Debaty o tom, které studium je pro sestry lepší, zda SZŠ, či VOŠ/VŠ a zda by nebylo nejlepší vrátit celý systém zpátky, tedy vzdělání sestry na střední školy, neustávají. Musím říci, že argumenty z různých diskusních příspěvků pro návrat systému jsou přinejmenším zvláštní…
- Žádná vysoká škola z člověka výborného zdravotníka neudělá – to může jen praxe.
Úkolem školy snad není udělat z člověka výborného zdravotníka, ale připravit kvalitního absolventa tak, aby se mohl po krátkém čase zařadit samostatně do praxe a dále se rozvíjet. Zrovna tak tedy můžeme říct, že žádná střední škola z člověka výborného zdravotníka neudělá. Každý, kdo nastupuje po škole do jakéhokoli oboru, potřebuje nějaký čas na zapracování aneb pregnantně řečeno – každá kráva byla nejdřív teletem.
- Sestra ke své práci nepotřebuje titul, musí ji dělat srdcem
Pakliže sestra to srdce nemá, nebude dobrou sestrou ani po střední škole a pokud ho má, tak jí další studium nějak ublíží?
- Každý nemá finanční možnosti studovat spoustu let
Sociálně slabému maturantovi, který chce být fyzioterapeutem, veterinářem či porodní asistentkou nebo právníkem umožníme taky výkon povolání po střední škole? Protože on na to ty peníze nemá?
- Současný systém vzdělávání je nefunkční
Současný systém vzdělává sestry (VŠ/VOŠ) a sestry specialistky (NCONZO) – ty určitě potřebujeme. Dále vzdělává zdravotnické asistenty, kteří mají asistovat sestrám a poskytovat základní ošetřovatelskou péči – ty snad taky potřebujeme, i když je na zvážení, zda by jejich práci nemohly převzít ošetřovatelky. Potom vzdělává ošetřovatelky a sanitárky (ošetřovatele a sanitáře) – kteří mají dělat jednoduché i náročnější pomocné práce – ty taky potřebujeme. Tak co je na tom tom systému vzdělávání nefunkčního? Vzdělává někoho, kdo se nám nehodí? Ano, můžeme se bavit o kvalitě jednotlivých škol, o šíři kompetencí sester, o duplicitě VOŠ/VŠ či o roli zdravotnického asistenta, kterou by mohly v méně náročné podobě převzít ošetřovatelky, ale vyřeší něco z toho návrat vzdělání sester na SZŠ?
Že v praxi dělají sestry všechno, zdravotničtí asistenti sestru a ošetřovatelky a sanitáři nám z nemocnic téměř vymizeli, to je problém vzdělání? Nikoli, vážení, to je problém praxe, která nedokáže postavit a zaplatit funkční ošetřovatelský tým. Neudělala to v době, kdy byl pracovníků relativní dostatek, a teď už to ani udělat nemůže, protože nejsou lidi. Vyřeší něco z toho návrat vzdělání sester na SZŠ? V tom okamžiku budeme mít pravděpodobně sestry specialistky (VŠ), sestry (SZŠ), ošetřovatelky a sanitáře. Naprosto stejné pozice, jako máme teď (a také se může stát, že specialistek bude výrazně více než běžných sester). Co se tedy změní? Jedině to, že zaměstnancům jakožto středoškolákům budeme moci méně platit. A dále to, že studium pro sestry bude kratší, ale znovu – víme s jistotou, že sestry do té praxe nastoupí a nepůjdou po maturitě studovat specializaci na VŠ?
- Sestry po VŠ nenastupují do praxe
A kde máme jistotu, že ty po střední škole se do té praxe pohrnou? Notabene v situaci, kdy budou mít menší plat.
- Sestry na VŠ studují zbytečně –získané informace nepoužijí v praxi a nezvýšily se jim kompetence.
V každé škole se člověk naučí něco, co nepotřebuje. Co si vzpomínám, tak i na té střední bylo něco, co jsem jaktěživo nepotřebovala. Ale taky musím říct, že se mi to třeba hodilo někde jinde a nebo jsem to šťastně zapomněla a nic se mi nestalo. A co brání tomu, aby se ty kompetence začaly řešit? Že je sester málo a další práci už nezvládnou. Chápu. Ovšem dokud nenavýšíme počty pomocného personálu, tak tu práci stejně není mezi koho dělit, i kdybychom měli sester nadbytek.
