Maláčová: Sestry v sociálních službách nesmějí zůstat bez odměn. Zatlačím na Vojtěcha, aby na ně nezapomněl!

1
2179

Ministryně Jana Maláčová slíbila odměny zaměstnancům v sociálních službách a svůj slib dotáhla do konce. Poskytovatelé sociálních služeb si už od pátku mohou žádat o dotaci na odměny pro své zaměstnance. Hezké, má to však jednu vadu na kráse. Ministerstvo práce totiž nemůže odměňovat sestry v sociálních službách – to musí udělat ministerstvo zdravotnictví. Jana Maláčová si prý ale pohlídá, aby pan ministr Vojtěch na těch 7 200 sester v sociálních službách nezapomněl. A jak rychle své odměny dostanou pečovatelky? Budou se platy v sociálních službách zvyšovat? A co říká Jana Maláčová na nedostatek pracovníků v sociálních službách? O tom všem se dočtete v exkluzivním rozhovoru pro Ošetřovatelství.info.

Paní ministryně, čtenáři Ošetřovatelství.info pracují častěji ve zdravotnictví. Můžete nám krátce přiblížit, co všechno má na starosti Ministerstvo práce a sociálních věcí?
Krátce to půjde těžko, ale pokusím se. Už podle názvu máme na starosti všechno, co se týká sociálních služeb, sociálního zabezpečení obyvatel a zaměstnanosti. Máme na starosti zákoník práce a jeho dodržování, podporu v nezaměstnanosti, všechnu možnou pomoc rodinám, jako je například rodičovský příspěvek, nebo třeba nemocenské, příspěvek na péči, a samozřejmě důchody. Ale to je opravdu jen krátký výčet. Zjednodušeně by se dalo říci, že MPSV provází člověka od kolébky až do konce života.

Takže všechny ty řeči, že spolknete většinu státního rozpočtu a utrácíte moc peněz…
… neznamenají nic jiného než pokus o ránu pod pás. Ti, kteří tohle říkají, moc dobře vědí, že víc než 94 % výdajů MPSV je dáno zákonem. Takže tam není prostor pro škrty, a i kdyby byl, neškrtala bych.  Stát by neměl hledat úspory u těch nejzranitelnějších – u rodin s dětmi, seniorů a dalších. Když Ministerstvo dopravy nedostane peníze na novou silnici, je to asi mrzuté, ale kdyby stát nenašel peníze na důchody, způsobil by katastrofu. Tohle nesmíme nikdy dopustit.

Dotkla jste se zákoníku práce. Zdá se mi, že je to nejporušovanější zákon vůbec. Vnímáte to také tak?
Zákoník práce ovlivňuje miliony lidí. Hlavně teď v koronakrizi se ukázalo, že spousta zaměstnanců svoje práva nezná. To je velká chyba, protože když nevíte, na co máte právo, nemůžete se efektivně bránit. Spousta lidí přišla o práci jen kvůli tomu, že je zaměstnavatel takříkajíc vypekl. Zaměstnavatel oproti zaměstnanci vždycky tahá za ten delší konec provazu. Aby se síly vyrovnaly, musí se na stranu zaměstnance někdo postavit. Tahle role přísluší státu a odborům. V koronakrizi hodně lidí přicházelo o práci třeba jen proto, že si nechali vnutit dohodu o ukončení pracovního poměru. Ze dne na den přišli o práci a bez nároku na odstupné. Šílené, zvláště v téhle době. Tohle neférové jednání některých zaměstnavatelů odsuzuji.

A jak proti tomu bojujete?
Tyhle špinavé praktiky není snadné odhalit. Abychom se o nich dozvěděli, musí se lidé ozvat. A když nevědí, že se jim děje bezpráví, neozvou se. Proto jsme se v koronakrizi zaměřili i na osvětu. Hned z kraje epidemie jsme vydali Listinu základních práv zaměstnance, kde jsme lidi informovali o jejich právech a o tom, jak se mohou bránit. Součástí listiny, kterou jsme inzerovali i v tisku, jsou i kontakty na odborové organizace – ty mohou zaměstnancům také hodně pomoci. Ale šli jsme i cestou prevence. Jak asi víte, rozjeli jsme program na ochranu zaměstnanosti, který jsme trefně nazvali „Antivirus“. Přes tenhle program pomáháme firmám udržet pracovní místa tím, že jim hradíme náhrady mezd, které vyplatily svým zaměstnancům. Máme tam ale podmínky, které ve svém důsledku opět chrání zaměstnance. Kompenzaci může firma získat jen na již vyplacené náhrady mezd – čili kdo svým lidem neplatí, nic nedostane. Stejně tak nedostane peníze na někoho, kdo je ve výpovědi. A to nejdůležitější – na peníze od státu si nesáhnou firmy, které porušují zákoník práce. Někteří nás kritizovali, že firmy příliš kontrolujeme, ale já opravdu netuším, proč bychom měli podporovat podniky, které se ke svým zaměstnancům nechovají férově.

