Nedá mi to, nedá, abych se ještě jednou nevrátila ke konferenci „Jaké sestry potřebuje české zdravotnictví“, tentokrát k přednášce Mgr. Veroniky Di Cara. Ta na konferenci tlumočila stanovisko České asociace sester – jednoznačně zachovat vzdělání sester na vysokých školách (případně VOŠ). V řadě přesvědčivých argumentů zmínila studii vedenou Lindou Aiken, která potvrzuje, že vyšší vzdělání sester snižuje mortalitu pacientů. Jedná se o studii RN4CAST, jejíž výsledky zveřejnil časopis Lancet – zde je abstrakt.
Podle abstraktu je výsledkem studie fakt, že chirurgičtí pacienti v nemocnicích, kde má bakalářské vzdělání 60 % sester a každá se stará v průměru maximálně o 6 pacientů, mají o 30 % nižší mortalitu než pacienti v nemocnici, kde má bakalářský titul pouze 30 % sester, které se starají průměrně o 8 nemocných. Čili nejen vyšší stupeň vzdělání sestry, ale také počet pacientů na jednu sestru je rozhodující faktor. Asi tady nemusím psát, o kolik pacientů se stará na standardním chirurgickém oddělení česká sestra. V případě, že si chcete o studii více přečíst, tak se můžete zaregistrovat na Lancet a podívat se na celý článek, nebo v češtině přinesl zprávu o studii časopis Zdravotnictví a medicína – čtěte ZDE. Závěr, zda je možné aplikovat výsledky studie do ČR, nechť učiní každý sám.
Na webu České asociace sester (dále jen ČAS) je zveřejněná zpráva o konferenci, vytvořená z velké části z mojí zprávy, kterou jsem psala pro Medical Tribune. Autorka zprávy pro ČAS Mgr. Di Cara mě uvedla jako zdroj (děkuji), takže to je v pořádku a netřeba to pitvat.
Co ale pitvat chci, je jedna věta ve zprávě ČAS, cituji: „Máme i výzkumy potvrzující, že vyšší vzdělání sester snižuje mortalitu pacientů, což je v ČR možné demonstrovat i na případech závažných selhání osob poskytujících péči.“
Rozumím tomu správně? Říká se tím, že za případy závažných selhání osob poskytujících péči stojí sestry s nižším vzděláním – tedy středoškolačky , a že pokud by to byly sestry s vyšším vzděláním – tedy bakalářky, tak by k pochybení nedocházelo nebo by k nim docházelo v menší míře? Nebo že za případy závažných selhání osob poskytujících péči stojí jiný zdravotnický personál, který kdyby měl za zadkem více sester bakalářek, tak by se omyly nestávaly?
Doufám, že tomu správně nerozumím, protože podle mého názoru je to hodně odvážné tvrzení. Závažných pochybení se bohužel dopouští i lékaři, a nikdo snad nechce tvrdit, že nemají vyšší vzdělání, ba naopak, jejich vzdělání je ve zdravotnictví (a nejen tam) to nejvyšší možné.
Co se sester týče, vzpomínám si z poslední doby na dvě závažná pochybení. V nemocnici Na Bulovce sestra omylem podala pacientce v infuzi vysokou dávku chloridu draselného (zpráva ZDE). Nevím, zda byla příslušná sestra bakalářka, ale netroufám si tvrdit, že kdyby byla, pak by se ten fatální omyl nestal. Nejsem Děd Vševěd! Loni v létě podala sestra těhotné ženě v Orlové omylem Chlumského roztok místo glukózy (zpráva ZDE). Tato sestra byla pravděpodobně středoškolačka a opět si netroufám tvrdit, že chybu způsobilo její vzdělání. Sestře bylo 68 let, podle dostupných informací v ordinaci jen zaskakovala a desinfekce se dostala do ordinace omylem přimíchaná mezi lahvičky glukózy.
