, je jiná otázka, rovněž často řešená. Lze ale říci, že to už není pouze jakýsi support pro lékaře, ale jejich autonomie se stále zvyšuje (sice mravenčími krůčky, ale stále). V prostředí specializovaných oddělení, jako jsou ARO, JIP, operační sály, ale i laboratoře a další specifická pracoviště je to ještě markantnější. S tím je ovšem spojena i stále vyšší míra odpovědnosti a to je problém, se kterým se budou české sestry vyrovnávat ještě dlouho. Pro přirovnání – francouzská anesteziologická sestra fyzicky vede celý proces anestezie, lékař je pouze supervizor a odpovídá za farmaka. Sestra intubuje, odpovídá za chod a nastavení ventilátorů apod. V českém prostředí, pokud si odmyslíme stávající legislativní stránku věci, je toto vnímáno jako problém, a to ne pro odbornou složitost, ale pro odpovědnost, kterou sestry z velké části nejsou ochotny nést. Pochopitelně nelze paušalizovat, ale pro dokreslení situace je tento příklad dostatečný. Jistě, na mnoha odděleních sestry „neoficiálně“ provádějí činnosti, které jim kompetenčně nenáleží a upřímně, není nic lepšího pro zvednutí ega, než vědomí toho, že něco takového dokážu, ale faktem zůstává, že pokud by se kompetence sester rozšířily tímto směrem, je nutné adekvátně reagovat i obsahovou stránkou vzdělání. Poslední věcí, kterou je nutno si v této oblasti uvědomit je to, že s pravomocemi přichází i možnost pochybení a tedy i trestu, což se mnohým nemusí líbit.
Pokud se tedy na popsanou problematiku podíváme touto optikou, je jasné, že i z tohoto důvodu je vysokoškolské vzdělání nutnost. Nepodléhejme iluzi, že výše popsané odborné činnosti se v ČR do kompetenčního portfolia sestry nedostanou – problém odlivu personálu zaznamenávají i lékaři a jejich práce bude stále dražší, proto jediným logickým krokem v budoucnu bude delegace těchto úkonů na kvalitně vzdělané sestry. A kvalitně opravdu neznamená na střední škole.

Velice oblíbenou frází, týkající se vzdělávání, se stalo „nám to stačilo, mladým to tak bude stačit taky, protože jsme uměli vše, co bylo potřeba“. Pokud se pokusíme nezaujatě začíst do diskuzí, zjistíme, že velice často je ovlivněna jakýmsi komplexem méněcennosti, či pocitu toho, že mladá generace nedosahuje těch kvalit, které by měla. Je to vysoce subjektivní a těžko hodnotitelný faktor, ale z diskuzí mezi sestrami je poměrně výrazně cítit. Tímto nechci obhajovat nastupující generaci, kdy je jasné, že stav není dokonalý a množství výtek vůči nim je oprávněných. Nicméně toto nepramení ani tak ze systému vzdělávání, ale z toho že na něj nasedá systém výkonu profese, jenž spolu v mnoha ohledech nekoresponduje. Laicky řečeno, lze konstatovat, že školní příprava budoucích zdravotníků je nastavena dobře, jen ne pro praxi, která je vlastní českému zdravotnictví. Změnit se musí ne systém přípravy, který je dostatečný, ale to, kam po absolvování školy jednotliví absolventi nastoupí. Je jasně dána diferenciace jednotlivých druhů nelékařského personálu, nicméně v běžném provozu je různě upravována, porušována či zaměňována. Pak je jasné, že roste jak frustrace nově příchozích, tak i stávajícího personálu. Je potřeba jasně říci, k čemu na daném pracovišti je sestra, jakou má pracovní náplň a za to musí být i patřičně oceněna. Sestra je v tuto chvíli vysokoškolsky vzdělaný pracovník, a pokud je za stejnou úroveň vzdělání lépe ohodnocena u telekomunikační firmy, je jasné, kam budou směřovat její kroky. Díky společenským změnám nastalo na trhu práce konkurenční prostředí a to je to, co české zdravotnictví stále nepochopilo. Není o to míře vzdělání, ale o financích, které jsou vyčleněny na následný pracovní výkon zdravotnického profesionála. Bohužel je v mnohých zakořeněna představa, že služba ve zdravotnictví je vskutku službou a posláním, což už dávno není pravda. S rostoucí mírou dalších možností se poslání v očích mladé generace změnilo jen v práci, a tím se bohužel uzavírá kruh.

