Sestra – sestřičkujeme nebo ošetřujeme nemocné?

Tento článek, nebo spíš názor na tuto věc, píšu jako popud pana profesora PhDr. Vlastimila Kozoňa, PhD., který mě oslovil, abych na toto téma napsala svůj vlastní názor.

Byla sestra, byla všeobecná sestra. Ta sestra, která pomáhá lidem. Sestrou jsem se chtěla stát již na základní škole. Proto jako jediné, co jsem po základní škole chtěla, bylo – dostat se na střední zdravotnickou školu a být tou sestrou. Po škole jsem začala pracovat jako sestra na interním oddělení, a poté jsem se dostala na jednotku intenzivní péče. Během mé desetileté praxe v nemocnici jsem se setkala s neustálými změnami v oblasti ošetřovatelství, vzdělává sester a dalšími co se týkají zdravotnictví. Během deseti let co jsem pracovala, jsem vystudovala bakaláře ošetřovatelství, následně magistra ošetřovatelství a následně jsem pak úspěšně složila i rigorózní zkoušku a hrdě nosím titul doktorka ošetřovatelství. Některým se to může zdát divné, ale je to tak. Může být sestra doktorkou? Ano, přímo MUSÍ být doktorkou! Nejsem sestra, jsem doktorka ošetřovatelství, protože jsem studovala ošetřovatelství.

V minulosti ošetřovatelství bylo zaměřeno na velmi laicky zaměřenou péči. Ošetřovatelství jako takové se rozděluje na neprofesionální, charitativní a profesionální ošetřovatelství. Již charitativní ošetřovatelství vycházelo z charitativních činností. Tyto činnosti prováděli lidé bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Poskytovali jednoduché výkony, kterými se nějak snažili zajistit nějakou péči na jisté úrovni. Mezi tyto činnosti patřily uklízení pokoje, hygiena, stravování, převazování ran a další.  Avšak následným rozvojem medicíny, začali lékaři postrádat pomocníky, kteří by plnili jejich ordinace nebo instrukce. Proto se tyto pomocnice musely začít vzdělávat v ošetřovatelských školách a byly SPRÁVNĚ označované jako diplomované ošetřovatelky nemocných. Následně se práce ošetřovatelek nemocných stávala více a více náročná, nejen po fyzické stránce ale také i po psychické. Diplomované ošetřovatelky v této době dostávaly práci, kterou lékaři nevzdávali už ani časově, a proto se ochotně chopily této práce a bylo běžné, že např. podávaly léky intravenózně. Samozřejmě začaly zvládat i náročnější práci. Ošetřovatelkám tak přibývala odborná práce, ale ta neodborná jim jaksi pořád zůstávala. V dnešní době je většina práce v nemocnici závislá na sestře. Sestra, která si musí správně zorganizovat práci, delegovat své podřízené, tak aby nemocnému byla poskytnuta co možná nejlepší ošetřovatelská péče.

V dnešní době jsou pojmy v ošetřovatelství dost často zpochybňovány. Bohužel ne každý student, nebo i laická veřejnost ví, co znamenají. Jak jsem již uvedla jsem doktorka ošetřovatelství, která studovala obor ošetřovatelství. Poskytuji ošetřovatelskou péči formou ošetřovatelského procesu a v rámci ošetřovatelské praxe. Formou ošetřovatelského procesu sbírám údaje do ošetřovatelské anamnézy, sestavuji ošetřovatelské diagnózy a následně realizuji ošetřovatelské činnosti. Proč by mi tedy měli říkat sestro?

Je důležité, aby se v ošetřovatelství používaly správné pojmy, a my se rozloučili se sestrou a sestřičkováním. Myslím si, že díky tomu – že dochází k neustálým změnám v ošetřovatelství, a tím i systémem vzdělání, bude neustále ubývat personálu v nemocnicích. Protože ne každý má dostatek informací o ošetřovatelství. Já osobně jsem se až na vysokoškolském studium dozvěděla – proč i „sestry“ mohou být doktorky, proč se žádá po sestrách, aby se vzdělávali. Ano, stojím si za tím, že i „sestra“ může – ba dokonce musí být doktorka ošetřovatelství. Je to krásné, protože poskytovat péči na úrovni doktorky je příjemný pocit. Ten pocit, kdy poskytujeme co nejkvalitnější péči nemocným je přeci k nezaplacení. Avšak mě napadá celkem zásadní otázka – přijmou nás lékaři jako sami sobě rovnocennými? Samozřejmě nemůžu všechny lékaře zařadit do jedné kategorie. Ale osobně jsem se setkala, že realita je jiná. Bohužel realita dnešní doby je taková, že lékaři mají své ego, a aby měla ta „sestra“ doktorský titul je pro nich přece nereálné. Přece „TA“ co mi dělá poskoka, může být doktorka?  Možná i proto, že taky někteří nechápou systém vzdělání „sester“. Při mé osobní zkušenosti po úspěšném zakončení školy, mi z kolektivu lékařů pracující v naší nemocnici, podal pouze jeden lékař ruku a blahopřál. (Už ani z principu? – Smutné). V podstatě jsem to ani nečekala, ale jen z principu?