- Sestra s VŠ dělá stejnou práci jako sestra se SZŠ
Ano dělá, a v čem je problém? Sestry, které získaly vzdělání na dřívější SZŠ, studovaly v době, kdy možnost studia na VŠ byla žádná nebo velmi omezená. Nyní mají i roky praxe a nelze jim jen tak nařídit další studium nebo jim kompetence brát. Tohle se narovná časem, kdy sestry se SZŠ postupně odejdou do důchodu.
- Současní studenti vědí už v 15 letech, co chtějí dělat a jsou po střední škole připraveni a schopní nastoupit do praxe – já jsem taky tak nastupoval/ a a všechno jsem zvládl/a bez problémů.
Nechci to paušalizovat, určitě takoví studenti jsou. A opravdu všichni, nebo alespoň převážná většina?
Dnešní student má možnosti, které jsme my před 20-30 lety neměli. Může si vybírat z mnoha studijních oborů, může jít studovat nebo pracovat do zahraničí. To není jen výhoda, ale i nevýhoda…musí daleko více přemýšlet, co si zvolí. Měl by se připravovat i na to, že jeho výběr nemusí být konečný. Že mu třeba nějaké okolnosti znemožní pracovat ve zvoleném oboru. Že bude možná jednou potřebovat rekvalifikaci. Že bude pracovat minimálně do 65 let, pravděpodobně déle. Že se bude muset vzdělávat celý život, protože i v tom jeho oboru nastanou změny… Nemyslíte, že tohle všechno si dokáže v současnosti (záměrně píšu v současnosti, aby se někdo neurazil, že jsem ho před 20 lety jako čtrnáctiletého považovala za nezralého) lépe představit a uvážit mladý dospělý ve 18 letech než žák deváté třídy?
- SZŠ byla elitní škola, vycházely z ní sestry, o které byl všude ve světě zájem
A o ty dnešní vysokoškolačky zájem ve světě není? A upřímně – lze dosáhnout toho, aby se na SZŠ hlásili především žáci s vyznamenáním, jako to bylo před 20 – 30 lety? Lze dosáhnout toho, aby na všech středních zdravotnických školách vyučovali lékaři, kteří už dnes jsou v počtech, že sotva obsadí služby?
- Musíme se vrátit tam, kde to fungovalo!
Kdo nám zaručí, že to, co fungovalo před 10 lety, bude fungovat dnes?
- Sestrám vždycky stačilo čtyřleté studium
Před cca 50 lety stačilo sestrám dokonce jen dvouleté nebo tříleté vzdělání. Před lety se sestry učily ruštinu, kterou pak až na výjimky nikdy nepoužívaly. Před lety se kolostomie obvazovaly buničinou, a většina sester pracovala do důchodu na oddělení, kam po maturitě nastoupila, max.časem přešla do ambulance či na obvod. Před lety měl pacient v chorobopise dekurz a list na lepení výsledků. Před lety pacient strávil po operaci žlučníku v nemocnici 10 dní. Ono se nám to ošetřovatelství vůbec nezměnilo…
- Vysoká škola nemá být povinná, ale dobrovolná, studovat by měl jen ten, kdo studovat chce
A ona je povinná? Kterýkoli maturant může zvolit studium nebo nástup do zaměstnání, ale pokud chci něčím konkrétním být, pak musím počítat s tím, že potřebuji konkrétní vzdělání. Rozumím tomu, že zdravotnický asistent má nelehkou pozici, protože odborný dohled způsobuje, že vlastně „není ničím“, ale ani to ve skutečnosti neznamená povinnost studovat VŠ. Bouří se snad učitelé, že musí studovat VŠ?
- Je potřeba vrátit sestrám prestiž
Povolání sestry je společností vnímáno jako prestižní, protože výkon profese sestry je spojen s určitým posláním či službou veřejnosti, na druhou stranu pacienti často vidí sestru jako osobu, která vykonává příkazy lékaře bez samostatného uvažování, a bohužel taky jako osobu s hadrem ruce, na což snad ani žádné školy netřeba.