Tím, že mladí lidé mají možnost volby, se stávají určitým druhem rukojmích systému ti, kteří v něm již nějakou dobu jsou. Pak se stává běžnou normou, že sestra přijde v době volna na provozní schůzi či nějaké školení, že pokud nemá po ruce sanitáře, dělá jeho práci, že chodí do služeb často o desítky minut dříve a ze služeb později, protože musí stihnout i veškerou dokumentaci a neoficiálně tak porušuje zákoník práce (oficiálně v práci není, protože na výplatní pásce tento čas nikdo zaplacený nemá). Je pak jasné, že frustrace těchto pracovníků směřuje na všechno, co se výkonu jejich práce týká, tj. kreditní systém, potřeba specializace, nová kolegyně s čerstvým magisterským titulem… Hořký úsměv poté však vyvolá poměrně častý názor, že si za tento stav mohou vlastně sestry samy, protože nejsou schopny si vymoci lepší podmínky. Je častým dotazem v obdobích lékařských stávek, zda se sestry přidají, či ne. Nelze se divit těm, které odmítají. Sestra je v podmínkách českého zdravotnictví sice početně na výši, nicméně stále je vnímána jako snadno nahraditelná (na rozdíl od lékaře). Sestry, a hlavně ty zkušenější, s dvaceti lety praxe a třemi dětmi, si mohou těžko dovolit stávkovat, protože v „potravním řetězci“ jsou tak nízko, že možné budoucí blaho sesterského stavu je mnohem vzdálenější, než potřeba pravidelného platu. A opět se ukazuje to, že pokud bude sestra pouze se středním vzděláním, nikdy se na vyšší pozici v potravním řetězci nedostane. Pořád bude vnímána jako něco, co lze snadno nahradit (ačkoliv události posledních dní ukazují, že obsadit tabulku sestry je stále větší problém). Na tento faktor velice úzce navazuje další problém, a to je chybění silné profesní organizace, která by dokázala pro sestry vyjednat kvalitní podmínky pro výkon jejich práce.

Ano, dá se namítnout, že zde figuruje Česká asociace sester. Nicméně tato organizace své opodstatnění pozbyla v okamžiku uzákonění povinné registrace sester a svou novou úlohu stále teprve hledá. Organizace, která by zde fungovala jako profesní sdružovatel a hlavně politický činitel, hájící zájmy svých členů, obdobně jako např. komora lékařská, zde není. Dopadem této situace je to, že pokud se jedná o zásadní novele zákona, jako je výše zmiňovaná novela zákona 96/2004 Sb., většina sester neví, co se plánuje a jak se plánuje a hlavně se nemohou k dané problematice vyjádřit. Jistě, je stvořena pracovní skupina a jistě se v ní najde několik odborníků, ale systémové řešení to není. Na tomto příkladu lze demonstrovat to, proč se z povolání sestry stává mezi veřejností zaměstnání oceňované, ale nevyhledávané. Pokud totiž nebude existovat politický rámec, který bude spoluvytvářen i sestrami, kterých se silně dotýká, dokud v odborných skupinách nebude hlas sester slyšet, situace se nemá moc šancí změnit.

Klíčem k zlepšení současného neutěšeného stavu není změna systému vzdělávání, ale zatraktivnění práce sestry tak, aby byla konkurenceschopná na trhu práce s ostatními profesemi. Vždycky se najdou nadšenci, kteří budou tuto profesi chtít dělat, i za podmínek řekněme pro ně nepříznivých, ale nelze s nimi neustále počítat a hlavně není to systémový přístup. Byl jasně nastaven systém poskytování ošetřovatelské péče, byl definován zdravotnický tým a jeho skladba. S prosazením systému vzdělávání „4+1“ se vracíme do prvopočátku, a všechny sestry, které díky své snaze a díky potřebě systému studovaly vysoké školy to zcela oprávněně vnímají jako podvod na své osobě. Další diferenciace sesterského personálu povede mimo jiné k řadě konfliktních situací na řadě odděleních. A zda se zastaví personální propad, je ve hvězdách.

