Lhostejnost

11
7866

Film natočený podle skutečné události, která se stala na konce roku 2013 v Liberci, se dostal na přehlídku filmů Febiofest. Jedná se o příběh ženy, které na frekventovaném terminálu městské hromadné dopravy v dolním centru stotisícového Liberce po kolapsu dlouhé minuty nikdo nepomohl. I přes snahu záchranářů žena po převozu do nemocnice zemřela.

Film natočil jablonecký režisér Martin Wenzel, z úcty k pozůstalým nikoli v Liberci, ale v Jablonci nad Nisou.
Některé věty, které znějí ve filmu, jsou skutečné.

A název filmu? Lhostejnost!

httpv://www.youtube.com/watch?v=Wtss_I51UnQ

11 KOMENTÁŘE

  1. tak teď jsem opravdu hořce, hořce zaplakala nad mentalitou lidí. Fuj! Měli by se všichni stydět!!!!

  2. Sama jsem volala několikrát a vždycky!!!!jsem z toho měla úžasnou držkovou. Nejdřív člověka přepojujou od čerta k ďáblu a nakonec dostane vynadáno- například jednou, že jsem bezdomovce nezahřívala vlastním tělem a nevolala z plna hrdla- namísto toho jsme si dovolila použít telefon a tísňovou linku. Jako svědek dopravní nehody jsem volala na 112- opět asi 10 různých přepojení a nakonec se mne zeptali, jaká to jsou auta….Už jsem na ně byla fakt sprostá, protože se celkem nikomu nic moc nestalo, žádné citové vazby a zcela věcně jsem popisovala pořád dokola, odkud volám, co se stalo, co jsem udělala a jak se mi jeví zranění. Byla jsem tam sama, pouze s dcerou, která nemůže vidět krev a nedovedu si představit, že bych do někoho třeba pumpovala a 7 minut hovořila s kdejakým dispečinkem, aby mně nakonec sprdli, že neznám značku aut. Beru to jako svou morální povinnost, že zavolám, nepotřebuju za to tisíceré díky, ale třeba by se se mnou mohli bavit slušně (tu autonehodu jsem odstonala, protože jsem zraněné zafixovla hlavu vlastní bundou a než dojeli, pořádně jsem vymrzla- pak jsem se chtěla oblíct a jít domů a to nešlo!!!!
    Kolegyně chtěla pomoci vstát pánovi, který upadl na cestě a ten jí přetáhl holí a byl na ni sprostý. Za dobrotu na žebrotu a pak to končí, jako třeba tenhle příběh.

    • Prosím, i tak to nevzdávejme, slušnost lidí jednou zvítězí a třeba i nám jednou někdo pomůže. Je pak na nás, jak mu poděkujeme a jakou zprávu pošleme dál.

      I já několikrát volal pomoc a mé zkušenosti jsou velmi pozitivní – i s městskou policí (v Pardubicích dle mého velmi profesionálně zjistili co je s paní (do té chvíle nereagující) na chodníku a profesionálně ji pomohli. Doufám, že se pozitivní reakce budou množit a že čím dál více z nás bude vědět co dělat nebo alespoň dle svých možností pomůže.

      • Já v to taky doufám, proto jsem to ještě nezabalila. I když si vždycky říkám, že příště se otočím a uteču, nikdy jsem to neudělala. Že mé zkušenosti nejsou zrovna nejlepší, no, mám smůlu, ale nikdy člověk neví, kdy se do podobné situace dostane někdo jemu blízký nebo on sám.Nejvíc mne baví, že se šrotíme jak musíme volat 112 a pak se dovoláme na kdejaký dispečing v kraji, ale do našeho města ne. A přepojování na hasiče, policii či lékaře by mělo být přece už v jejich režii. já jsem se poučila, na školení píšu do testů že 112 a volám 155.

  3. No co jsem viděla mě udivuje že u nás můžou být takoví lhostejní a vygumovaní sobci vůči druhým .Až jde s toho husí kůže fúúúúúj tak to už nejsme my lidi kteří si kdysi pomáhali,nic takového neexistovalo je mi s toho na blití ,lidi nadávají na cikány a co dělají našinci, jsou flegmatičtí,ignoranti,tupci, závistivci a potom se divíme proč jsme takoví na sebe

  4. Brrr – sám jsem byl před 15 lety svědkem, když starší pan skolaboval na zastávce a lidi se prostě otočili a nastoupili do tramvaje a odjeli. Mě bylo 16 a já jsem poskytnul první pomoc a pak se přidala i nějaká cca 20 letá holka. Dělali jsme masáž a dýchání asi 5 minut než přijela záchranka (zdálo se mi to jako 2 hodiny) a pána pak nahodili pomoci defib. přístroje. Ten pocit radosti, že ho zachránili (jestli to nakonec přežil se nedozvím asi nikdy ale snad jo odváželi ho samostatně dýchajícího) mi vynahradil všechno.

  5. Když jsme se jednou vraceli domů, tak ve vedlejší ulici ležel uprostřed cesty člověk. Připravení zavolat první pomoc jsme k němu přiběhli a když se ho dotkly, tak nás seřval, že chce v klidu spát. Že byl opilej bylo jasný už asi na první pohled. Jo taky to bylo na Slovensku, to tam asi taky hraje roli.

  6. Ani tělesný handicap nemusí být překážkou v poskytnutí první pomoci. Abych mohla alespoň instruovat, udělala jsem si kurz první pomoci. Díky tomu jsem mohla již několikrát někomu pomoct 🙂 A kdyby fakt šlo do hustýho naučila jsem se masáž srdce nohou.
    Nebuďme lhostejní!

  7. Vážení zde je i odpověd proč je Liberec tak zkorumpovaný a zadlužený. Do Liberce jakoby se sjeli obyvatelé ze všech koutů republiky. Žádná hrdost na své město ,lhostejnost a chamtivost.Každý jen pro sebe.

Napsat komentář k Ivana Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..