Čtvrtek, 18. srpna 2022

Zdravotní sestry s vysokoškolským diplomem české zdravotnictví nespasí

Z některých emailů, které mi chodí, a článků v médiích (naposledy mě překvapil ten, který vyšel ve Zdravotnickém deníku 5. 11. 2015 s titulkem „Návrat ke středoškolskému vzdělávání sester se nelíbí odborům ani ČAS“), mám bohužel pocit, že stojíme stále na začátku, ne-li deset kroků před startem. Co platilo včera, dnes už neplatí, ten něco tají, tamten mluví moc. I já osobně jsem se dostala do negativního světla, nejsem totiž nadčlověk, neumím cestovat časem ani číst myšlenky. Jsem poslankyní, ale také stále aktivní zdravotní sestrou, tzn. ti, kteří si přejí, abych byla jako poslankyně „mimo mísu“ skřípou zuby. Říkám to skoro všude, opakování je ale matkou moudrosti.

Něco málo z historie

Psal se rok 1980, když jsem vyplňovala přihlášku na střední školu. Volba té konkrétní pro mě byla jednoduchá, od první třídy jsem se chtěla stát sestřičkou. Právě v první třídě jsem jako pacient strávila nějaký čas ve Vinohradské nemocnici. Dodnes vzpomínám na sestřičku Evu, která se tam o mě bezvadně starala, nechávala mě rovnat obvazy na převazovně, skládat stříkačky do nerez boxů (pamatujete?). To zásadně předurčilo moje budoucí povolání. Tehdy jsem se bála, že se na výběrovou školu nedostanu, na vysvědčení jsem totiž měla pět dvojek. I tak mě ale přijali a já skákala radostí do stropu.

Celé studium na zdrávce bylo velmi náročné. Na odborné předměty docházeli primáři jednotlivých oddělení nemocnice a ti nám rozhodně nic neodpustili. Těšila jsem se hlavně na praxi. Jaký to byl výjimečný den, když jsem si poprvé v autobuse vezla nažehlenou bílou zástěru a čepec. Délka zástěry a šatů musela být samozřejmě při pokleknutí na kolena až na zem, nic kratšího neexistovalo. První den jsem nastoupila v sedm ráno, nejprve proběhla kontrola oblečení a svázaných vlasů, pak jsme se daly do stlaní postelí a ranní hygieny a šup mezi pacienty. Hned první den jsem se shodou náhod setkala s mrtvým pacientem. Šok, ale to k naší profesi prostě patří. Paní profesorka, která nás měla na praxi, byla nesmírně trpělivá, sdílela s námi celé roky naše přešlapy i úspěchy. Dala nám ten nejcennější základ pro naši další práci.

Po čtyřech letech přišla maturita. A co dál? Nejprve jsem chtěla být dětskou sestrou, ale už v dobách studia jsem zjistila, že to nebude to pravé ořechové.  Jako maturitní předmět jsem si proto zvolila chirurgii. A tam jsem také hned po maturitě nastoupila. Měla jsem štěstí na další zkušenou sestru, která mi moc pomáhala. Po půl roce mě vrchní sestra přezkoušela a stala se ze mě opravdová samostatná zdravotní sestřička a byla jsem na to pyšná. Následně jsem se dostala přes ARO až k práci na záchrance. Neměla jsem ale potřebné vzdělání, a tak jsem se před tím musela přihlásit na ARIP. Když jsem se dostala po letech do vedoucí pozice, musela jsem jít opět studovat, tentokrát PSS – management v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno (NCO NZO). Nakonec jsem si dodělala i vysokou školu a získala jsem magisterský titul v oboru Veřejné zdravotnictví a management. A ano, jsem poslankyní Parlamentu ČR a výše uvedené mi v mé práci moc pomáhá.