Možná jsme v situaci, kdy dejme tomu 6 – 8 z 10 omylů způsobí sestry středoškolačky. Ale je to skutečně tím, že nemají vyšší vzdělání? Nemůže to být třeba tím, že v našem systému prostě stále ještě pracuje vyšší procento středoškolaček než vysokoškolaček? Nebo třeba tím, že VŠ studium u nás není tak dlouho, takže středoškolačky jsou logicky starší, opotřebovanější, unavenější a více podléhají rutině? Nebo třeba úplně něčím jiným?
Osobně jsem zastánce vysokoškolského vzdělávání sester, ale ne proto, že sestry vysokoškolačky pokládám za méně omylné. Až budeme mít studii, která v ČR porovná stejný počet středoškolaček a stejný počet bakalářek s podobně dlouhou praxí, pečujících o stejný počet pacientů s podobnou diagnózou, se stejným počtem pomocného personálu v podobně materiálně vybavené nemocnici, pak možná svůj názor přehodnotím! Nijak nezpochybňuji, že každý zdravotnický pracovník musí být prvotřídně vzdělaný v závislosti na svých kompetencích, ale v soudech ohledně úměry vzdělání sester a počtu pochybení budu zatím velmi opatrná.
V systému, kdy sestra pečuje o 15 i více pacientů, běžně slouží 3 dvanáctky za sebou a překračuje limit povolených přesčasů, se pochybení mohou stát velmi snadno. Nebo ne?
Lenka Šnajdrová, www.osetrovatelstvi.info
Lenko, nezklamala jsi mne. Přesně kvůli tomu jsem ti poslala ten odkaz. Mne ještě zarazila věta kolegyně z Polska, že sestry mají zájem o nějaké kurzy, doplňující si VŠ vzdělání, které jsou zdarma, protože pokud mají VŠ vzdělání, mají automaticky nejen větší kompetence, ale zároveň i vyšší plat. Kdy to bude u nás?
Já už to slyšela na té konferenci – v diskusi. Ale myslela jsem, že jsem to špatně pochopila. No ale tady je to taky tak. To Polsko u nás jen tak nebude – myslím ty kurzy, protože Poláci si je speciálně vyjednali s EU a mají je ve směrnici o uznávání odborných kvalifikací.
Copak ty kurzy, ale ty peníze.
Dobrý den, nejprve chci poznamenat, že se jedná o velmi výstižný a pěkný článek. Ano, všechno co je zde uvedeno je pravdou. Jen mi trochu připadá, že se jedná o tak oblíbené zaobírání se slovíčkami a hrou vět a opět se neřeší základní problém, kterým je ona neuvěřitelná unavenost sester a jejich přetíženost a to bez ohledu na vzdělání. Jsem také zastáncem vzdělávání sester, ale nejprve by měly být vytvořeny jasné pravidla a nikoliv tento nepořádek co se nabízí v ČR. Kdy vysokoškolsky vzdělané sestry pracují mnohdy na pozicích ZA, jen proto aby měly práci. Každopádně i tento článek vystihuje řadu problémů, které ve zdravotnictví máme.
Přelouskala jsme celou tu zprávu a co mne zarazilo- publikovaná byla 7.4. teda skoro před rokem.Do září se měly dát připomínky k poersonální vyhlášce a teprve teď se s tím vyleze na světlo? Takové pro moji osobu zvláštní. O té vyhlášce se na konferenci nehovořilo? protože přesně, jak píše kolegyně pajka- když bude málo lidí, a ti padají na pusu, tak je zcela jedno, co má kdo za školu.
Hovořilo, velmi málo, že je v řešení. Na webu ČAS je zápis Pracovní skupiny pro přípravu novely Vyhlášky MZ ČR č. 99/2012 Sb. z února tohoto roku – ještě to bude trvat. Ono něco zavést je snadnější, než to opravit.
Já vím, četla jsem ho hned, jak ho tam dali. I jsem tu vyhlášku připomínkovala- vrchní mne málem přerazila, co jsem si to dovolila, ale Mgr Šmídová říkala na konferenci, že připomínkovat by měly hlavně sestry z praxe a ne od stolu. Jen mi to připadá na strašně dlouhé lokte všichni všchno vědí a nikdo s tím nic nedělá.