Nezbývá nic jiného, než doufat v lepší budoucnost a v to, že jednou nastane doba, kdy i odborníci, rekrutovaní z řad vzdělaných sester (a sester s praxí), budou mít chuť, možnost a právo se vyjádřit ke změnám, které celý sesterský stav mohou ovlivnit. Protože změny budou přicházet neustále. Svět se pořád bude točit…

kpt. PhDr. Jaroslav Žďára
Katedra organizace vojenského zdravotnictví a managementu, Univerzita Obrany v Brně, Fakulta Vojenského zdravotnictví v Hradci Králové


15 comments

  1. Úžasné!!!
    Nedávno jsem zaslechla, jak v televizi hovořili o tom jak se musí v ČR zvednou pokuty pro řidiče, protože jsou nižší než v zahraničí. Proč to samé neplatí o platech a to i třeba platech sester či lékařů? Stát nemá peníze, aby poctivou práci ohodnotil, ale já musím mít našetřeno tolik, abych mohla případně zaplatit pokutu ve výši srovnatelné se zahraničím? Kde na to mám ze svého platu vzít? (nejsem ten kdo by porušoval zákony, ale stát se může…)
    A za co mají být p. Ráthovi zaplaceny jakési poslanecké náhrady když nepracoval? Dá Vám někdo plat, pokud neodvedete práci. V čem jsou poslanci jiní?!
    Prosím všichni si pamatujme, kdo a jak nakládá s našimi daněmi, bude to velmi důležité u voleb, nezapomeňme!

  2. Ze srdce děkuji autorovi za skvělý článek. Vřele souhlasím. Zlata Pražanová

  3. Ráda bych pouze okomentovala několik vět:
    „Se středoškolským vzděláním se snižuje konkurenceschopnost mladých v globálním měřítku“ x Pokud bude kvalifikační požadavek ČR pro výkon všeobecné sestry např. maturita, bude pak tato maturita pro výkon všeobecné sestry akceptována taktéž v zahraničí jako dostačující kvalifikační požadavek! Dále domnívám se, že českého pacienta a daňového poplatníka (podílejícího se i na vzdělávání sester) zajímá nejvíce, kdo bude pečovat o něho a nemá příliš zájem na péči našich sester o zahraniční pacienty.
    „Francouzská anesteziologická sestra fyzicky vede celý proces anestezie“ x Vysokoškolské studium sester v některých státech, kde sestry vykonávají určité činnosti, které u nás přísluší lékaři není koncipováno jako naše vysokoškolské studium ošetřovatelství, ale jako studium asistence lékaři. Jedná se o jiný koncept vzdělání s částečně medicínským obsahem z kterého pak logicky vyplývají i tyto kompetence.
    „Pokud nemá sestra po ruce sanitáře, dělá jeho práci.“ Sestra je zaplacena málo a sanitář? Za jeho plat by spousta lidí (včetně sester) ráno ani neotevřela oči, natož šla do práce. Pokud se adekvátně finančně neocení VŠICHNI pracovníci ve zdravotnictví, budou určité profese nedostatkové a bude stále docházet k těmto nežádoucím situacím.
    „Sestry, které díky své snaze a díky potřebě systému studovaly vysoké školy to zcela oprávněně vnímají jako podvod na své osobě.“ x Každé studium by člověka mělo kutlivovat a rozšířit mu obzory a ideálně také přinést vyšší kvalitu do praktického života. Pokud se tohle nestalo sestrám, které vystudovaly VŠ a vnímají to jako podvod na své osobě, je to smutné a dokládá to pouze nesmyslnost povinnosti vysokoškolského vzdělání sester. Ano, zopakovali si, co již znají ze střední školy, ale opakování je matka moudrosti a pokud již předtím neměly kvalifikaci všeobecné sestry, tak i v platových tabulkách se posunuly výš. Marné to snad zcela nebylo, ať se děje, co se děje.

    1. Lucie, Vaše názory jsou Vaše, ale musím vás upozornit na jednu faktickou chybu: „Pokud bude kvalifikační požadavek ČR pro výkon všeobecné sestry např. maturita, bude pak tato maturita pro výkon všeobecné sestry akceptována taktéž v zahraničí jako dostačující kvalifikační požadavek!“

      Věřte, že nebude. Pozice sestry je regulované povolání EU. EU sice doporučuje VŠ, ale podle směrnice EU je naprosto jedno, jestli má česká sestra maturitu, absolutorium nebo státní zkoušky. EU předepisuje v zásadě jen dvě podmínky – věk nebo základní školní docházku studenta a potom počet hodin studia vč. studijní okruhů. Ani jednu z těchto podmínek není česká SZŠ splnit. Návrh 4+1 předkládá MZ jako kompatibilní s předpisy EU, ale mě to skřípe, protože sestry si své povolání budou vybírat de facto už po 9 letech základní docházky a jak to dá všechno dohromady 4600 hodin odborné výuky Bůh ví…

      1. Myšlenka byla, že českou sestru v uplatnění na zahraničním trhu práce nediskvalifikuje skutečnost, že není absolventkou VŠ (což nám často z pochopitelných důvodů předkládá vysokoškolská lobby – každý hájí své zájmy a pracovní místo) a to samozřejmě za předpokladu, že jiná forma kvalifikačního vzdělání je v souladu se směrnicí EU (tímto děkuji silver za doplnění informace 🙂 Mimochodem, od příštího roku bude platit povinná roční docházka do školky. Nevím, možná, že bude započítána do doby základní školní docházky!?