Život se mění a podmínky a vzdělávání nelékařských pracovníků s ním

Dnes je mnohé úplně jinak a já rozhodně nejsem nějaký zpátečník, jen se nebojím osvědčené věci z minulosti přenášet do současnosti. Dnešní systém v podstatě absolventky středních zdravotnických škol nutí studovat vysokou školu. Je to nutné? Jak se to vezme, názory se rozcházejí. Podle mě to nutné není. Někteří lidé, když už neví co by, kopnou si do poslanců. Ti patrně mohou v ČR úplně za všechno. Je jedno, kdo ve skutečnosti zákon předkládá, kdo ho připomínkuje, poslanec by měl snad raději mlčet? Někteří z mých 199 kolegů to praktikují v duchu „Kdo nic nedělá, nic nezkazí!“. Já na to ale žaludek nemám. V případě vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu mě ženou dál zástupy zkušených, mladých i budoucích zdravotních sester, kolegyně bývalé i současné i zdravotní sestry, které jsem v životě neviděla. Snažím se interpretovat jejich názory, přání, nápady. Zaráží mě však, že se mnohdy rozcházím s jejich profesními organizacemi. Koho tedy tyto organizace vlastně zastupují?

Zdravotních sester máme nedostatek. Důvody jsou dva, peníze a vzdělávání. Nemíchala bych je ale dohromady, protože jinak nikdy nic nevyřešíme. Musíme začít od základu, přestat dělat experimenty definovat problémy, odstranit duplicity (zdravotnický asistent – zdravotní sestra, studium na VOŠ a VŠ), vrátit se k tomu, co je osvědčené, nenechávat se ovlivňovat EU, pokud nemusíme. České zdravotnictví má svoji tradici, vyrostlo na určitých základech a někdy prostě nejde (bohužel) rychle přejímat zahraniční modely.

Nový zákon, který má nahradit zákon 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických profesích se připravuje. Už několik let. Vznikla pracovní komise na Ministerstvu zdravotnictví ČR, které jej předkládá. A to opakuji, neboť se stále setkávám s tím, že jsem osočována z toho, co to vůbec předkládám za zákon. To, co nakonec ministerstvo předloží, je v jeho moci, nikoliv v mojí. Snažím se jen, stejně jako různé profesní organizace, jeho finální podobu ovlivnit. Zákon by měl být do poslanecké sněmovny předložen v polovině příštího roku. Už nyní je k němu více než tisíc připomínek. Byla bych nerada, aby v okamžiku, kdy přijde do sněmovny, k němu byly podány desítky pozměňovacích návrhů. To by nikam nevedlo a výsledkem by byl ještě větší paskvil, než je teď.

Nebavme se však pouze o zákonech z oblasti zdravotnictví. Po změně volá i školský zákon a evropské směrnice, kterými se řídíme. Spolupráce ministerstva zdravotnictví a školství mládeže a tělovýchovy je nezbytná. Bavíme se přeci o vzdělávání, o školách, o jejich kvalitě. Já osobně se vůbec nebráním představě vytvořit vzdělávání v pětiletém oboru všeobecná zdravotní sestra, abychom splnili požadavky EU. Zároveň nejsem, jak jsem už několikrát řekla, proti zrušení vysokých škol. Absolvent střední školy by tedy měl být podle mého názoru plnohodnotnou zdravotní sestrou a mít možnost volby, když bude chtít zvolit nějaký určitý směr. Tak, jako jsem to tehdy udělala já. Někdo nechce a ani nemůže strávit roky studiem (např. z ekonomických důvodů). Stojí potom před volbou, zdali se stát zdravotní sestrou nebo zvolit jiný obor. Pokud by měl po maturitě příslušné kompetence, mohlo by to rozhodnutí ovlivnit ve prospěch českého zdravotnictví. Můj názor, moje představa, jak by to mohlo fungovat lépe.