Já osobně si myslím, že největším „zabijákem“ je stres a nedostatek personálu. Již bylo opakovaně medializováno, kolik zdravotníků se tu stará o pacienty na LDN, internách a dalších odděleních.
Nikdo nic s tou personální vyhláškou nedělá hlavně proto, že zaměstnavatelé i politici jsou ve skutečnosti proti. Víc personálu by je stálo víc peněz, které nemají a politici dát nechtějí. Odbory tlačí na změnu, proto se to jako „formálně“ projednává, ale vůle něco měnit je velmi malá. Bohužel 🙁 Však uvidíte za pár měsíců sami až začnou pracovat ustavené pracovní skupiny, že výstupy budou problematické zavést do novely.
Mám úplně stejný pocit.
Já bych jen ještě dodala, že mi to přijde od ČAS zoufalý pokus jak svůj postoj k vzdělávání prezentuje. Bohužel, se tu vše řeší od konce a ne od začátku. Nejdřív musím mít kvalitní absolventy středních škol, kvalitní osnovy na těchto školách a kvalitní výuku a pak je tu jakási záruka, že tu budou kvalitní absolventi vysokých a vyšších odborných škol a kvalitní zaměstnanci. Dále musí mít tito lidé vůbec motivaci na tyto školy jít, musí mít slušné pracovní podmínky a finanční ohodnocení.Bohužel se toto tady vše řeší úplně obráceně a nebo neřeší vůbec…:(
Souhlasím s Lenkou.Dokud nebude na oddělení dostatečný počet sester,je úplně jedno,zda slouží dobrá středoškolačka nebo vysokoškolačka. Podle mne není možné,aby např. na chirurgii sloužila jedna sestra bez sanitárky.A ta sestra musí ošetřit operanty,ev. připravit pac.k operaci,podat léky,podat stravu,udělat hygienickou péči apod. a do toho musí ještě vyplnit spoustu dokumentace,takže se dvanácti hodinová služba protáhne téměř na třinácti hodinovou,samozřejmě zdarma.Myslíte si,že jeto v silách jakékoliv sestry?A další sestry nejsou a zatím nebudou,až jestli se některá ze sester,které končí vysokou školu rozhodne,že využije vysokoškolským studiem získané zkušenosti v praxi.
To co se nyní požaduje od sester by bylo v pořádku,ale předpokladem je dostatečný počet personálu.To,aby se sestra mohla věnovat své práci předpokládá i dostatečný počet pomocného personálu / sanitárek a ošetřovatelek/.
Znám spoustu sester – středoškolaček,které zachránily zadek i lékaři.Nemyslím si,že sestry se středoškolským vzděláním nemají takové vědomosti jako sestry vysokoškolačka. Podle mne je důležitá i praxe ,ne-li nejdůležitější.
A co říkají pacienti? „sestřičko,až tu nebude generace vašich sester,kdo se o nás bude starat? Ty nové sestry sice všechno perfektně udělají,ale nemají s pacientem žádné soucítění,nepronesou žádné vlídné slovo,jako roboti“.
Ze své vlastní praxe vím,že pacient potřebuje hlavně to vlídné slovo,uklidnění,navázání kontaktu,aby dobře spolupracoval a tím se i rychleji uzdravoval.Má nato,ale jakákoliv sestra v dnešní době čas?
Vyšší vzdělání sester – méně chyb?!!!Je to spíš naopak,a ještě,je pravda toto -sestřičko,až tu nebude generace vašich sester,kdo se o nás bude starat?.Také jsem to slyšela od pacientek.A to je velmi smutné.Zdravotní sestry před převratem umějí skutečně více jak dnešní VOŠ a Mgr.A hlavně,v praxi jsme zastupovaly klidně lékaře a dobře.Dnes se i na zaražené větry volá lékař.Je to škoda,a hlavně,tudy cesta nevede…Je to smutné.
