Ošetřovatelství včera a dnes

2
669

Když jsem si povídala s Filipem, redaktorem Zdravotnických novin, padla otázka, co si myslím, že sestrám nejvíce chybí. Jakkoli to v mainstreamových mediích vypadá, že jsou to peníze, já dala na první místo kontakt s pacientem (snad jsem se nespletla). Z našeho povídání vznikl dlouhý rozhovor Sestrám nejvíce chybí bližší kontakt s pacientem, a já ještě dlouho přemýšlela o tom, co všechno sestry od pacientů odvádí, kromě přebujelé dokumentace. A na co jsem přišla?

Velikost oddělení a pokojů

Na jednom oddělení bývalo před 30 lety  20, 30, ba i 40 lůžek. Interna větší, neurologie menší. Na jednom lůžku ležel pacient průměrně tak 10 dní. Když bylo třeba nějaké vyšetření typu CT nebo ERCP, jelo se na něj do krajského města a to nebylo hned. Po klasické operaci žlučníku šel pacient domů za 10 dní. Malý pokoj – to byl pokoj čtyřlůžkový. Třílůžkový pokoj byl vzácný a dvoulůžkový jen někde a jen „protekční“. Pokoje byly i šestilůžkové, osmilůžkové ba i desetilůžkové. Na největších pokojích se trávilo nejvíce času. Sestra tam byla třeba kvůli jen jednomu pacientovi, ale těch ostatních 8 pacientů jí vidělo jako přítomnou.

Počet  lůžek nyní je víceméně stejný, ale část lůžek je někde kvůli nedostatku personálu uzavřená. Takže oddělení může mít třeba 15 nebo 25 lůžek. Ale na jednom lůžku leží “nekomplikovaný” pacient průměrně tak 5 dní i méně. Všechna vyšetření jsou dostupná v nemocnici, často týž den, kdy se objednají. Po laparoskopické operaci žlučníku je pacient propuštěn za 3 dny. Takže lůžek je sice méně, ale pacienti se na nich rychleji točí. Za týden je obložnost určitě vyšší než před 30 lety. Pokoje jsou dnes převážně dvou – třílůžkové, max. čtyřlůžkové. Samozřejmě vzhledem k potřebě soukromí a komfortu pacientů je to dobře, ale jakmile se sestra zavře na jenom pokoji,  ostatní pacienti ji nevidí.

Zdravotnické pomůcky  a přístroje

První vlaštovky v podobě jednorázových stříkaček a jehel se začaly objevovat kolem roku  1990. Ještě v té době se kolostomie se balila do sterilních čtverců a buničiny, kolostomické sáčky jsou hůře dostupné a špatně drží. Na počínající dekubity se používá genciánová violeť. Na převaz rány se vytahují podávkami sterilní čtverce z bubnu. Náročnější převaz trvá a po celou tu dobu je sestra s pacientem a do hlášení zapíše převaz a stav rány. Krev na krevní obraz se před 30 lety odebírá do stříkačky a pak se přepichuje přes gumové víčko do skleničky s protisrážlivým prostředkem, krevní konzervy jsou ve skleněných lahvích. O víkendu jsme dělali tampony a štětičky, mohla jsem si vzít materiál na pokoj k ležícím pacientům a při práci si s nimi povídat. 

Dnes jsou pomůcky jednorázové, sterilní, v praktickém balíčku – stačí rozbalit a použít. Převaz nekomplikované rány  je za chvilku hotový, stejně tak zavedení kanyly, ale pak je třeba všechno řádně zadokumentovat. Na tři místa datumy, na tři místa použitý materiál a plán další péče. To už je práce, kterou pacient nevidí.

Léky

Dříve bylo léků daleko méně a jmenovaly stejně. Eunalgit byl vždycky Eunalgit. Léky byly v uzamčené lékárně, některé v lednici.