    2. for Lucie:
      jistě znáte ve svém okolí hodně sester, které studovaly ne proto, že primárně chtěly, ale protože prostě musely. Což není nic proti ničemu, motivace je to také. A věřím tomu, že tyto oprávněně vnímají to, že je jejich snaha (cesty do školy, plýtvání dovolenými atd..) státem dehonestována, protože to prostě najednou potřeba zase není. A řeči i tom, že VŠ kultivuje a rozšiřuje obzory… VŠ je spíše boj o to, kdo se zlomí dříve, jestli student, nebo škola. Ideály jsou fajn věc, ale neuživí Vás a studovat jen kvůli ideálům nejde. VŠ učí lidi samostatnosti a práce s informacemi. Nic jiného. A z vlastní zkušenosti vím, jaký rozdíl je mezi absolventem VŠ a StřŠ či VoŠ – není to o vědomostech, ale o jakémsi vyzrání a hlavně rozšíření pohledu. Tím nechci nikoho shazovat či poukazovat na nějaké intelektuální kvality. Pokud chce asistent studovat, a je absolvent „pouhé“ StřŠ, tak ať studuje! Titul není záruka inteligence a vyzrálosti, ale na sdruhou stranu, funguje jako prvotní kazatel nečeho, co člověk musel zvládnout. A to nejde jen tak zmačkat a zahodit.
      VŠ má význam. A nejde jen o ty peníze. Opět – znáte jistě spoustu sester, které vystudovaly a na platu se to neodrazilo… A o dvoukolejnosti našeho systému, kolizi mezi VoŠ a VŠ, o nadřazení atestace nad VŠ (ačkoliv jsou to diametrálně odlišné věci…) o tom by se dalo povídat ještě dlouho. Aspoň bude materiál pro další polemiku a článeček. 🙂

      Ad systém vzdělávání v zahraničí: nepsal jsem to pro porovnání. Anglosaské země jsou někde jinde než frankofonní a čeká cesta je také specifická, ale je to dáno i historií. Jsme pozůstatek c.k. Rakouska a ten systém školství tu je zakořeněn. Důležitý je výsledek. Kamarád byl na stáži v USA a jezdil tam s hasiči a záchranáři na výjezdové skupině. Když se američtí hasiči dozvěděli, že je sestra, padali ze židle a nechápali, co dělá u nich na výjezdovce. Tam sestra nejezdí, tam je o min. 2 levely nad nimi! V americké armádě se setra může stát generálem! V ČR? Nemožné…. Nepíši to pro srovnání, nelze srovnávat nás a právě třeba USA, ale chci jen poukázat na to, že ta prestiž a odborná úroveň je možná a je spjata s kvalitním vzděláním, v ČR systému vysokoškolským.

      A tímto jsem se hluboce intelektuálně vyčerpal…

      1. Děkuji za reakci, mne se Váš článek také líbí, ale to neznamená, že musím se vším souhlasit. Neznám žádnou sestru, která MUSELA studovat VŠ. ZA? Cituji Vás: „Pokud chce asistent studovat, a je absolvent „pouhé“ StřŠ, tak ať studuje!“ Maturant ze SZŠ před rokem 2004? Neexistuje zákon, který by ho donutilil studovat VŠ. Současný maturant z nezdravotnické SŠ? Připouštím, že ten někde kvalifikaci pro práci sestry získat musel. Takže ten skutečně studovat musel, ale ten není sestra. Protože jsem se bála, že mne v budoucnu vyštípe z místa mladice s titulem, vystudovala jsem VŠ. Byla to ale moje volba. Protože mi můj selský rozum říkal, proč studovat ještě jednou na sestru, když už sestra jsem, šla jsem dělat přijímačky na Speciální pedagogiku. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale mne studium skutečně rozšířilo obzory. A až mne ten Kocourkov ve zdravotnictví převálcuje, mám možnost změnit obor. Kolegyně sestry šly na VŠ do Příbrami, tam prý vezmou každého bez přijímaček. Když s nimi člověk mluví napřímo, řeknou, že jim to nic moc nedalo, kromě Farmakologie a Biofyziky prý opáčko SZŠ. Ale veřejně nebo do diskuzí mluví jinak, nechtějí se schodit, že na tuhle pakárnu „sestra na druhou“ přistoupily. Emancipace přišla i do ošetřovatelství, což se dalo čekat. Ale u nás se to chytlo za špatný konec. Mám zkušenosti ze zahraničí a můžu Vás ujistit, že ne všechno, co tam je, je lepší než u nás. Proto si myslím, že něco přebírat není nejlepší způsob, měli bysme vycházet z naší tradice a sociokulturních podmínek a vytvořit NÁŠ nový systém (v souladu se směrnicemi EU). Stále si myslím, že není nutné, aby sestra musela vystudovat VŠ. Mám zkušenost, že i absolventky VOŠ jsou velmi kvalitní sestry (i když DiS. se vlastě rovná Bc.) a pokud ZA zvládnou zkrácené intenzivní studium na VOŠ, jak se teď navrhuje, tak proč ne? Myslím si ale, že by sestra měla být motivována (financemi a uplatněním) k tomu, aby DOBROVOLNĚ VŠ vystudovala. To studium by ale mělo být smysluplné a ne jen formální. Jsem pro to, aby pro sestry na VŠ vznikl obor „Asistent lékaře“, kde by část studia byla shodná s medicínou. To je zřejmě i ta prestiž, kterou zmiňujete Vy. Třeba by se potom nakonec sestra mohla stát generálem 🙂 Teď jsem se ovšem vyčerpala zase já. Odcházím z diskuze a dávám prostor jiným názorům.