Nesouhlasím s Ivanou
Hezky napsaný článek, ale souhlasím s výše napsaným, že největší zádrhel je počet sester, neúměrné pracovní podmínky a ne vysoká škola. Jsem absolventka SZŠ z r. 1996 a postupně jsem si dodělala VŠ až na Mgr. a nejvíce mi dala praxe spolu se samostudiem svého oboru. Dnešní sestry sice mají VŠ, ale chtěly by i vyšší kompetence za více peněz a ty v systému nejsou. Znám hodně šikovných a kvalitních sester, které mají jen střední školu a řadu těch, kteří sice mají VŠ, ale znalosti nezúročily a týká se to i managerských pozicí. Stejně souhlasím i s tím, že většina pacientů postrádá „staré sestry“, které vyšly ze SZŠ. odělanou během praxe.
Promiňte, ale co se tu řeší? Zažila jsem sestry Mgr. a byly skvělé hlavně tím, že nezapomněly pracovat, tím myslím precizní péči o pacienty se vším všudy. Bohužel jsem zažila také sestry bakalářky, které měly dlouhé nalakované nehty pod paží nosily celý den desky, byly důležité a jezdily na různá konsília, což uměly patřičně pusou prodat a když jsem je poprosila, aby laskavě nalepily mamince stomický sáček, byl to velký problém….. je mi srdečně jedno, zda má dotyčná titul či nikoliv, vážím si sester pracovitých, čistotných a milujících svojí práci, ať už obnáší cokoliv…. a těch v dnešní době ubívá….
Zdravím všetky sestry:-)
Som Mgr.+ ARIP a myslím si, že sestry, ktoré nemajú VŠ nie sú menejcenné. Mám cca 20 rokov praxe a dokážem posúdiť prácu kolegýň = JIP, štandard, ambulancia… Titul neznamená ineligenciu a inštinkt! Boli, sú a budú „sestry“…
Dámy, vstúpte si do svedomia!!!
S pozdravom Lucia Augustínová (Mgr.)
Píšem zo zásady v SK, ale som 11 rokov CZ.
Zdravím paní kolegyně Šnajdrová i ostatní paní kolegyně!
Až teď jsem našla tuto reakci, takže stručně posílám můj názor.
Nejdříve děkuji, že Vám nevadí, že jsem použila Váš výstižný článek k vytvoření mé zprávy, když jsem Vás citovala. Přišlo mi zbytečné hledat nová slova pro to, co jste Vy už napsala.
Ačkoliv jsem jednoznačně toho názoru, že v ČR v posledních letech došlo k nesmyslnému rozdávání BC i MGR titulů ze škol, které mají nízkou kvalitu, jsem rozhodně zastánce terciálního studia sester.
Naše práce je tak náročná a zodpovědná, že je nutné, aby se na ní nyní připravoval dospělý člověk alespoň 3 roky v pouze oborném studiu. Zde se naučí nejenom ty naše výkony, ale i přemýšlet, takže se české ošetřovatelství někam posune. V zahraničí je to jasný trend, takže nevím, proč by to v ČR mělo být jinak.
Na druhou stranu naprosto uznávám, že absolventky středních škol jsou často výborné, což se naučily v praxi, ale to nebylo vůbec lehké. Tyto sestry jsou pro mě naprosto rovnocenné s bakalářkami a jak někdo výše uvedl, je úplně jedno, jaké mají vzdělání, prostě jsou to dobré sestry. Pak také zcela jistě vím, že některé sestry středoškolačky výborné nejsou, možná kdyby měly šanci se v kvalitním studijním bakalářském programu zamyslet nad svou praxí, pomohlo by jim to své výkony zlepšit. To, že se někdy nechovají profesionálně ani sestry bakalářky je smutné a souvisí to s kvalitou vzdělávacích programů. Je třeba na to poukazovat a zlepšovat to!
