Na začátku září se uskutečnil další z pravidelných simulačních seminářů vzdělávací instituce Aesculap Akademie v prostorách vzdělávacího centra B. Braun Dialog na pražské Bulovce, který byl zaměřený na „praktické zvládání násilného pacienta v klinické praxi“. Kurz probíhal pod vedení Mgr. Jaroslava Pekary, který se násilnickému chování pacientů dlouhodobě věnuje. Skupinka všeobecných sester byla vystavena kontaktu s agresivním pacientem v různých podobách.
V první situaci účastnice kurzu využily správný přístup z hlediska představení a vysvětlování u neinformovaného pacienta, který byl velmi vulgární a bál se zavedení kanyly. Hned ve druhé situaci účastnice kurzu vyjednávaly s arogantním pacientem, který dehonestoval sestru. Na pomoc přiběhla i staniční sestra a vše se podařilo zdárně vyřešit (v této situaci byli sami organizátoři velmi mile překvapeni lidským přístupem kolegyně, která druhé přispěchala na pomoc). 
Ve třetí, hodně nepříjemné situaci byla vystavena slovním útokům sestra v přeplněné čekárně, kterou ohrožoval velmi rozhněvaný příbuzný. Zde se situace vyřešila především zájmem o pacienta, kterého jeho příbuzný přivezl do ambulance vlastním autem.
Po obědě se účastnice rozcvičily základními sebeochrannými hmaty při situacích jako je držení, škrcení, kopání nebo tahání za vlasy. Následně se odpoledne neslo v duchu týmové deeskalace u neklidného pacienta, se kterým nebylo možné slovně vyjednávat.
Školení bylo velmi náročně a vyžadovalo od všech účastnic odvahu a chuť pustit se do nepříjemné situace a současně odolnost při snaze vyprovokovat přítomné účastníky agresivním pacientem.
Od Lenky Šnajdrové na vlastní kůži
Podobného kurzu jsem se účastnila poprvé, očekávala jsem konferenční místnost a zpočátku mě zaskočila věrná simulace nemocničního prostředí. Ta se nakonec ukázala jako přínos, protože jsem díky ní získala pocit, že jsem skutečně v práci a že situace, kterou prožívám, je zcela reálná. Také se ukázalo, že vůbec nejsem trénovaná na komunikaci s agresivním a vulgárním pacientem – něco jiného je učit se to ve školních lavicích a něco jiného je v takové situaci stát. A nakonec se potvrdilo, že je to právě přístup sestry, který může často (a troufnu si říci, že ve většině případů) zabránit rozvinutí konfliktu až k fyzické agresi pacienta či příbuzenstva. Sestra je ta, která má a může ovládat situaci, přestože se zdá, že vulgární, křičící člověk má navrch. Ale to neznamená, že sestra si musí nechat všechno líbit. I to by se měly sestry učit – že stejně jako každý mohou dát najevo, že jim chování pacienta není příjemné, z nebezpečné situace mohou odejít, že někdy musí doslova utéct. Já chodila do školy v minulém století, a snad dnes probíhá výuka trochu jinak. Pokud ne, velmi se přimlouvám za podobné reálné tréninky. Myslím, že simulační tréninky by měli absolvovat i vedoucí pracovníci zdravotnických zařízení. Právě od nich by sestry měly cítit oporu ve svém jednání a dostat případnou následnou pomoc po prožití nepříjemného konfliktu. Kurzy probíhají pravidelně, stačí se přihlásit.
Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