Daly by se popsat další stovky řádků, ale pokračovat nebudu. Já totiž stále čekám. Čekám na to, až příslušné instituce předloží přesné počty a seznam nelékařských zdravotnických profesí, které v českých nemocnicích chybí. To je základ, který může změnit mnohé. Bez toho může zasedat deset pracovních skupin, mohou se konat semináře a konference, mohou vyjít stohy novinových článků, ale i tak jsou veškeré návrhy na vodě. Snad jí neuplyne mnoho. Už nyní je pět minut po dvanácté.

Jana Pastuchová

DALŠÍ ČLÁNKY

15 KOMENTÁŘE

  1. JE TO ZDE NAPSÁNO BYLA TO VÝBĚROVÁ ŠKOLA,BEZ VÝBORNÝCH ZNÁMEK A PŘIJÍMACÍCH ZKOUŠEK JSME SE NA NÍ NEDOSTALI.BOHUŽEL DNES TOMU TAK NENÍ,BERE SE BEZ PŘIJÍMACÍCH ZKOUŠEK.A NA I STUDENTI SE ČTYŘKAMI NA VYSVĚDČENÍ.ABY SE NAPLNILI MÍSTA,PROTOŽE O STUJUM NA TÉTO ŠKOLE NENÍ ZÁJEM.PRESTIŽ TÉTO ŠKOLY JE PRYČ A JR TO VELKÁ ŠKODA.:-(

  2. První, co mne napadlo po přečtení titulku bylo: „ale sestry středoškolačky také ne, protože postupně odcházejí do důchodu“.
    Pak jsem si přečtla článek- nevím, jestli já vůbec mohu mít nějakou připomínku k sestrám, když nejsem sestra, ale porodní asistentka. Podle mého názoru je nutné spojovat vzdělání a finance. Protože pokud budou kolegyně s VŠ pracovat za směšné platy, tak prostě půjdou pracovat jinam. Sester opouští VŠ dost, ale někteří zaměstnavatelé tyto kolegyně nechce zaměstnat. Když kolegyně seženou zaměstnání, jsou semlety systémem- sestra dělá naprosto cokoli a u toho nejí, nečůrá a hlavně nemyslí. Například utírá podlahu od krvavých cákanců, protože uklizečka buď není a nebo nesmí uklízet infekční materiál (nemá infekční příplatky), například do zblbnutí desinfikuje povrchy, lůžka apod, protože není ošetřovatleka, například odváží špinavé prádlo, odpadky, jídlo apod, protože není sanitář, vypisuje nejrůznější potvrzení, kopíruje, inkasuje apod, protože není sekretářka, například píše anamnézy nebo kóduje výkony, protože lékaři „nestíhají“. Sama má administrativy víc než dost a kde jsou pacienti? Na tohle studovala na VŠ?
    Podle mého názoru je chyba hlavně ve financích- o pacienty by se měl starat tým, ve kterém mají své místo jak sanitářky, či sanitáři, ošetřovatelky, přípdaně zdravotnické asistentky (ale tady jsem já osobně na tenkém ledě), sestry a lékaři. Plus další odborníci jako nutriční terapeuté, rehabilitační či sociální sestry. A služby uklizeček nebo sekretářek by měl být pro oddělení samozřejmostí.

