Šikana i mezi zdravotníky!

4
2629

Šikana!!

Každý z nás si jistě dovede představit, co toto slovo znamená. Nejčastěji v souvislosti s návštěvou školního zařízení u našich dítek, nebo na vojně. Bohužel tenhle fenomén zavítal již i na pracoviště zdravotnických zařízení.

Všichni, kdo pracujeme v nemocnicích, ať na lůžkových či ambulantních odděleních víme, jak je tato práce náročná hlavně na naši psychiku a tělo. Jen odpočinutý lékař či sestra, v dobré fyzické a psychické kondici dokáže poskytovat tu nejlepší a nejbezpečnější péči našim pacientům. Přesto se se šikanou můžeme potkat prakticky na všech pracovních pozicích, ať jde o lékaře, sestry či ostatní personál.

Šikana na pracovišti neboli „mobbing“, dopouštíli se ho nadřízený pracovník, jedná se o „bossing“.

Je to cílené, dlouhodobé a zejména psychické ubližování, které provádí konkrétní osoby na pracovišti. Šikanování se projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky, finanční újmou atd.

Někdy je však zaměňováno za prosté neshody či konflikty v práci a to je také důvod, proč se málokdy řeší. Velkým limitem je i strach o práci.

Nejvíce škodný při tom bývá právě sám zaměstnavatel, jelikož je dokázané, že v neharmonickém prostředí jako takovém, o to více v prostředí strachu a velkého psychického vypětí, se rapidně snižuje produktivita a kvalita odvedené práce. Zaměstnanci se většinou bojí na šikanu upozornit, aby také nepřišli o práci. Jsou mnohem častěji nemocní, protože se snaží z tohoto prostředí uniknout.

Při tom pracoviště je místo, kde trávíme většinu svého času a je proto velice důležité, abychom se tam cítili bezpečně a dobře. Na tom totiž závisí naše pracovní výkonnost.

Osobou, která se šikanování dopouští, je často dobrý pracovník, který zneužívá svého postavení a nebo pověsti dobrého a nepostradatelného zaměstnance. Někdy se šikany také dopouští velice špatný pracovník, se špatnými morálními vlastnostmi a minimální právní povědomostí, který si tak upevňuje pozici „šéfa“, masíruje si své pošramocené ego a nízké sebevědomí.

Takový člověk podává nadřízeným nepravdivé a zkreslené informace v neprospěch šikanovaného, nebo celého kolektivu, upravuje nepravdivě fakta a naopak vyzdvihuje své smyšlené přednosti a přesvědčuje o své nepostradatelnosti. Aby bylo vše ještě důvěryhodnější, pomluvami snižuje hodnotu a kvalitu práce svých kolegů nebo podřízených.

Mobbéři či bosséři se často obklopují méně chytrými a  méně morálně i pracovně kvalitními zaměstnanci či kolegy, o to více však loajálnějšími a ochotnými „donášet“ na ostatní.

V některých případech je tato osoba neúměrně, až okatě vyzdvihována, někdy dokonce odměňována, ovšem ne za dobře vykonanou práci, ale právě za loajálnost.

 Fáze mobbingu/bossingu:

  1. první konflikty, schválnosti, pomluvy, vyžadování nepřiměřených úkolů a informací neodpovídajících náplni práce šikanovaného
  2. přechod k systematickému psychoteroru, činnosti jsou plánovány a vykonávány se záměrem poškodit druhého, šikanovaný je nepřiměřeně kontrolován a kárán za nesmyslné a smyšlené přestupky
  3. dochází ke konkrétnímu napadání, slovním i fyzickým útokům, nepravdivému obviňování, pracovnímu přetěžování, sexuálnímu obtěžování, či je šikanovaný označen jako „černá ovce“, což vede k dalším a dalším křivdám
  4. postižený je zlomen v celé struktuře své osobnosti a mnohdy vykazuje ty známky chování, za něž byl v začátcích šikany neoprávněně obviňován a bohužel bývá za porušení pracovní kázně přeložen či propuštěn

Oběti mobbingu často řeší svůj problém odchodem ze zaměstnání, ale ještě častěji se psychicky zhroutí a jsou řadu měsíců v neschopnosti.