Přesuneme se k těm sociálním službám. Vy jste prohlásila, že všichni zaměstnanci v sociálních službách dostanou odměny. Pod tím si mám představit skutečně všechny? I třeba údržbáře a kuchařky?
Ano, všechny. Bez těch kuchařek, údržbářů a dalších by to totiž nefungovalo. Lidé v sociálních službách, stejně jako ve zdravotnictví, pracují v týmech a každý tam má svoji nezastupitelnou roli. Všichni byli tou koronakrizí nějakým způsobem zasaženi.

Ale ty odměny nedostanou sestry. Ty přece také pracují v sociálních službách.
Napsala mi jedna pečovatelka, snad mohu říci jméno –  paní Ivana – proč jsme sestry z té odměny vyjmuli, že si odměnu také zaslouží. Nelze než souhlasit, rozhodně zaslouží. A moc mě potěšilo, že paní Ivana své kolegyně takhle hájí. Bohužel, všechny sestry – ty ve zdravotnictví i ty v sociálních službách – může odměnit jen resort zdravotnictví. Opakovaně jsem upozorňovala na to, že v sociálních službách pracuje 7 200 sester.  Kolega Vojtěch slíbil na vládě i na jednání vlády s hejtmany, že změní úhradovou vyhlášku a sestry v sociálních službách dostanou své odměny v červenci. A já si to pohlídám.

Říkáte, že si ty odměny zaslouží. Občas ale zaznívá názor, že lidé v sociálních službách nedělali během koronakrize nic navíc, že dělají práci, kterou si vybrali, a nepotřebuji žádné odměny. Měli by být nadstandardně placeni celý rok.
Když dovolíte, já bych tu otázku rozdělila. Samozřejmě to odměňování v sociálních službách ještě vůbec není tam, kde by mělo být, ale peníze postupně navyšujeme. Jen za vlády sociální demokracie narostly platy v sociálních službách o více než 50 %. Naprosto souhlasím s tím, že plat v sociálních službách má být důstojný, a dělám pro to maximum.
Co se ale týče té práce v době koronakrize, tak s tím absolutně nemůžu souhlasit.  Podle mě podal personál v sociálních službách naprosto mimořádný výkon. Zaměstnanci pracovali vysoko nad rámec svých běžných pracovních povinností – museli během pár dní nasát spoustu nových hygienických předpisů, naučit se třeba oblékat ochranné obleky, pracovat ve ztížených hygienických podmínkách na izolacích a někde se dokonce dobrovolně zabarikádovali v práci, aby neohrozili svoje klienty a rodiny. Klientům v době zákazu návštěv suplovali rodiny a pomáhali jim obsluhovat tablety, počítače a chytré telefony, aby měli alespoň nějakou možnost spojit se s rodinou. Čelili riziku nákazy a ještě navíc předsudkům, které živily negativní zprávy médií o tom, že údajně někam nákazu dokonce zavlekli. Ještě jednou opakuji – podali mimořádný výkon a zaslouží si mimořádnou odměnu! Potlesk a poděkování opravdu nestačí.

Zaměstnanci ale mají strach, že se peníze na odměny zadřou vedení za nehty, a k nim se ani nedostanou.
Tomu chci samozřejmě zabránit, a proto byl dotační titul vypsán a vyhlášen tak, aby žádala přímo ta konkrétní zařízení. Pro MPSV to bude administrativně náročnější. Ale budeme moci odkontrolovat, že peníze zaměstnanci skutečně dostanou. Děláme všechno proto, aby peníze dorazily do zařízení v červenci a byly ve výplatě za červenec — v srpnu.