Prestiž povolání se odvíjí od náročnosti profese (výšky vzdělání), a platového ohodnocení. Vždycky bude prestižnější pozice ředitele než náměstka (přestože mohou být oba inženýři), protože ředitel si vydělá více peněz a má vyšší odpovědnost. Vždycky bude prestižnější pozice lékaře, než sestry, protože lékař má vyšší vzdělání, medicína je daleko náročnější, lékař má vyšší zodpovědnost a vydělá si více než sestra. Vždycky bude prestižnější pozice veterináře s vysokou školou než veterinárního technika se školou střední, protože veterinář má vyšší vzdělání. Vždycky budou prestižnější pozice s vyšším vzděláním a vyšším platovým ohodnocením. Vždycky.
V okamžiku, kdy řekneme, že sestra vysokoškolské vzdělání nepotřebuje, že jí stačí střední škola, co tím říkáme? Že její práce je jednodušší než práce porodní asistentky či učitele? Že sestře stačí odborné předměty a praxe a nepotřebuje umět dobře se vyjadřovat, pěkně psát, mít dostatečné penzum všeobecných znalostí a být argumentačně zdatná? To nám má vrátit prestiž?
Moje úvaha je čistě hypotetická, zatím to nevypadá, že by se vzdělání sester na SZŠ vracelo. Přesto bouřlivé diskuse neutichají. Milé sestry, nejsou diskuse o vzdělání jen bojem o obhájení vlastní pozice? Já jsem všechno zvládl/a i se střední, tak proč se mi tu motá nějaká holka s titulem? Nic neumí a já ji mám ještě něco učit? To jsem vystudoval/a vysokou školu, abych tu lítala na oddělení s hadrem? (Mimochodem, podle mě tam s tím hadrem nemá lítat ani ta středoškolačka. Sestra má pečovat o pacienta – i včetně hygieny a vyprazdňování. Tohle se vysokoškolačky učí a dělají. Ale má sestra počítat špinavé prádlo, zapisovat teploty v lednicích a desinfikovat skříně a podložní mísy?)
Když si sestry – studentky nebo čerstvé absolventky VŠ přečtou některé diskusní příspěvky, ani se nedivím, že se jim mezi nás “ staré“ nechce. Neshody mezi námi nezpůsobuje vzdělání, způsobujeme si je samy. Jsme sestry! Měly bychom zvládnout před nikým se neponižovat a nad nikoho se nepovyšovat.
Díky Leni, zase jsi tak krásně zformulovala moje myšlenky =). Naprostý souhlas
Jsem zdravotní asistentka a dělám práci sestry,ošetřovatelky a občas sanitářky. Myslím si že by se mělo vrátit vzdělání sester na SZŠ. A co se my nelíbí že studenti s gymplu jdou studovat na vysokou školu ošetřovatelství a za tři roky je sestra bakalářka. Co se může za tři roky naučit sestra bakalářka a sestra ze SZŠ která studuje 4 roky a má více praxe.
Jarko, mýlíte se, sestra na VŠ/VOŠ má 2300 hodin praxe a 2300 hodin odborných předmětů, celkem 4600 hodin. Zdravotnický asistent má 2 380 hodin praxe a odborných předmětů celkem.
To máte pravdu 🙂 Ale ze zkušenosti mohu říct, že než pracovat s holkou, která šla z gymplu na VŠ, tak radši budu pracovat sama, protože v předchozích letech neměly žádnou praxi a potom jsou na odd. Neschopné podřadné práce. Sestřičky se jim smějí, protože nic neumí. A odpadávají při jednoduchých výkonech, jako je odběr krve na glykémie. A je to i osobní zkušenost.
Moje zkušenost je zhusta opačná. Holky z gymplu totiž lépe a většinou i rychleji myslí. A strašně by mne zajímalo, co je to podřadná práce. A že se brání, že nebudou kmitat s hadrem a kýblem? Mají pravdu, k tomu VŠ nepotřebují. Ovšem žádná ještě mé osobě neřekla:“tohle není práce pro vysokoškolačku, to já dělat nebudu“ a všechny dělají to, oč jsou požádány.
Lenko, super!!!