Napadá vás, proč v roce 2007 vyšly ze středních škol poslední všeobecná sestry? Proč byl tento obor nahrazen oborem zdravotnický asistent, nyní už praktická sestra? Víte, proč přibývá vysokých škol, kde se dá studovat bakalářský nebo magisterský obor ošetřovatelství? Ano, proto, že chceme dosáhnout toho, aby zdravotnický personál byl vzdělaný, poskytoval adekvátní a kvalitní péči na úrovni. Protože ošetřovatelství jako takové je vědní obor, který se neustále vyvíjí. Proto by se měli zdravotníci spojit a začít pracovat na tomto vývoji, a ne se obracet pořád zpět. A říkat, že když to tak bylo a šlo, proč by se to mělo měnit? Vždyť každý obor se neustále vyvíjí, prochází vývojem a změnami.

Je celkem dost neuvěřitelné, že za deset let, co pracuji v nemocnici nejsou jednoznačně stanové realistická, jednotná pravidla na počty zdravotnického personálu s určitým vzděláním na určité oddělení. Celkem máme pět stupňů pracovníků. Pomocný personál (sanitář/ka), nižší personál (ošetřovatel/ka), střední (zdravotní asistent/praktická sestra), vyšší personál (všeobecné sestry a Dis) a vysokoškolsky vzdělaný personál (s titulem Bc., Mgr., PhDr.,) a různou specializací. Jenže v dnešní době pracují na oddělení jen 3 skupiny těchto lidí, mnohdy jen jedna kategorie, která zvládne všechno. I když jejich kompetence jsou popsány v pracovní smlouvě, na jejich dodržování závisí situace ve zdravotnickém zařízení a bohužel na blaho vedení nemocnic. Kompetence jsou také klíčové, a ne všude se dodržují. Protože „sestra“ jako univerzální prostředek – zvládne všechno. Můžeme se pak divit, že nikdo nechce pracovat v nemocnicích, že dochází ke snižování stavu, zavírání nemocnic? Nemůžeme. Kdyby byly dány jednotlivé kompetence a činnosti pro jednotlivé kategorie zaměstnanců, a HLAVNĚ by se tak i podle toho pracovalo, protože jak všichni víme realita je úplně někde jinde, by tím možná došlo k vyřešení nedostatku zdravotnického personálu, aspoň z malé části.

Myslím si, že nemluvím jen sama ze sebe, ale zkusme se jako zdravotníci nad tímto zamyslet. Šířit tyto myšlenky dát. Prosadit je jako bakalářky, magistry nebo doktorky ošetřovatelství a KONEČNĚ se rozloučit se starým komunistickým pojmem sestra a chápat ošetřovatelství jako samostatný vědní obor.

PhDr. Olga Vondráčková


Komentářů: 7

  1. …….ještě zapracovat úkony do úhrad, NLZP tam nemá skoro nic… to nám stále nějak vázne =(

  2. „přijmou nás lékaři jako sami sobě rovnocennými?“
    „za deset let, co pracuji v nemocnici nejsou jednoznačně stanové realistická, jednotná pravidla“
    „Napadá vás, proč v roce 2007 vyšly ze středních škol poslední všeobecná sestry?“
    ***
    Ano,chtěla bych, aby byl zdravotnický personál vzdělaný.
    Nejvíc jste mě dostala „starým komunistickým pojmem sestra“.
    Hlavní příčinou nechuti pracovat v nemocnicích jsou peníze, nikoliv kompetence.
    Chybí zákon o povinnosti dodržení „tabulkových“ platů, co bude nad tabulku, bude fajn, ale proč sestry nedostanou ani to, co posílá pojišťovna nemocnicím na jejich mzdu?

    1. Osobně si myslím opak, protože systém 4+1 ( spíše systém 4+ 2) ještě není úplně dokončený. Bohužel probíhají teprve verze zkušební a pochybuji že se „chytnou“. Jde o to, že studenti místo toho, aby šli na rozdílové zkoušky a všechno stihli za zmiňované dva roky, půjdou raději na tu vysokou.

      1. Zdravím Olgu,
        možná ano, ale z praxe vidím, že asistenti spíše čekají a stále hledají VOŠ, která umožní jen jeden rok studia. Má známá chce pracovat jako všeobecná sestra a hlásila se na tříletou školu a nemohla jít ani na přijímačky, protože ji škola napsala, že tento rok nemohou otevřít třídu. Když se ptala z jakého důvodu, odpověď byla, že se na tříleté studium hlásili jen 3 uchazeči! Hrůůůza. Všichni právě čekají na ten jeden nebo dva roky studia …než aby šli na tři.

  3. Existuje někde skutečně model jedotlivých odborných a méně odborných sester? Pracuji ve velmi úzce specializovaném centru s vysoce odbornou péčí. Snadno si umím představit, že mi někdo udělá základní práci a já pouze tu odbornou (snadno bych pak zvládla více pacientů), ale něco takového by byla obrovská změna na kterou naše postkomunistické zdravotnictví nemá. Moc by mě zajímalo jak by to skutečně vypadalo, co do počtu sester i finanční zátěži odd. Zkoušela jsem si to hodit na papír ve vztahu k našemu odd. a nijak výhodné to není. Navíc co si člověk neudělá sám jakoby neměl.
    Takže osobně musím říct, že mě víc trápí to jak se pacienti přestávají vnímat jako lidi a místo individuálí péče stále více směřujeme k plnění standardů.

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!