Až za červenec? To snad má být hned, ne?
Prosím, berte to v celém tom kontextu. V okamžiku, kdy se u nás objevil koronavirus, vláda zasedala každý den. V první řadě jsme řešili, jak rychle uhasit vznikající požár a zabezpečit, aby se přestal šířit.  Bylo potřeba vydat zákony, které pomohly lidem být doma s dětmi, protože se zavřely školy. Museli jsme se postarat o to, aby nedocházelo k masovému propouštění zaměstnanců. V prvních 14 dnech byl problém s dostatkem ochranných pomůcek, protože na Ministerstvu zdravotnictví se to tak úplně nepovedlo. Pro mě jako ministryni práce a sociálních věcí bylo naprosto klíčové dostat ochranné pomůcky do sociálních služeb, protože v první chvíli šla většina z nich do zdravotnictví. Bojovala jsem také za plošné testování v domovech pro seniory. Nakonec se mi povedlo prosadit testování personálu, což se ukázalo jako zásadní. Sociálním službám jsme se věnovali každý den. Odborníci MPSV byli v pohotovosti 24 hodin, 7 dní v týdnu.
Takže nejdříve jsme provedli první pomoc, pak základní léčbu a teď můžeme začít s doléčením a rehabilitací. Podívat se na lidi, kteří nepřišli o práci, nepropadly se jim příjmy, ale zároveň pracovali velmi tvrdě ve složitých podmínkách. A proč musí čekat až do srpna? Já prostě nemám kufr peněz, abych ho rozvezla po krajích a rozdávala tisícovky. Peníze jsem musela na vládě vyjednat a nebylo to vůbec jednoduché. Pak bylo potřeba vypsat dotační řízení a nechat zařízení, aby se do něj přihlásila. A teprve pak jim můžeme poslat peníze na účty. Je to dáno zákonem.

Řekla jste, že lidé v sociálních službách nepřišli o práci. To je ale přece hrozně pozitivní – mít práci, o kterou nemůžu přijít. Proč je tedy podle vás zaměstnanců v sociálních službách málo?
Víte, já velmi ostře vnímám, že práce v sociálních službách nemá patřičnou prestiž a potýká se s problémy s financováním. To už ale řešíme v novele zákona o sociálních službách. Nastaví mimo jiné personální standardy a zajistí stabilní financování. A doufám, že si lidé teď více uvědomí, jak jsou sociální služby důležité. Věnovat se sociální práci a službám znamená široké možnosti uplatnění a v přímé péči může hodně lidí najít druhou kariéru. Rekvalifikace na pracovníka v sociálních službách je dostupná. Ale chybí nám i lidi na úřadech, i když tam pomáhá elektronizace. Když si vzpomenu, jaký byl odpor proti eNeschopence… Teď by nás počet těch papírových doslova zavalil.

To jste mě překvapila. Práce úředníka je přeci sen. Kafíčko a teplá kancelář…
A byla jste se někdy podívat na úřadu práce? Zejména pracovníci podpor v nezaměstnanosti a dávek hmotné nouze se setkávají s lidmi ve velmi emočně vypjatých situacích. Přichází k nim klienti rozčílení, zoufalí, zaměstnanci úřadů čelí urážkám. Je to velmi náročná práce s lidmi a člověk může lehce vyhořet. I když jde o diametrálně odlišnou práci, myslím, že právě tohle si zdravotníci umí moc dobře představit. Sami patří k těm nejohroženějším skupinám zaměstnanců, to je známá věc. Ale když se hledají cesty, je změna k lepšímu možná.  Loni jsem se zasadila o to, aby i tihle zaměstnanci na úřadech dostávali příplatky za ztížené pracovní prostředí, a jsem moc ráda, že se to povedlo. Také připravujeme valorizaci těch příplatků, už jsme o tom jednali na tripartitě.

A co se vám nepovedlo? Co vnímáte jako prohru?
Nic, o co usiluji, není ztracené. Hodně se toho už povedlo, a o to, co zbývá, se ještě poperu. Přijďte tedy za rok, řekneme si.

Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
Foto: MPSV

1 komentář

  1. Myslím si, že by zaměstnanci v sociálních službách měli mít vyšší platové třídy, než mají teď. Odměny se někde vytratí, tarify zůstanou.

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..