V současnosti je léčiv mnoho a jejich názvy se stále mění. Heparin se jmenuje jednou Fraxiparine, jednou Clexane, jednou pro změnu Fragmin… Diklofenak se jednou jmenuje  Dolmina, podruhé Almiral a lékař musí vždy předepsat to, co je zrovna v lékárně. Když to neudělá, je na sestře, aby ho naháněla o přepsání. Všechna místa, kde jsou léčiva, jsou vybavena teploměrem, a je třeba pravidelně kontrolovat a zapisovat teplotu.

Dokumentace

Pacient míval chorobopis, doporučení k hospitalizaci, dekurz, výsledky vyšetření a nakonec propouštěcí zprávu. Souhlas pacienta k operaci nebo k náročnějšímu vyšetření. Psalo se ručně, záznamy jsou stručné, u léků je kolikrát pouze „dtto“  Sestry mají hlášení , kde dokumentují svou práci u všech pacientů. Co se vykonalo se škrtne a práce další směny se vyznačí kroužkem. Celkové koupele se píší do teplotní tabulky pacienta.Z teplotní tabulky se dalo vyčíst více informací – operační den, teplota, krevní tlak, diagnóza pacienta, někdy předpokládané datum dimise atd.

Dnes je záznam pacienta i přes kratší dobu hospitalizace pěkně tlustý. Chorobopis, lékařská anamnéza, ošetřovatelská anamnéza, dekurz, mraky ošetřovatelské dokumentace, propouštěcí zpráva lékařská i sesterská. Informované souhlasy i s méně náročným výkonem. Sestry dokumentují ošetřovatelský proces u každého pacienta v jeho dokumentaci vč.  plánu na další dny. Sestry hodnotí rizika malnutrice, dekubitů, rizika pádu i samostatnost pacienta. Všechno je potřeba zapsat minimálně na dvě místa. Teplotní tabulky vymizely z důvodu ochrany osobních údajů, pro jakoukoli informaci se musí do dokumentace. Píše se na PC a dokumentace se často tiskne. Každý příjem,  propuštění či překlad pacienta je obrovská administrativní nálož  – spousta papírové práce, kterou pacient nevidí.

Akreditace

U každého umyvadla visela síťka a v ní byla mýdlová kostka, která se po spotřebování nahradila novou. Dnes je u každého umyvadla desinfekce, u které se hlídá datum otevření a datum spotřeby, nebo nádobka na tekuté mýdlo, na které musí být napsáno, že se jedná o tekuté mýdlo a datum dolití a datum další výměny.  No co si budeme povídat…

————————————————————————————————-

Ošetřovatelství se změnilo. Máme moderní pomůcky, máme krásně vybavené nemocnice, máme dostupné vyšetřovací metody a moderní přístrojovou techniku. Diagnostika je přesnější, péče je více zacílená na konkrétní potřeby pacienta, klade se velký důraz na práva pacienta.Ale … Vyšší míra soukromí pacientů znamená také vyšší míru jejich izolace. Individualizovaná péče vyžaduje větší počet pracovníků. Asi nikdo nepředpokládá, že učitel ve třídě s 30 dětmi se může věnovat dětem individuálně. Kolika pacientům na standardním oddělení se může věnovat sestra, aby její péče byla skutečně kvalitní?

Pamatujete? Co se ještě změnilo? Pište komentáře! Historické fotky z praxe můžete posílat na silver@www.osetrovatelstvi.info, rádi je zveřejníme! 

Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info

2 KOMENTÁŘE

  1. No, já bych se připojila k tomu uspořádání oddělení. Moderní nemocnice mají pokoje se samostatným WC a koupelnou, někde třeba pro 2 pokoje jedna tato místnost (většinou dohromady koupelna s WC). Dříve se pacienti trousili po chodbě na konec tu na WC, tu do koupelny. Nejen, že sestra měla přehled, ale i pacienti se potkávali na chodbě s personálem a tudíž je více viděli.

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..