Kdykoli si přečtu nějakou diskusi pod článkem o zdravotnictví v mainstreamových médiích, nestačím se divit, co všechno se o sestrách ví a spíš vlastně neví. Ačkoli běžně píšu texty pro odbornou veřejnost, dnes udělám výjimku a napíšu něco pro laiky: Jaké mýty o sestrách panují a proč to jsou mýty.
Začala bych mýtem č. 0, mám totiž špatně titulek. Zdravotní sestra neexistuje – naše legislativa tento termín vůbec nezná. Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních operuje s názvem všeobecná sestra. Pojmenování všeobecná sestra bylo zavedeno už v roce 1992 a je platné i pro muže. Názvy jako zdravotní případně všeobecný bratr jsou čistá lidová tvořivost, i muži jsou všeobecné sestry.
Mýtus č. 1 Všechen nemocniční personál kromě lékařů jsou sestry
Jako pacient máte možná tendenci oslovovat osoby v uniformě, zejména ženského pohlaví „sestro, sestřičko“, ale není to jen sestra, kdo pečuje o pacienty. V nemocnicích potkáte kromě všeobecných sester ještě sestry praktické, sanitáře a sanitářky, ošetřovatele a ošetřovatelky a porodní asistentky. Laboratorní vzorky má na starosti laboratorní asistent nebo zdravotní laborant, na rentgenu se vyskytují radiologičtí asistenti, s dietou vám může poradit nutriční terapeut/ka a sociální problémy řeší zdravotně-sociální pracovník nebo pracovnice atd. Každá z těch profesí má svoje vlastní vzdělání a nadefinované činnosti. Např. praktická sestra vám může vzít krev, ale nemůže vám podat infúzi. Vyšší spektrum činností může vykonávat sestra se specializovanou způsobilostí, např. perioperační sestra (to je instrumentářka na operačním sále) nebo sestra pro intenzivní péči apod.
Mýtus č. 2 Sestra dělá to, co řekne lékař
Ne zcela. Sestra jistě plní ordinace lékaře, ale musí u toho také sama přemýšlet. Velkou část pracovní doby na lůžkových odděleních stráví sestry bez lékaře, v domácí péči dokonce celou pracovní dobu, a musí si umět poradit. Musí vědět, kdy lékaře zavolat a co dělat, než přijde. Některé činnosti dělají sestry bez indikace lékaře. Všeobecná sestra je od školního roku 2004/2005 obor, který se studuje na vysoké nebo vyšší odborné škole. Byť si řada lidí myslí, že to je snadné studium, tak to tak úplně není. Je to jistě jednodušší než studovat např. matfyz nebo medicínu, ale zase oproti jiným oborům musí student/ka odchodit během studia 2300 hodin praxe. To není málo, padnou na to i prázdniny.
Mýtus č. 3 Sestra si dobře vydělá
Ano i ne. V médiích se dočtete, že průměrný plat všeobecné sestry je asi 36 000 korun, pochopitelně hrubého. To vypadá hezky, že? Jenže je to plat průměrný, takže musíme počítat s tím, že na něj 2/3 zaměstnanců nedosáhnou. Kromě toho plat se skládá z tarifu a příplatků za směny, noční, víkendy, svátky, přesčasy… Tarif nastupující sestry je v 10. platové třídě 22 800 Kč hrubého. Aby se sestra dopracovala k tarifu 30 000, musí pracovat 23 let. S příplatky si sestra ale opravdu docela dobře vydělá – po řadě odpracovaných let a její plat je pěkně tvrdě vydřený prací v době, kdy většina lidí spí nebo tráví den s rodinou. A ještě musím napsat, že ne všude sestry berou plat. V soukromých zařízeních jsou odměňovány mzdou bez řady nárokových příplatků. Zaručená mzda všeobecné sestry je 118,60 Kč/hod nebo 19 850 Kč/měsíc. To už tak hezky nevypadá…
Mýtus č. 4 V ambulancích je práce jednodušší než na lůžkách
Ano i ne. Nebo spíše jak v čem. I práce na ambulancích má svá specifika. Sestry na ambulancích často čelí velkému návalu nemocných, lidem, kteří se neorientují v systému, vyžadují vyšetření bez objednání apod. Sestry na urgentních příjmech a pohotovostních ambulancích jsou stále v pohotovostním režimu, jejich práce je nárazová, stejně jako na akutních odděleních. Někteří pacienti bývají agresivní, opilí, špinaví… To všechno musí sestry zvládat.
Mýtus č. 5 Sestra dělá jen odbornou práci, hygienu a polohování dělají ošetřovatelé a sanitáři
Jsou pacienti, u kterých hygienu a polohování musí udělat sestra. Aby viděla stav kůže nemocného, aby posoudila jeho schopnost pohybu apod. U méně ošetřovatelsky náročných pacientů to zcela jistě může a měl by udělat pracovník s nižší kvalifikací, ale pokud je ve službě jeden nebo žádný, tak to také dělá sestra. Práce všech členů ošetřovatelského týmu je fyzicky náročná, zvlášť v akutních a operačních oborech a na odděleních následné péče.
Mýtus č. 6 Práce sestry je hrozná
Přes všechna výše uvedená negativa překvapivě není. To, co je hrozné, je to, že v současnosti je sester a dalších ošetřovatelských pracovníků málo, a dochází k masivnímu porušování zákoníku práce. Personál je přetížený a unavený, mnohdy válcovaný nadbytečnou byrokracií. Samotná práce sestry je neuvěřitelně zajímavá, pestrá a můžete ji dělat všude na světě. Pracujete hlavou i rukama, potkáváte zajímavé lidi a pořád máte před sebou něco nového – nové pomůcky, přístroje, vyšetřovací postupy… Můžete si vybrat pacienty dětské či dospělé a zvolit si oddělení podle vlastních preferencí. Naučíte se nepanikařit v krizových situacích, najdete přátele na celý život a mnoho dalšího. Studium a praxe vám poodhalí tajemství lidského těla, zdraví i nemocí. Platy i mzdy ve zdravotnictví se zvyšují (sice pomalu, ale přece) a věřím, že to bude ještě lepší. Zaměstnavatelé konečně začínají chápat, že benefit není sprosté slovo. Spousta mých přátel je v ošetřovatelském povolání šťastná. Tak kdybyste náhodou hledali novou životní výzvu, ošetřovatelství je vám otevřené. I jako ošetřovatelkám a sanitářům, těm stačí absolvovat kvalifikační kurz. Bude nás víc a nebojíme se vlka nic!
Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