        1. I já studovala VŠ, vedlo mne k tomu to, že jsem se chtěla dostat k informacím (ošetř. proces, standardy, dokumentace …). V té době jsem pracovala v soc. službách ve vedoucí funkci. Co jsem si sama nezjistila, to jsem nevěděla. I když mne VŠ stála hodně času a peněz, o které jsem okrátila rodinu, nelituji toho, že jsem studovala. Hodně jsem se tam naučila. A proto s návrhem 4+1 nesouhlasím. Je to unáhlené a nekoncepční řešení jednoho velmi akutního problému a navíc nic nevyřeší. Chce to globální řešení problematiky všech zdrav. prac.

        2. for Lucie: Mám rád inteligentní dialog a s Vámi se to úspěšně daří.
          Jistě nemám patent na rozum a ne vždy musím mít pravdu. Nicméně z Vašich připomínek cítím, že VŠ odmítáte převážně z důvodu odborné přípravy či skladby předmětů na studovaných VŠ, které jsou často svou úrovní na stejném levelu, jako VOŠ, nebo že dřívější maturita se dostala na dnešní úroveň Bc. studia. Ano, musím souhlasit s tím, že ne na všech školách jsou nároky na studenty odpovídající akademickému stupni a celkově jde úroveň níže. Ale to je jiný problém a jiné téma. O tom, jak by mělo vypadat ono VŠ studium by se dala napsat samostatná kapitola a nebude to pro mnoho absolventů pěkné čtení. Nicméně i tak zastávám názor, že VŠ je správná cesta 🙂

          No a o tom, jak by asi mělo vypadat studium ošetřovatelství na VŠ jednou napíšu nějaký článeček… 🙂

    3. Já tedy dělala VŠ v pokročilém věku, ale nemyslím si, že VŠ je jen opáčko SŠ. A nehledě na to, že na VŠ- všeobecnou sestru, porodní asistentku, fyzioterapeutku apod mohou jít studovat studenti i z jiných středních škol, než SZŠ- pro ty je tam spousta nových věcí

    4. Já bych jen podotkla ze doba kdy se na střední zdravotnickou školu hlásily dívky s průměrem 1 az 1.5 je dávno pryc. Osobně si myslím že je nesmysl vracet se k strednim skolam a nic takového už není možné. Kvalita absolventu ss uz je jina. Já mit dceru ktera se dobře učí zdravku ji určíte nedoporucim. V tech 15 vyber hodně ovlivní rodina a myslím že udělají to samé. …

  4. Tleskám, tento článek se mi moc líbí. Medicína postupuje mílovými kroky a práce sestry současně s ní. Jednou se s tím budeme muset smířit. Už Pacovský říkal, že sestra je samostatná a myslící bytost, nejen poskosk lékaře. A pokud se má zamýšlet nad některými výkony, musí mít znalosti. A pokud tedy ty znalosti má, sluší se zaplatit jí za práci, kterou často dělá až nad rámec své pracovní náplně – př. není sanitář, musím jít s odběrem.

    1. A co když není lékař, protože např. operuje a není k dispozici, když je ho na oddělení potřeba? I on dnes patří k nedostatkovému zboží. No a opět zde musí být sestra … Prostě kruh jak hrom! Kdo a kdy ho rozetne?

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!