Lidé mají někdy pocit, že lékař (zdravotnické zařízení) je povinný je vždy ošetřit, protože lékaři přece skládají Hippokratovu přísahu. Pokud pomineme, že Hippokratova přísaha jako taková prošla mnoha inovacemi, (absolventi medicíny skládají slib, který má vlastní znění odlišné od Hippokratovy přísahy) a běžní lidí její znění vesměs neznají, jsou situace, kdy lze pacienta odmítnout. Nejste si jisti, kdy a z jakého důvodu? Základní návod najdete v Zákonu č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách. Zákon je dobré pročíst celý, informací není nikdy dost a níže uvedené je pro srozumitelnost zkráceno.
Můžeme odmítnout ošetřit pacienta bez dokladů?
§ 41 Zákona o zdravotních službách v aktuálním znění
Pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, jsou povinni prokázat svou totožnost občanským průkazem, jestliže o to poskytovatel nebo zdravotnický pracovník, jehož prostřednictvím poskytovatel poskytuje pacientovi zdravotní služby, požádá.
Jestliže pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta odmítne prokázání totožnosti , může poskytovatel nebo zdravotnický pracovník odmítnout poskytnutí zdravotní služby, nejde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči.
Kdy je možné pacienta odmítnout?
§ 48 Zákona o zdravotních službách v aktuálním znění
Poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud
a) by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým,
b) by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala v případě poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost výkon návštěvní služby, nebo
c) není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; toto právo se nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace, či ze států, se kterými má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, zahrnující ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči.
Kdy není možné pacienta odmítnout?
§ 48 Zákona o zdravotních službách v aktuálním znění
Poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče nebo ukončit péči o něj, jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.
Poskytovatel dále nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče, jde-li o pacienta
a) u kterého bylo poskytování zdravotní péče Vězeňskou službou přerušeno z důvodu ukončení nebo přerušení výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo umístění v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, pokud se jedná o zajištění návaznosti při poskytování zdravotních služeb započaté v průběhu výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody nebo umístění v ústavu pro výkon zabezpečovací detence; Vězeňská služba, v jejímž zdravotnickém zařízení byly pacientovi poskytovány zdravotní služby, jestliže ji není znám poskytovatel, který převezme pacienta do péče, vybaví tohoto pacienta informací podle § 45 odst. 2 písm. g),
b) ve výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo umístěného v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o zdravotní služby, které Vězeňská služba neposkytuje, a to po předchozí domluvě s Vězeňskou službou; to neplatí, jde-li o důvody poskytnutí zdravotních služeb ve smyslu neodkladné péče.
Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel. Poskytovatel o odmítnutí přijetí do péče nebo o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb vydá pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí nebo ukončení.
Kdy můžu odmítnout ošetřit konkrétního pacienta případně vykonání některé činnosti u pacienta?
§ 50 Zákona o zdravotních službách v aktuálním znění
Zdravotnický pracovník může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne. Záznam o odmítnutí zajištění jiného zdravotnického pracovníka nebo poskytovatele je součástí zdravotnické dokumentace; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu uvedeného ve větě první, pokud by odmítnutím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem. Podle věty první až čtvrté se obdobně postupuje, odmítne-li poskytnutí zdravotních služeb poskytovatel.
Zdroj: Zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách
Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
