Všichni vnímáme stárnutí jako přirozenou součást našeho života. Víme, že v roce 2020 bude v ČR asi 1 273 000 seniorů. Všichni také víme, že právě oni potřebují a budou potřebovat naši péči. Péči, která bude zajišťovat jejich zdravotní a sociální potřeby. Hodně se psalo a diskutovalo o tom, že je nutné zavést systémy dlouhodobé péče, ale výstupy těchto diskusí zůstávají po mnoho let nerealizovány. Místo toho vzniká novela zákona o sociálních službách, která ale počítá se seniory v sociálních zařízeních. Rozšiřujeme kapacitu lůžek v léčebnách dlouhodobě nemocných, vznikají sociální lůžka, nové domovy se zvláštním režimem, domy s pečovatelskou službou.
V tomto systému však postrádám jednu podstatnou věc, a to je důležitý a neoddiskutovatelný fakt, že senioři chtějí žít a dožít doma. V jejich domově – v prostředí, které dobře znají a ve kterém se cítí přirozeně a bezpečně, obklopeni svojí rodinou.
Bez ohledu na to, že neexistuje zákon o dlouhodobé péči, již řadu let existují služby, které umožňují těmto lidem žít a dožít v jejich domově. Jedná se o zdravotní služby – služby domácí péče. Že jste o nich ještě neslyšeli? Ano, domácí péče je velmi malý segment mezi poskytovateli zdravotních služeb, není nijak medializována, není aktivně nabízená. Snad v poslední době v podobě zfilmovaného silného příběhu sestry pracující v domácí péči s příhodným názvem Domácí péče, kde je ale práce sestry podána značně zidealizovaně z dob patnáct let starých poměrů.
Bohužel v posledních několika letech dochází ze strany zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví k naprostému potlačení jakékoliv možnosti rozvoje těchto služeb a iracionálně podporují rozdělování na podobory – jako je mobilní hospicová péče, terénní psychiatrická péče, péče o ventilované pacienty v domácím prostředí – podobory, které domácí péče samozřejmě obsahuje.
Proč nevyužijeme již existující zdravotní službu k péči o seniory a dlouhodobě nemocné? Agentury domácí péče jsou připraveny k rozvoji a rovněž mnoho let usilují o svůj rozvoj.
Za posledních několik let došlo ke zhoršení podmínek sester pracujících v agenturách domácí péče. Pracují zde sestry vysokoškolsky vzdělané, sestry specialistky. Díky certifikovaným kurzům zvyšují své kompetence a opravdu pracují bez odborného dohledu a jsou odkázány jen na vlastní znalosti a dovednosti. Tyto sestry jsou často užšími členy rodiny, pracují v terénu horském i ve velkoměstě, za mrazu i horka. Jsou schopny dochovat člověka doma, zajistit mu kvalitní ošetření bez nutnosti být hospitalizován nebo umístěn v domově pro seniory. Nezaslouží si tyto sestry také ocenění a to nejen finanční?
Mnoho agentur domácí péče napojuje svoje pacienty na pečovatelské služby, které buď poskytují současně s těmi zdravotními, nebo spolupracují s ostatními subjekty.
Jaký je však v systému problém? Nejsou jen finance, i když hrají důležitou roli při ohodnocování sester, ale řada dalších: regulace plateb od zdravotních pojišťoven, regulace počtu sester pracujících v agentuře, omezení místa a dojezdu při poskytování služeb, regulace péče od praktických lékařů, nemožnost indikace péče odborným lékařem a především vymezení kompetencí.
Při jednání na Ministerstvu zdravotnictví jsem se s údivem dozvěděla, že poskytovatelé domácí péče jsou podnikatelé, kteří dle mého názoru nemají rovné podmínky s ostatními a již zmíněné regulace jim omezují „podnikání“.
Dovolte mi se zamyslet nad výrazem podnikatel. Neznám pekaře, který má určeno do jaké vzdálenosti může vozit rohlíky, má určenou cenu za kus a v případě, že upeče rohlíků více, bude mu cena za rohlík krácena, takže místo 1Kč dostane za rohlík 0,70Kč. Neznám pekaře, který vyhraje výběrové řízení, ve kterém prokáže svou kvalitu, odbornost a následně mu není umožněno ve vyhrané lokalitě rohlíky prodávat. Neznám pekaře, který by svými výrobky oslovil další klientelu a nemohl si najmout personál k výrobě zakázky, o kterou se zasloužil svou dobrou a poctivou prací.
V případě domácí péče je to velmi demotivující a nerovné podnikatelské prostředí. Na pojišťovnách slyšíme, že domácí péče je dostatečně saturována, ale kdo vzhledem k demografickému vývoji udělal studii o dostupnosti této péče v návaznosti na lokalitu a počet obyvatel, aby věděl, jak a komu je péče opravdu poskytována? Nikdo.
Nechceme využít již stávající a fungující zdravotní péče k tomu, aby bylo dobře, kvalitně a levně postaráno o seniory? Všichni zúčastnění na MZ ČR, všechny zdravotní pojišťovny přece vědí, že domácí péče je nejekonomičtější formou poskytování zdravotní péče. A výdaje na tento typ péče zaujímají pouhé 1% z celkových výdajů na zdravotní péči v ČR. Není to opravdu málo?
Prosím Vás, vážení politici, zamyslete se nad tím, zda opravdu chcete, aby Vaše maminky, tatínci a dokonce vy sami jste museli žít v domově pro seniory nebo zemřít v nemocnici… sami. Nezapomínejte na sestřičky domácí péče. Ta děvčata si zaslouží Vaši úctu, uznání a ohodnocení. A tím nemám na mysli to finanční.
Za Grémium managerů agentur domácí péče
Mgr. Lucie Brožková
předsedkyně