Že je šikana součástí našich profesionálních životů dokazují tyto příběhy, které jsem musela kvůli omezenému prostoru bohužel zkrátit. Uvádím však základní a zásadní fakta, vypovídající o reálném trápení našich kolegů.

V mém prvním příběhu si nově nastupující lékařka na pracovišti intenzivní péče upevňuje svou pozici šéfky tím, že záměrně zkresluje fakta o ošetřovatelské práci sestry, snižuje hodnotu její kvalifikace a její profesionální sebevědomí neadekvátními požadavky na ošetřovatelské činnosti a vědomosti, takzvaně „rýpe“ a „shazuje“ sestru i  před pacienty, necitlivě zasahuje do harmonogramu její práce,“vidí„ jí do hlavy a předem ví, co by udělala nebo neudělala a za hypotetické neplnění povinností ji kárá.

Druhý příběh se týká staniční sestry z jedné velké pražské nemocnice, jenž VYBRANÉ pracovníky neustále nepřiměřeně kontroluje, kárá je za maličkosti, které jejím „oblíbencům“ bez problémů projdou, pokud chybu nenajde, tak si ji vymyslí. Neoprávněně  manipuluje s osobními příplatky, kdy ten nejvyšší mají její „informátoři“. Tlak je již tak silný, že oddělení opustilo několik zaměstnanců. Je ochotná ve svém pronásledování zajít i tak daleko, že neoprávněně uvalila na sestru paragraf o vážném porušení pracovní kázně. Vedení o problému ví, ale pro „klid“ na klinice jej neřeší.

V příběhu třetím jde o kolegy ze záchranné služby. Spouštěčem bylo drobné nedorozumění. To se však změnilo v dlouholeté slovní napadání, pomlouvání, osočování z neschopností a neplnění si svých povinností, kdy řidič sanity RZP takhle pronásleduje svou kolegyni záchranářku. Ta za toto nepravdivé obvinění byla i neoprávněně potrestána. Řidič – muž, neunáší profesionální podřízenou pozici ženě – záchranářce a svoje pošramocené ego si  masíruje tímto způsobem. Spor trvá i nadále. Kolegyně trpí nespavostí a dokonce přemýšlela i   o změně místa.

Příběh čtvrtý a zatím poslední, je velice krátký, o to více varovný! V něm  oběť bossingu, po dlouholetých útocích  na svou osobu, skončila na psychiatrii. Ošklivé zážitky vytěsnila ze své paměti, jinak by vůbec nemohla fungovat v osobním ani pracovním životě. Pokud sestřička najde v sobě dostatek síly a své zážitky mi svěří, určitě vás s nimi seznámím.

Pozor! Mobbér útočí většinou velice rafinovaně, ví kdy a kde zasáhnout a do jakého bolavého místa udeřit. Jeho útok je předem plánovaný a nejčastěji se děje pokud je sám se šikanovaným. Navenek a před kolegy se může tvářit i přátelsky, aby si proti sobě nepopudil i ostatní pracovníky. O to těžší je pak případné dokazování. Proto je nejdůležitější  kolegialita a morální vyspělost celého pracovního týmu, respektive celého managementu.

Jak se bránit?

Zásadní je  především odolat nátlaku a nedovolit jednotlivcům či organizované skupině ovládat celý pracovní kolektiv. Nebýt lhostejný k tomu, co se na pracovišti děje. Je nutné najít v kolektivu kvalitní a čestné lidi. Na šikanu je třeba upozornit personální odbor, popřípadě odborovou organizaci, která svým členům poskytuje právní zastoupení zdarma a má své zkušenosti s řešením takových situací. Jen konkrétní a pádné důkazy vám pomůžou usvědčit agresora. Dále je samozřejmě  nutné informovat vyššího nadřízeného, protože jde o velice nebezpečnou záležitost, která může mít pro oběť i fatální následky. Oznámit šikanu na pracovišti má povinnost každý pracovník. Odborníky je doporučováno se bránit ihned, při prvních příznacích šikany. Jsou známy případy, kdy šikanovaný odešel od soudu s velice vysokým odškodněním.

I když je tato situace dost náročná a trpí kvůli ní kromě oběti i její rodina, je třeba o svou pozici na pracovišti nadále usilovat. Člověk není nikdy sám, čestní a slušní lidé se vždy najdou. S nimi získáváte víru, že má smysl bojovat.

Je nadmíru důležité zdůraznit, že takovéto jednání je naprosto nepřijatelné. Odpovědnost totiž nenese pouze mobber, ale hlavně sám zaměstnavatel či majitel firmy. Ten je ze zákona povinen zajistit zaměstnancům klidné a bezpečné pracovní prostředí. Pokud se tak neděje, mají zaměstnanci též ze zákona danou povinnost o tomto jednání informovat vyšší management, v případě nemocnic i zřizovatele.

Je velice smutné, že se šikana objevuje i ve zdravotnictví. Každý si  umí představit, jak je naše práce sama o sobě náročná, jak fyzicky, tak i psychicky. Obzvlášť když je narušována tímto fenoménem.

V nebezpečí se totiž ocitá nejen sám šikanovaný, ale také pacient, o kterého se musí starat psychicky narušený, demoralizovaný a demotivovaný personál.

Dnes se nás šikana netýká, zítra ovšem může být vše jinak. Proto nebuďme lhostejní k dění kolem nás, nebuďme morální padouši a pomáhejme si navzájem. Vím, chce to hodně osobní odvahy, ale jen společně se dokážeme šikaně bránit. Jinak nás dostane na kolena

4 KOMENTÁŘE

    • Ahoj,
      já si tím procházím teď. Dokonce mi díky mé “skělé” kolegyňce “vlezdoprdelce” hrozí vyvázání z HPP a převod na práci pod dohodou…K tomu všemu nejsem jediná,s kolegyněmi se této agresorce snažíme bránit, ale vedení naslouchá jí..Ona toho náramně zneužívá a směny s ní jsou hotové peklo. Máme práci po ranní domluvě rozdělenou, přesto daná osoba nelení a běhá nám za zadnicemi, záměrně škodí, dělá z nás hlupačky a to i před pacienty. Ti nejsou hluší,slepí ani hloupí. Sami se mne hodněkrát zeptali, co proti mně ta protivná sestra má, když jsem tak šikovná, ochotná a milá. Vyvrcholilo to tím, že z toho, co dělá druhým sama, obvinila jinou kolegyni, která s tím nemá nic společného…Nevím, jak dlouho vydržíme v takovém tlaku pracovat. Přitom např. mě ta práce baví a naplňuje. Jak se máme tedy bránit?

      • Pokud vás je na pracovišti více, měly by jste se sejít a konkrétní věci které vám ona dotyčná dělá hromadne říci na vedení.A jít a zadat přímou konfrontaci před vedením s dotyčnou a stim že pokud se to bude opakovat, bude konfrontace znova.Vím jaká je šikana,ale já se dokázala spíše vzepřít a poslat onu nadrizenou do prdele. víte on každý zkusí zajít tak daleko kam ho pustíte. Zkuste být asertivní krok za krokem a možná poznáte,že ten kdo vám zneprijemnuje život je sám sebou nejistý a posera. A na sebe budete hrdá jak umíte komunikovat. Pozor nezamenovat s agresi a nenechat se k ní zmanipulovat. Držím palce Danuška

  1. Taky jsme zažily s kolegyněmi šikanu typu mobbing, od jedné naší povedené kolegyně, o které se šuškalo, že to táhne s primářem. Neštítila se ničeho, ani pomluv a to i mimo pracoviště . Zejména nás nováčky postupně vyštípala z oddělení a jedna kolegyně se kvůli ní léčila s psychikou.Já sama jsem už naštěstí jinde, ale stále ve svém oboru a spokojená. Nechápu, jak se zrovna zdravotnice můžou chovat takhle. Sociální inteligence a empatie, kterou zrovna by měly při své práci mít, jim chybí.

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..