    • Zcela souhlasím s názorem Jiřiny. Proč by sestra nemohla být vzdělaná, proč by tu nemohli být zdravotničtí asistenti? Chyba je v systému a ve zmatku v kompetencích. Sestry na vedoucích pozicích mnohdy nezvládají, neumějí (nebo to ani neřeší), rozdělit práci mezi sestry s různými stupni vzdělání a sanitáře ve službě. Je neskutečné, že v dnešní době, v tomto systému vzdělávání sester, není výjimkou, když sestra s VŠ provádí dezinfekci povrchů. Ano, vzdělávání sester před revolucí bylo nastavené dobře, ale když už je to nyní tak, je pak především na managementu, aby sestry dělaly práci, která jim podle vzdělání náleží. Velkým problémem je též stále dost nevzdělaných sester na vedoucích místech. Pokud sestra bez vzdělání pracuje na pozici vedoucího pracovníka, má tedy nejvyšší kompetence v týmu, není pak divu, že sestra s titulem utírá třeba ty cákance od krve. A další záležitostí a myslím si, že ne ojedinělou, je právě i to, že nevzdělané manažerky ve funkcích se bojí vzdělaných sester, ale to už jsme zase u (ne)fungující systému. Dalo by se diskutovat a diskutovat, o financích nemluvě. Jak může mít sestra s vyšším vzděláním menší osobní ohodnocení, než sestra bez vzdělání, přičemž pracovně se neliší. Chybu vidím především v lidech, kteří zdravotnictví dělají, ne v systému vzdělávání. I když z „původní zdrávky“ vycházely sestry snad chytřejší, ale rozhodně více prakticky zručné. To však může být již někde zmiňovanou potřebou naplnit školy a nabrat i „čtyřkaře“. Zdravotní sestry s vysokoškolským diplomem české zdravotnictví nespasí, dle mého názoru zcela alibistický výrok.

      • Ještě jsem zapomněla dodat, spojení zdravotní sestra – pokud vím, dnes už se nepoužívá. Když jej však stále zmiňují ve svých projevech erudovaní lidé, kde se pak nachází současná sestra?

      • Vrchní sestra nemůže rozdělovat práci mezi sestry podle vzdělávání, jak píšete. Kompetence všech sester jsou totiž stejné. Což je další nesmysl současného systému. Dokud bude tříleté VŠ vzdělání, nemůže mít sestra vyšší kompetence než ta co studovala 4 roky starou SZŠ.

        • Proč by vrchní sestra nemohla v přidělování práce zohlednit vzdělání sestry, při zachování kompetencí oběma. Pokud se tedy bavíme o pozici sestra bez odborného dohledu. Existuje pak také něco jako náplň práce, vedoucí směny, sestra skupiny 1 atd., a v tom si právě myslím, je ta možnost zohlednit vzdělání. Jistě, tento vzor nelze aplikovat všude a na všechna zařízení. Kdysi, když přišel nárůst sester z VOŠ a VŠ, zaslechla jsem od vrcholového manažera nemocnice, že směnovou sestrou by měla být vždy sestra s nejvyšším stupněm vzdělání. Ale neděje se tak, protože kompetence jsou stejné. Jak zmiňujete, nesmysl současného systému. Díky za Váš názor.

        • Co je to za nesmysl? Sestra na VŠ nebo VOŠ má 2300 hodin odborných předmětů a dalsich 2300 hodin praxe. Celkem tedy 4600 hodin. Muze se tím pochlubit sestra SZŠ? Nemůžete srovnávat SZŠ s VOŠ či VS. Nároky na studentky jsou tam úplně jiný, jede se v daleko rychlejším tempu v ucivu, a když nestíháš končíš. Na SZŠ se probere látka a napíše se písemka nebo se zkouší, a takhle pořád dokola. Na VŠ a VOŠ ti MUDr. a Mgr. prednasi a to co ti přednáší celé měsíce, tak ty se to pak musíš naučit za týden! A do toho psát seminarky, prezentace atd. Jak už jsem psala tady jsou jiný nároky na studenta než jak tomu bylo dříve.

