Čím víc chaos, tím víc česká sestra!

Zákon 96/2004 o nelékařských zdravotnických povoláních byl schválen před 12 lety, v době, kdy se ještě pořádně nevědělo, jak budou vypadat školní osnovy pro nový obor zdravotnický asistent, co bude zdravotnický asistent dělat, jestli bude žádaný a jaký bude rozdíl mezi sestrou a asistentem. Změna vzdělávání přišla navíc v době, kdy nastal demografický pokles a v době, kdy se stalo trendem studovat dál po maturitě na VOŠ či VŠ. Změna vzdělávání se také kryje s rozvojem podnikatelského prostředí, kdy se lze rekvalifikovat na masérku či kosmetičku a pracovat víceméně podle svých představ a nikoli v noci a o víkendech podle rozpisu služeb, který se během měsíce 3x změní.

Výsledkem všech uvedených okolností a špatného finančního ohodnocení zdravotníků  je nedostatek pomocného ošetřovatelského personálu i zdravotnických asistentů. V systému pracuje jen asi čtvrtina zdravotnických asistentů z těch, co v tomto oboru odmaturovali.  A konečně především nedostatek sester na lůžkových odděleních, protože za jeden plat čím dál tím víc suplují ošetřovatelky, sanitáře, telefonistky, pokojské, uklízečky a opraváře, a ještě si na ně kdekdo slušně řečeno otvírá ústa. Sestry se navíc dnes rekrutují ze 3 typů škol – sestry se „starou“ SZŠ, sestry z VOŠ a sestry vysokoškolačky. Kompetence sester a zdravotnických asistentů jsou chaotické, překrývají se, výkon práce komplikuje nesmyslný odborný dohled, přesčasy, někde špatné řízení ošetřovatelské péče a absence podpory od nadřízených. Tohle všechno se vaří  v obrovském kotli rozdílných zkušeností, názorů, přání a možností. Těžko očekávat, že sestry se dohodnou na tom, co vlastně chtějí.

Poučení z předchozích nezdarů

Jeden by řekl, že se vývojem poučíme.  Zatímco z logiky věci vyplývá, že kompetence sester a zdravotnických asistentů by se měly místo překrývání diferencovat a vzdělávání by se mělo ujednotit a utlumit dvojkolejnost  VŠ  a VOŠ,  ministerstvo zdravotnictví přichází s úplně jiným řešením. Nadšeně oznamuje třetí možnost vzdělání sestry formou SZŠ a nejméně ročního studia na VOŠ ukončeného absolutoriem (tzv. 4+1). Ze zdravotnických asistentů budou praktické sestry pracující bez odborného dohledu a kompetencemi patrně ještě blíže ke všeobecné sestře. Novelu zákona v tomto duchu poslala vláda poslední červnový týden do sněmovny.

Stejně jako v roce 2004 schvalujeme novelu v době, kdy vůbec nevíme, co se bude dít dál. Jak budou vypadat školní osnovy oboru praktická sestra, co budou praktické sestry dělat, jaký bude rozdíl mezi praktickou sestrou a všeobecnou sestru, zda bude mít praxe o praktické sestry zájem, zda vůbec potřebujeme třetí úroveň sestry, jestli budou chtít maturanti nastoupit jako praktická sestra, když jako všeobecná budou mít vyšší kompetence a plat.

Vůbec se neví, kolik studentů bude mít zájem a schopnosti  absolvovat zkrácené studium VOŠ, ale hlavně už se ví, že tento systém přivede více sester do nemocnic.  Skutečně?