Nakonec k Vaší otázce, zda jste dobře rozuměla tomu, že sestry s nižším vzděláním dělají více chyb. Ano, v celoevropském i americkékm výzkumu to tak skutečně vyšlo! Připomínám, že výzkum byl velmi správně a objektivně proveden. V ČR podobný výzkum proveden nebyl, nevím, jestli bychom se dostaly k podobným datům zdravotnických zařízení jako se dostala profesorka Aiken. Když mám možnost osobně hodnotit práci ošetřovatelskéjho personálu, tak mi často vychází, že méně profesionálně se chovají ti s nižším vzděláním (od laiků – závažná etická pochybení v domovech pro seniory, sanitářů, asistentů až po sestry se středoškolským vzděláním) protože nejsou zvyklí o své praxi přemýšlet. Zde ovšem nemám objetivní data plus nic není černobílé a středoškolačky jsou samozřejmě často skvělé sestry, viz výše.
Doufám, že jsem svůj názor vyjasnila, mám totiž pocit, že se v podstatě shodneme(?)
Rozhodně se zdá, že se shodneme na nevyhovujících pracovních podmínkách sester v ČR!
Budu Váš web více sledovat.
Přeji krásné léto a vše nejlepší sestrám a následně jejich pacientům!
Veronika Di Cara (Mgr.)
Vážená paní magistro, děkuji za reakci. My dvě se zcela určitě shodneme v názoru, že sestry mají studovat na VŠ. Myslím, že můj otevřený dopis pro náměstka Vymazala jste četla, kopie šla i prezidentce ČAS.
Nevím, jak moc profesní omyly ovlivňují podmínky, ve kterých člověk pracuje, a nastavený systém vzdělání. U nás nemá VŠ vzdělání tradici, a podle mně dobré středoškolačky o své práci také přemýšlejí – alespoň já takové znám. Bohužel kvůli nevyhovujícím podmínkám jsou pracovníci ve zdravotnictví občas nuceni – okolnostmi, vedením, dělat věci ne úplně správně.
Co se výzkumu profesorky Aiken týče, bylo by možná fajn ho provést u nás, myslím, že v zahraničí mají nastaveny systém vzdělávání a kompetence historicky jinak.
P.S. Bohužel existuje web, kde moje zprávy přeberou bez zdroje, a ještě si tam drze napíšou svoje jméno, takže za uvedení zdroje Vám opravdu děkuji.
Jsem ráda, že nás budete sledovat.
Ono to sem možná ani nepatří, ale popíšu, co se mi stalo minulý týden- podařilo se mi zdárně dokončit Mgr studium a minulý týden jsem dostala diplom. Když jsem ho přinesla na osobní oddělení, tak mi personalistka pogratulovala, diplom ofotila a založila, ale ještě po mně chtěla Dodatek k diplomu- prý to potřebují pro pojišťovnu, aby věděli, co všehcno mám za vystudované předměty, když se bude nasmlouvávat péče. Měla jsem pocit, že jsem opustila tuto planetu- nositelem výkonu je pořád ještě v nemocnici pouze lékař (bohužel) a pak, nechápu na co potřebují pojišťovny vědět, že mám zkoušku například z výzkumu v ošetřovatelství (plus statistické zpracování apod) nebo z tvorby e-learningových kurzů, když polovinu pracovní doby prokmitám s hadrem a kyblíkem v ruce, protože nemáme sanitářku ani ořetřovatelku a protože uklizečka mi prostě oznámí, že ony nesmějí uklízet infekční materiál. Na co je nám VŠ, když stejně děláme všechny všechno a na co jsou pojišťovně tyhle informace, když poznatky z poloviny (či více) nemáme šanci využít v praxi?
Dobrý den,
myslím, že není nejdůležitější vzdělání, ale hlavně schopnost empatie s pacienty a to, jestli svou práci máme rádi. Škola nás naučí odborné znalosti, praxí si osvojíme jistou manuální zručnost při celém ošetřovatelském procesu. Samozřejmě je důležité při práci myslet. Ale neméně důležité je také umění jednat s pacientem a vycítit, jak mu je. Tím mu lze ulehčit i po psychické stráce a jak už tady někdo napsal, dobrá psychika pomáhá k uzdravování