  3. Dobrý den, Váš názor o vzdělávání zcela nesdílím.
    Maturovala jsem o tři roky dříve než Vy. Mám vystudované PSS, certifikované kurzy Vlhkého hojení ran na NCO NZO v Brně, a Podiatrii v IKEMU. Pracovala jsem na ambulancích, jako směnná sestra na dětském odd., na chirurgii, na interně, jako vrchní sestra na odd. LDN.
    Mé zkušenosti jsou za ta léta taková, že co uměla děvčata ze „zdrávek“ s maturitou dříve, to leckdy neumí dnešní bakalářky. My jsme se seznamovaly s pacienty v nemocnici už v prvním ročníku jako červeno křižačky. Od druhého ročníku jsme měly jednou týdně odbornou praxi v nemocnici. Dnešní studentky začínají s odbornou praxí od třetího ročníku. Jelikož se učí vyplňování a sepisování spousty formulářů a Ošetřovatelské dokumentace, tak se k práci s pacienty moc nedostanou. Dnešní zdravotnictví je mnohem dál než před třiceti lety. Ať jsou to vyšetřovací metody, podávání léků, ošetřovatelské postupy, přístrojové vybavení. Z toho jasně vyplývá, že bakalářské studium je na místě. Co ale nechápu jsou magistři. Magisterské studium bych nechala pouze jako dálkové, minimálně po třech letech praxe, jako navýšení vzdělání do funkcí, pro vyučování apod..Tak jako je to u PSS. Jak by mohla děvčata něco umět, když je vyučují „sestry“ učitelky, které nebyly v praxi. Vše umějí pouze teoreticky, a vykládají studentkám, že nebudou nosit mísy, mýt pacienty a podobné nesmysly. Možná se toho za pár let dočkáme, ale zatím je u nás v Čechách praxe trochu jiná. Sestra dělá za uklízečky, sanitáře i za lékaře. Nás vyučovaly zkušené sestry, které měly velkou praxi, a tudíž nás měly co učit.
    Dále nechápu jednu věc, proč vystudovaní záchranáři mohou pracovat na záchrance, na ARO, na JIP, ale nemohou k lůžku na standardním oddělení. Setkala jsem se se záchranářem který nemůže najít práci, protože je na záchrance plno, a na lůžka, kde chybí sestry, ho přijmout nemůžeme. Může mi někdo vysvětlit proč? Buď se o pacienty může starat nebo nemůže. A je jedno na kterém odd. pacient leží. Podle mého, by jste v první řadě měli v parlamentu projednat tento problém. Vím o záchranářích, kteří si chodí přivydělávat do barů, hospod apod. Proč by nemohli vzít pár služeb u lůžek? Viděli by pacienty které jen vozí i dál, jejich léčbu, kázeň i nekázeň v léčbě, ale hlavně zdokonalovali by se ve své profesi. Řešit, jestli vzdělávat sestry 4 nebo 7 let, fajn, to ale neřeší nedostatek nyní.
    Platy jsou jedna věc, ale kdyby bylo dostatek NZP a dostatek pomůcek (na odd. s 29 lůžky míváme běžně 5-7 ležících pacientů, nemáme ani jednu elektricky polohovatelnou postel, ani jeden zvedák, je jedno rolo, nedostatek polohovacích pomůcek…), možná by situace nebyla tak katastrofální. Když ve dvou proti sobě „rveme“ na podložce několikrát za den bezvládné, nebo vzpírající se, přes 100 kg vážící pacienty, do kolika let si myslíte že to můžeme dělat? I kdyby jsme milovaly svou profesi sebevíc, a chtěly nevím jak, tak v 60 letech to už zvládnout nemůžeme. A co teprve v 65 letech. Dnešní studentky znají jazyky, a když si porovnají pracovní podmínky u nás a v Německu či Rakousku, co z toho vychází? A to nemluvím o platech.
    Já říkám: bakaláři ano, magistři pouze dálkově, záchranáři i ke standardnímu lůžku, navýšení počtu NZP a PZP personálu, lepší vybavení nemocnic. Pak věřím, že to zvládneme 🙂

    • Vaše reakce je reakcí na čí příspěvek? O vzdělávání jsem sice psala já, ale nevím, podle čeho jste usoudila, že jste maturovala o 3 roky dříve. Ve svém článku jsem nezmínila to, co jste tu zmínila Vy a zcela s Vámi souhlasím. A to je dálková forma studia. Mám vystudovaného bakaláře, magisterské studium, PSS a rigorózní zkoušku. Vše po nasbírání dostatku praktických zkušeností a tedy dálkovou formou. Tím, že jsem vše dělala při zaměstnání, při rodině a dítěti, mně přijde zcela automatické, tudíž mne nenapadlo, že skutečně některé budoucí sestry studují vysoké školy, VOŠ denní formou studia a do praxe přijdou pouze s teorii, kterou mnohdy neumí ani v praxi použít. Takže ano, vzdělávat se dálkovou formou.