Dá se předpokládat, že o studium budou mít zájem ZA již v praxi (a osobně jim ho přeju, protože jejich postavení je tristní). Jenže tihle lidé v systému už jsou, často pracují nelegálně jako sestry.  Sester tedy přibude jen na papíře, další ruce k práci to nebudou. Zájem o roční studium přijde patrně od ZA, kteří ze zdravotnictví odešli, ale těžko soudit, jestli budou po výpadku praxe schopni složit zkoušku k prokázání úrovně znalostí do vyššího ročníku. Posledními zájemci jsou čerství maturanti ze SZŠ. Úspěšné vykonání absolutoria během pouze jednoho roku na VOŠ a  možná i při zaměstnání, bude patrně extrémně náročné, takže tento způsob studia si mohou zvolit jen extrémně dobří studenti (a tím nemyslím jen znalosti, ale i další předpoklady jako třeba houževnatost a schopnost jakési sebeorganizace). A kolik takových extrémně dobrých studentů se hlásí na SZŠ? Může samozřejmě dojít k opačnému extrému –  studium se přizpůsobí úrovni studentů –  bude jednodušší. Pak je je místě otázka, zda takové sestry chceme.

A nakonec, kdo zaručí, že sestra po ročním studiu na VOŠ jako DiS. zamíří na lůžkové oddělení interny a ne třeba na hotelovou recepci nebo do šroubárny? Mohu posloužit osobním příkladem:  Z pěti uchazeček, které se hlásily na místo asistentky šéfa výroby, byly hned 2 všeobecné sestry.

Můžete mi někdo říci, kde vidí MZ nějaké větší počty sester, které by se mohly vrhnout po ročním studiu VOŠ do zdravotnictví?

Přináší 4+1 očekávané benefity?

No ale když  4+1 ničemu neškodí, tak proč se mu bránit, že? Ono to nějak dopadne. Bohužel systém 4+1 nám může i zavařit.

Především vytváří nebezpečný precedens pro jiné obory. Proč nemůže absolvent sociálně správní střední školy absolvovat jen jeden rok VOŠ a být sociálním pracovníkem? A můžeme jít i do zdravotnictví. Proč nemůže laboratorní asistent absolvovat jen jeden rok VOŠ a stát se zdravotním laborantem? Proč nemůže maturant SZŠ absolvovat pouze 1 rok Bc. studia v oboru všeobecná sestra, když na VOŠ i VŠ se studuje téměř totožný vzdělávací program a po obou typech studia mají sestry stejné kompetence?

Systém 4+1 budou absolventi klasického tříletého studia vnímat jako nespravedlnost. Jako nespravedlnost ho mohou vnímat i absolventky „staré SZŠ“, které by možná také rády po roce získaly titul DiS. Bylo by to sice studium jen pro titul, ale když jim na oddělení nastupují Bc. a DiS., tak se nelze divit, že se s nimi poměřují. Oblíbeným protiargumentem je, že systém byl už dříve nespravedlivý ke zdravotnickým asistentům.  To je sice zčásti pravda, ale řešit jednu neférovost jinou neférovostí je přinejmenším nefér :-).

A pomysleli ZA, nově praktické sestry, na to, že i když vystudují obor všeobecná sestra, nemusí se jako všeobecné  sestry vůbec uplatnit? Budou mít kvalifikace dvě  – praktická sestra a všeobecná sestra.  Když si dnešní ZA změní kvalifikaci na všeobecnou sestru,  nemocnice ho jako všeobecnou sestru zaměstná, protože je pro ni cennější jakožto sestra pracující bez dohledu. V budoucnosti, bude-li praktická sestra pracovat bez dohledu, co bude bránit nemocnici ponechat si i kvalifikovanou všeobecnou sestru oficiálně na pozici praktické sestry, která tu práci zvládne a za menší plat? Uznávám, že je to trochu hororový scénář, ale zdravotnická zařízení šetřící na platech asi známe všichni.

Takže otázka na závěr:  Víme, co děláme?  Není čas začít táhnout za jeden provaz a podporovat jednotné vzdělávání sester, které je v souladu se současnými zvyšujícími se nároky na naši profesi?

Lenka Šnajdrová pro Tempus Medicorum 7-8/2016