Já nejsem na FB, takže neznám tamní diskuse, MT čtu, ale mám pocit, že tam do diskusí přispívají stále titíž lékaři, kteří neustále fňukají, jak málo mají peněz, ale já bych přidala komentáře, které občas slýchám v naší jídelně:
„celé VŠ studium je na nás podvod- nejdřív ti řeknou, že pokud si ve vlastním volnu ´a za svoje nedoděláš Bc, nebudou se s tebou vůbec bavit, dají tě pod dohled, půjdeš dolů s platem a budeš první na řadě, když se bude propouštět a když si to uděláš, ani ti to nezohlední“
„hlavní se vytahuje, co má vysokoškolaček, ale že to jsou holky za střední, které si tu VŠ dodělaly, to nikoho nezajímá. Mladé VŠ nebere, raději ZA“
„Dodělala bych si VŠ, kdyby mi dali podmínky“
To je smutný, jaká bují šikana 🙁
Ano pokud se budeme nastupujícím kolegyním posmívat, tak se pak nemůžeme divit, že v té praxi zůstaneme samy. A ruku na srdce, Vy jste všechno uměla, když jste nastoupila?
Jarko, přečti si po sobě, co jsi napsala. Chápu, že všichni děláme chyby a překlepy, ale maturant by se za tohle měl stydět.
Fakt netuším, jak má zorganizovanou praxi nynější ZA na SZŠ, kdysi byla praxe na SZŠ až od 2. ročníku, takže byla stejné 3 roky, jako na VŠ. K nám chodí na oddělení jen čtvrťačky ( a čtvrťáci) a pak vysokoškolačky ze všech ročníků a je to jak kdy- někdy super a někdy bída s nouzí. ovšem to není chyba hodin praxe, ale systému praxe.
Milá Jarko, inteligentní sestra je schopná se za 3 roky na vysoké škole naučit hodně a možná i víc než mladá holčina na SZŠ. Čím později jde totiž studovat tento obor, tím více si je vědoma toho, co to obnáší a třeba se ani práce nebojí (jak se to někdy o Bc. říká). Taková sestra si své budoucí povolání vybrala zodpovědněji, samostatně sama za sebe a je odhodlaná něco dokázat. Odpadá i možnost, že jde tento obor studovat jen proto, aby měla vystudovanou nějakou střední školu, popřípadě maturitu. Samozřejmě je každý člověk jiný, každá sestra má jiné vlastnosti a schopnosti a každá se se studiem a s praxí popere po svém. Já sama jsem absolventkou gymnázia, poté jsem studovala VOŠ – všeobecná zdravotní sestra (denní studium), mám 10 let praxe. Moje práce je náročná, zodpovědná, zajímavá, okořeněná stresem atd… Po letech v provozu jsem 3 roky dálkově studovala státní VŠ – způsobem, který je mnohým známý 🙂 – v jedné ruce hadr (během nočních směn) a ve druhé podložní mísu doslova, nevyspalá, vyčerpaná a bez dovolených, ty jsem totiž trávila na povinné praxi ještě při své práci.
Naprosto se ztotožňuji s tímto článkem. Podle mě je to krásně a trefně sepsané! A ještě jsem chtěla přidat svůj argument : na pořádnou VŠ s akreditací a s kvalitním programem vzdělávání se dělají přijímací zkoušky ! Takové přijímací zkoušky, na které mnohé z podobných diskuzí ani nedosáhnou, natož aby prošly celým přijímacím řízením. Opravdu ne každý může být Bc. Přiznávám, soudím jen podle písemného vyjadřování, pravopisných chyb atd., nikoho neznám, v diskuzi se to ani nepředpokládá, ale podle prvních řádků víte, s kým asi máte tu čest. Ale i na druhou stranu, vy všichni můžete posuzovat bakalářky až poté, co to sami vystudujete.
Co je to za úspěch dostat se na VŠ, třebaže veřejnou (žádná státní zdravotnická škola totiž neexistuje, státní jsou pouze policejní a vojenská), když máte už vystudovanou VOŠ stejného oboru? Smysl tohoto vyskoškolského studia, které je opáčkem toho, co již znáte z VOŠ opravdu postrádám. To přeci není nic k chlubení. Zřejmě Vám šlo pouze o titul.