      • Ivo, komentáře se řadí podle vláken. Nevím, jestli nejste na mobilu a vidíte to dobře. Odpověď Dagmar patří přímo pod příspěvek paní poslankyně, čili je to odpověď pro ni.
        aministrátor

    • Záchranář dle §17 nesmí jinam než má vyjmenováno. A důležité, nemá zkoušku z ošetřovatelství. Pokud není původním vzděláním všeobecná sestra. Proto má jasně vyjmenováno, kam může a kam ne.

    • Záchranář má určitě své místo ve zdravotnictví, ale jen v přednemocniční péči. Proč? Kvůli vzdělání. Jeho učivo je opravdu specializovano pro přednemocniční péči. Správně by neměl být ani na ARO ani JIP, protože to už jsou lůžka. On nemá hotovou zkoušku z ortopedie, kožního, stomatologie, kardio, geriatrie a dalších oborů a o tom to je.

  4. Jednoznačně musím souhlasit s tvrzením, že celé studium na zdrávce bylo velmi náročné, ale z vlastní zkušenosti musím hned dodat, že v dalších letech praxe se nám to vše zúročovalo a hodilo. Na odborné předměty docházeli primáři a lékaři z jednotlivých oddělení nemocnice a ti nám rozhodně nic neodpustili. Praxí jsem procházely až od druhém ročníku a velký důraz byl kladen na nezbytnou tzv. ústrojovou kázeň, která měla své opodstatnění. Byly jsem přeci zdravotní sestry. To, že v té době bylo na zdrávce možné studium pro všeobecnou a dětskou sestru a ošetřovatelky, myslím bylo také fajn a to, že to byla výběrová škola, mělo svá kritéria pro přijetí. Od tohoto okamžiku totiž budoucí sestra věděla, ke kterým pacientům inklinuje více a co chce dělat. No a další se ukázalo po studiu v praxi. Sestra si rozšiřovala své obzory díky započaté praxi a potom po letech následným studiem či specializací. Měla již totiž jasno, co chce a kam patří. Samozřejmě ruku v ruce měla být obsazená na pracovní pozici či místo díky specializaci s následnou kompetencí. Velký problém osobně vidím v nefungujícím systému. Po letité praxi jsem si také dálkově dodělávala Bc a Mgr studium ošetřovatelství a to díky touze rozšířit si obzory a následně propojit své získané zkušenosti praxí se studiem, ale i obráceně, jelikož zdravotnictví je v neustálém pohybu a vývoji. A bylo to především také o tom, že jsem nechtěla stagnovat na místě, kde jsem byla. No jo, ale začala jsem tím svým dosaženým vzděláním ohrožovat sestru a dále sestry na vedoucích pozicích bez vzdělání, dalo by se říci, že mé vzdělání je na závadu. Chyba není ve vzdělávání sester. Je přeci dobré mít vzdělané sestry. Chyba je jednoznačně v systému!

  5. Vážená paní Pastuchová, děkuji za Vaši iniciativu, je vidět, že jste praktik a víte o čem mluvíte. Souhlasím s Vámi, že absolvent pětileté střední školy by měl být plnohodnotnou zdravotní sestrou a mít možnost volby, když bude chtít zvolit nějaký určitý směr.

Leave a Reply to Iva Cancel reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

- Naše akce -spot_img

Další novinky

%d bloggers like this: