Čtvrtek, 1. prosince 2022

Nebojte se milovat, myslet a být sami sebou!

Určitě jste už slyšeli varování, že Facebook a další sociální sítě ohrožují naše soukromí. Na druhou stranu tím, že poodhalíme kousek svého soukromí, dostaneme se do soukromí ostatních. Facebook je plný zajímavých lidí, které stojí za to poznat. Ošetřovatelství.info vám přináší rozhovor s jedním z nich. Seznamte se s Filip Kůtem Citoresem, redaktorem časopisu Sestra.

Osobně jsme se poznali v září 2009, když jsem stydlivě odpovídala na jeho dotazy do rozhovoru pro časopis Sestra. Karty se obrátily a teď se můžu ptát já. Jeden z nás, který opustil přímý výkon ošetřovatelské péče, a přesto patří stále mezi sestry. Jeden z těch, kteří dokazují, že sestry mohou uspět i v jiné profesi.

Filipe, máš vzdělání sestry.  Jak se dostane sestra do Sestry?

Člověk si může svou životní cestu naplánovat do nejmenších podrobností, ale nakonec stejně dojde někam úplně jinam. Až příliš často do našeho života vstupuje náhoda a ne vždy je to špatně. I mne do Sestry přivedla náhoda – vlastně spíše celá řada náhod. Od svých šestnácti let jsem brigádničil a později pracoval na Klinice popáleninové medicíny v Praze na Vinohradech. Práce sestry, raději mám však označení bratr, mě bavila a dlouhou dobu uspokojovala. Pracovní podmínky na klinice se však rok od roku horšily a pocit smysluplnosti a uspokojení z práce začaly vytlačovat myšlenky na změnu místa. Dva roky jsem se odhodlával a mluvil o tom, že odejdu, ale iluzorní pocit nepostradatelnosti mě nutil zůstat a neoslabit tým. Opustit pracoviště, kde působíte 10 let a naučil jste se tam téměř všemu, co z oboru znáte, není jen tak a vyžaduje to kus osobní odvahy. Celé to moje dlouhé odcházení urychlilo zrušení našeho oddělení, přeřazení na dětské oddělení a omezení služeb, což vedlo k poklesu platu o zhruba šest tisíc korun. Podotýkám, že peníze byly tím posledním, co by mě přimělo opustit povolání sestry.

Takže sis pomalu hledal jinou práci?

V září 2007 jsem podal výpověď, aniž jsem měl jinou práci.  V té době jsem právě komunikoval s redaktorkou Ester Kopeckou, shodou okolností naší bývalou kolegyní na popáleninách, kvůli odbornému článku do Sestry. Ester jsem se napůl v žertu zeptal, zda by pro mě v Sestře nebylo místo. Nebylo, ale ve Zdravotnických novinách hledali manažera inzerce (prodej reklamních ploch).  Hlavním požadavkem nebyly zkušenosti s obchodem, ale zdravotnické vzdělání a umírněné finanční nároky, a to vše sestra splňuje, takže jsem byl okamžitě přijat. Znamenalo obrovskou změnu. Rok poté se uvolnilo místo v Sestře a já jsem dostal nabídku od šéfredaktorky Martiny Pelikánové, zda bych nechtěl zkusit práci redaktora. Vzhledem k tomu, že do redakce Sestry jsem chtěl od samého začátku, tak jsem samozřejmě ihned souhlasil a od prvního ledna 2009 jsem nastoupil v redakci Sestry.

Co je náplní práce redaktora?

To je poměrně častá otázka, na kterou se nedá zcela jednoznačně odpovědět. Redaktor nepřebírá žádnou oficiální náplň práce, jako je tomu třeba ve zdravotnictví. Ale všichni víme, že ani tam není náplň práce určující, a sestry dělají vše, co je právě zapotřebí – v redakci je to podobné. Práce redaktora v odborném měsíčníku se určitě nedá srovnávat s klasickou novinařinou v celostátním deníku nebo časopisu určeném široké veřejnosti. Má práce spočívá více než z padesáti procent v zajišťování a editaci odborných textů. Zbytek je příprava zpráv, rozhovorů, komunikace s autory a také přemýšlení nad tím, jak udělat Sestru atraktivnější pro větší množství čtenářů. Prakticky všem pozitivním změnám v Sestře předcházel nějaký impulz zvenčí. Zpětná vazba je pro rozvoj čehokoliv naprosto zásadní. Proto bych poprosil všechny čtenáře, ať se nebojí i negativní kritiky. Pochvaly nás těší a motivují, ale kritika nám umožňuje se zlepšovat. Největším přínosem je pro nás věrný čtenář, který se nebojí říct svůj názor, a to platí obecně – i v diskuzích na Facebooku. 😉

Co Tě na práci v redakci nejvíc baví?

Na to se těžko odpovídá, aniž by se člověk zamotal do profláknutých klišé typu dobrého pocitu z dobře vykonané práce. I po více než třech letech mimo zdravotnictví se stále identifikuji spíše s rolí sestry, než novináře. Roli zdravotníka jsem hrál příliš dlouho na to, abych se jí jen tak zbavil. A proč také? Jsem tedy spíše takovým redaktorským učněm, a to je také to, co mě na mé práci v současnosti baví nejvíce. Poznávání novinářské profese, učení se novým věcem a zatím i absence stereotypu. Výhodou této profese je také to, že nadřízení vaší invenci mnohem častěji oceňují a podporují, než aby jí potlačovali. Existuje tu tedy manévrovací prostor pro seberealizaci, který není tolik omezen nějakými přísně danými standardy.

Je výhodou nebo nutností mít zdravotnické vzdělání?

Zvláště při editaci odborných textů a komunikaci s autory je zdravotnické vzdělání a zkušenost ze zdravotnictví velkou výhodou, ale jako nutnost bych to neviděl. Například ve Zdravotnických novinách většina členů redakce nemá zdravotnické vzdělání a jedná se o kvalitní médium pro zdravotníky. Lékařské listy, odbornou přílohu Zdravotnických novin, už ale vede původem lékařka. V Postgraduální medicíně je šéfredaktorkou taktéž lékařka a editorkou doktorka filosofie. Jedná-li se tedy o práci s odbornými medicínskými texty, tak je zdravotnické vzdělání nespornou výhodou jak pro redaktora, tak i dané periodikum.

Sestry znají časopis Sestra také tady z Facebooku.  Jak  a proč vůbec se dostala Sestra na Facebook?

Sestra je na Facebooku už od roku 2009, ale až do nedávna využívala pouze formu sociální skupiny. Skupinu totiž může založit každý a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní oprávnění. Byla to tehdy moje osobní iniciativa, o které moji nadřízení věděli, ale nedali mi k ní žádné oficiální pověření. K vytvoření skupiny časopisu Sestra mě inspirovalo Ošetřovatelství.info. Líbila se mi aktivita diskutujících a pochopil jsem, že existuje hodně sester, které chtějí sdílet své zkušenosti a nebojí se podělit o své názory s ostatními. Internet je v současnosti nejlepším místem pro veřejnou diskuzi. Přístup k němu mají téměř všichni a navíc nikdo nikomu neskáče do řeči. Každý může vyjádřit svůj názor a diskuze se tak stává bohatší a z jistého pohledu i hodnotnější. Jsem přesvědčen o tom, že právě tento způsob vzájemné veřejné komunikace je nedílnou součástí procesu zvyšování všeobecné prestiže sester. Takové to s prominutím špačkování za zavřenými dveřmi sesterny není zrovna nejefektivnější způsob jak docílit jakékoliv změny. Sestry musí být vidět a slyšet a i k tomu slouží fanouškovské stránky na Facebooku. K přechodu ze skupiny na formu stránky nás přimělo právě Ošetřovatelství.info, které je nezpochybnitelným králem „internetu pro zdravotníky“. Stránky jsou oproti skupině mnohem akčnější a pro komunikaci i diskuzi výhodnější. A pokud říkám, že Ošetřovatelství.info je králem internetu, Sestra je královnou tištěných periodik pro nelékaře – král a královna odjakživa patří k sobě. 😉

Sestra na Facebooku má za krátkou dobu existence téměř 1 300 fanoušků.  Jak bys přesvědčil další sestry, aby si Sestru přidali ke svým oblíbeným stránkám?

Jak asi víte, Sestru si nemůžete koupit běžně na stánku. Pro ty, kteří Sestru neodebírají, je obrovskou výhodou, že se dostanou k části obsahu časopisu, který byl až do nedávna přístupný pouze předplatitelům. Jedná se výběr z rubrik: Právo, Sociální poradna, Vzdělávání, Ze zahraničí, Fórum, Sestry a zdraví, Komunikace atd. Díky spolupráci se spřátelenou redakcí Zdravotnických novin a www.zdn.cz mohou naši fanoušci ochutnat i něco z obsahu tohoto zdravotnického periodika.

Další důvody, proč je dobré být fanouškem stránek Sestry, pramení ze samotné podstaty Facebooku a propojení tištěného média s tímto typem sociální sítě. Je to především možnost diskuze a sdílení svých názorů s ostatními. Můžete komentovat články i aktuální politickou situaci, můžete posílat své dotazy pro právní poradnu, můžete nás kritizovat, chválit, konzultovat profesionální otázky s námi, s kolegy z celé České republiky i s kolegy působícími v zahraničí atd. To zda budete aktivními nebo jen pasivními uživateli stránek záleží jen na vás. Já bych si určitě přál co nejvíce aktivních fanoušků. 🙂

Jde to i obráceně? Tedy, mohou se názory z Facebooku objevit v tištěném čísle? Co když si někdo přeje zůstat v anonymitě?

Možnost zveřejnění názorů nebo i celých diskuzí z Facebooku v tištěné formě časopisu je z pohledu redaktora vůbec nejzajímavější. Podle řady nezávislých výzkumů čte Sestru hodně přes 30 000 zdravotníků a Vaše názory si tak může přečíst obrovské množství lidí, a to včetně těch, kteří rozhodují o vašich osudech. Vzpomeňte si – sestry musí být vidět a slyšet;-) Někdo možná nevěří tomu, že žijeme v demokratické společnosti, kde lidé nejsou za své názory perzekvováni, a bojí se o své místo. Z tohoto důvodu nezveřejňujeme plná jména diskutujících, pokud by si to někdo výslovně nepřál. Svůj názor můžete poslat i zcela anonymně.

A co odborné články? Ty pravděpodobně není možné na Facebooku zveřejnit.

Odborné články nadále zůstávají přístupné pouze předplatitelům. Každý měsíc však zveřejňujeme i na Facebooku novou zvýhodněnou nabídku předplatného, která je vždy doplněná nějakým zajímavým dárkem. Jedná se o kvalitní parfémy, kosmetické balíčky, knihy apod. Hodnota dárků obvykle pokrývá nebo dokonce převyšuje cenu předplatného – 450 pro studenty a 600 pro všechny ostatní.

Je první den roku 2011. Co bys popřál sestrám a Sestře do Nového roku?

Sestrám bych kromě osobního štěstí a zdraví přál, aby i přes nepříznivou situaci ve zdravotnictví nacházely ve své práci stále uspokojení. Aby si nenechaly ukrást ideály, které je k tomuto nelehkému povolání kdysi přivedly. A těm, kteří mají pocit, že už jim žádné ideály nezbyly, aby je znovu nalezli. A Sestře? Té bych přál více věrných čtenářů, aktivních fanoušků a publikujících sester. Tak aby byla Sestra ještě více VAŠE, než jen sama pro sebe.

Co Ty a role pacienta? Byl jsi někdy hospitalizován?

Tuhle zkušenost má asi každý z nás. Osobně jsem naštěstí nikdy nebyl hospitalizován a nedokážu si to dost dobře představit. Pokud jsem ale někdy navštěvoval své příbuzné v nemocnici, cítil jsem se myslím stejně, jako se cítí kterákoliv jiná návštěva. Když se zdravotník dostane do opačné role, tak najednou jakoby ztrácí ten nadhled a trpí stejnými obavami, jako kdokoliv jiný. Přeci se jedná o naše blízké. A osobní zkušenosti v těchto situacích se sestrami? Ty byly vesměs pozitivní. Moje negativní zkušenosti pocházejí pouze z dětství, kdy sestra byla tou nebezpečnou osobou s často ne zcela nabroušenou jehlou, kterou je ti připravená zarazit do zadnice. Posttraumatickým syndromem však netrpím;-)

A na závěr: Máš nějaký globální vzkaz pro všechny?

Chcete, aby byl váš život snesitelnější, zábavnější a šťastnější? Nebojte se milovat, myslet a být sami sebou.

S Filipem i se Sestrou můžete komunikovat na stránkách Sestry: http://www.facebook.com/pages/Sestra/151604921550552

DALŠÍ ČLÁNKY

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

- Naše akce -spot_img

Další novinky