Vážená, možná paní šlo o to, dostudovat si později druhý stupeň – Mgr., proto se odhodlala studovat Bc. Možná místo toho, aby fňukala, dokázala při práci to, co řada asistentů nezvládne ani s „Hotelem Máma a Táta“ za zadnicí. Ano, ne každý má možnost, aby jej rodiče živili na VŠ, ale pořád existují brigády, díky kterým můžete rodičům výrazně pomoci. Já jsem původní sestra se SZŠ, po maturitě jsem šla v osmnácti letech rovnou pracovat a nikdo mi nic neodpouštěl ani neusnadňoval. Pracovala jsem pod dohledem staré zkušené sestry 7 měsíců – do ukončení tzv. nástupní praxe. V šestadvaceti (po osmi letech praxe) jsem šla studovat VŠ, abych později, až budu stará a práci na směny nebudu zvládat, měla otevřené dveře buďto do vedoucí funkce nebo na pozici odborné učitelky! Nikdy jsem neměla nic zdarma, nikdy jsem nečekala, jestli mi náhodou něco neuznají, když už mám 18 let praxe. Pět let vysoké a dva roky specializace jsem zvládla při práci a s rodinou – bylo to těžké a někdy člověk litoval, do čeho se to pustil, ale dnes mám sama ze sebe dobrý pocit, že jsem to všechno zvládla… Možná se to chce zamyslet sám nad sebou a jasně si říct, co vlastně chci a za tím si jít! Proč by vám měl někdo uhlazovat cestu?
Zřejmě? 🙂 Milá Julio, to je spíše o systému vzdělávání a o tom, jak Vám to kdo podá. Navíc nevíte k čemu Jana titul potřebuje, třeba i učí a pak Voš nestačí…
Nevidím důvod proč shazovat sestry z „gymplu“ a Bc. Já sama mám „gympl“ a poté dvouletou nástavbu všeobecné sestry ještě postaru a pracuji již 22 let ve zdravotnictví a nemyslím si, že bych nebyla dobrá sestra, právě naopak. Do zdravotnictví jsem nastupovala s tím, že tuto práci chci dělat a tak ji dělám. Že jsem si postupně dodělala specializaci i Bc. a Mgr. a vše při praxi s rodinou, je jen dobře.Nejde házet všechny sestry do jednoho pytle a nejde paušalizovat, že sestry s gymplem jsou špatné a ty ze SZŠ ty dobré.
Mně se nelíbí nastavený systém praxe.Studovala jsem SZŠ před 30 lety.Neexistovalo během 4 letého studia jít na praxi kam kdo chtěl.Systėm bylbnastaven tak,že na každé praxi s námi byla profesorka na péči.Věděla které výkony jsou pro nás vhodnė a dělaly je děvčata,která je potřebovala nejvíce.Dnešní děvčata mohou zvolit praxi kde chtějí.Tam samozřejmě na ně nikdo nemá čas a jsou pověřovány úkony,které nikdo nechce na oddělení dělat v duchu principu ať se holka otrká.Myslím si,že tahle demokracie nebyla zrovna šťastným tahem.
Ivano, naprosto s vámi souhlasím. Maturovala jsem v roce 1976, praxi jsme měli tak , jak to popisujete. Již jsem to v některém svém příspěvku popisovala. Také jsem psala o tom, že v praxi jsou schopné ty Bc., které již nějakou dobu dělaly jako sestry. Tyz gymplu, osobní zkušenost, Mají sice Bc, ale přístup k lidem a nějakou empatii většinou postrádají .Nevím co se zde pořád řeší, stačí se podívat opravdu a bez nějakých předsudků do praxe. Sestra by měla mít základ a po nějaké době praxe by se rozhodla o dalším vzdělaní. Osobně jsem si dělala pomaturitní spec. vzdělání až po více letech praxe. Mohu říci, že právě toto vzdělání mě později dokázalo trochu zorientovat v tom hrozném chaosu. Na oddělení jsme měli sestry Bc. , které ale studovaly na různých školách a každá měla na ošetřovatelský proces úplně jiný pohled. Takže se neustále předělávaly standardy a co platilo jeden den, druhý už platit nemuselo. Myslíte si, že toto vzdělávání je v pořádku? Ještě bych chtěla dodat, že jsem zastáncem vzdělávání a vždycky jsem to kolegyním říkala, ale musí to mít nějaký smysl.