Včera 23.10. jsem se v Brně zúčastnila konference České asociace sester na téma „ Pracovní podmínky zdravotníků – ohrožení kvality péče?“ Na této konferenci mluvili zástupci zdravotníků, poskytovatelů péče, politiků pojišťoven, pacientů, profesních organizací, pacientů a odborů .
Uvádím zde tedy mé postřehy z včerejší konference: problém je identifikovaný, dokonce se ví jak jej vyřešit ,ale chybí odvaha a hlavně peníze.
Nejvíc mě zaujalo vystoupení MUDr. Marxe ze Spojené akreditační komise. Byť mi přišel při akreditačním řízení před lety u nás lehce „otravný“ , včera jsem z jeho názorů a celé prezentace byla nadšená. On přesně ví, kde nás tlačí pata, má přesně spočítáno a dokázáno, že když je sestra a ostatní personál přepracovaný a přetížený, že se to ucho jednou utrhne a malér se stane. On i ví, a řekl to tam opakovaně, že na výpočet ideálního počtu obsazení pracovišť personálem žádný mustr neexistuje, že se musí používat hlavně rozum a to pracoviště od pracoviště. Jeho prezentaci bych rozeslala všem poskytovatelům zdravotní péče.
I on, Dagmar Žitníková (předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR) a ostatní radí nám zdravotníkům aktivní obranu ve smyslu informování vedení o kvalitě, rizicích a bezpečí poskytované péče. Minimálně e-mailem informovat staniční , vrchní, hlavní sestru. Pakliže to nepomůže, klidně jít i dál, přes ČAS, odbory, pojišťovnu a poskytovatele. Což všichni víme, ale málokdo má tu odvahu se ozvat. Bez žalobce není soudce a jak to řekl MUDr. Marx, Mgr. Dana Jurásková (prezidentka České asociace sester) , Dagmar Žitníková a ostatní, pomoci si musíme hlavně sami!
Samozřejmě se mluvilo i o politice / hejtman Běhounek/, o efektivní a čísly podložené restrukturalizaci ! o penězích a jejich špatném vykazování -/zástupci pojišťoven/, o tom, že i pojišťovny zintenzivní svou kontrolní činnost a budou „nebezpečnou“ péči trestat. Mluvilo se o navýšení „kódu“ pro zdravotní asistenty a sestry a i o nesmyslném odborném dohledu.
Prostě nás čeká spousta práce, kdy základem úspěchu lepších pracovních podmínek jsme MY !! „dělníci“ tohoto povolání. Protože na základě našich informací, informací z terénu, se můžou měnit zákony a vyhlášky. Pokud ale na problémy bude poukazovat jen pár sester a stále ty samé, nic se opravdu nezmění.
Dagmar Žitníková přinesla ve své prezentaci konkrétní čísla důvodů celého problému, ukázala přesně, jasně a stručně na viníky celé situace. A nabídla konkrétní pomoc při řešení vzniklého problému.
.
Na závěr vystoupila Mgr. Dana Jurásková s příslibem, že se problému i ČAS bude dále věnovat. Bude další, rozšířené dotazníkové šetření a další jednání k tématu.
Za mě a Sekci nelékařů při OSZSP musím zdravotníky ujisti, že strach je mnohdy uměle vyvoláván, že mají zastání u nás i ostatních profesních organizací, že není třeba se bát slušně a jasně upozornit zaměstnavatele na problémy na pracovištích. Naopak nám toto přímo nařizuje zákoník práce. Máme šanci své pracovní podmínky zlepšit. Nepromarněme ji prosím!
Dana Krásová, za Sekci nelékařů při OSZSP
Já tam byla taky, Mohu jen potvrdit danina slova. MUDr Marxe jsme sice viděla poprvé v životě, ( předtím jsme znala jen to jméno a synonymum urýpaného všetečky), ale měla jsme z něj stejný dojem. Navrhla jsem výstupy z konference přednést na naši provozní schůzi, ještě nevím, jeslti vrchní netrefil šlak.
…Jdi do toho Jířo…:) já to poslala celému mému managementu také i s nabídkou případné pomoci v řešení problémů. Protože, i když se nemáme úplně nejhůř je stále co zlepšovat…:)
Stále čekám na ty další přednášky. Ještě nejsou- už jsem psala, ařt je pošlou. Pokud vrchní netrefil šlak ve čtvrtek, tak trefí na té provozce (jestli mi to schválí, že tam mohu vystoupit). napíšu ti soukromý mailík. J.
O našich problémech a přepracovanosti na naší klinice ví všichni. Stanični, vrchní.. Ale nic s tím udělat nemohou. Hlavní sestra je na naší kliniku vysazená, odmítá nám jakkoliv přilepšit, natož nám přidat lidi. Pracujeme 2 sestry, 1 sanitář na denní směně, 1 sestra, sanitář na nočni. Lítáme s prominutím jak hadr na holi, do práce chodíme bez elánu, z práce spíš lezeme po čtyřech. Měsíčně naděláme každá minimálně 50 hodin přesčasů a osobní život u nás neexistuje. Jak by taky mohl, když personál na oddělení čítá 3 sestry, 2 asistenty a 3 sanitáře? A hlavní sestra s úsměvem praví, že nám to stačí.
Svoje zaměstnání jsem si opravdu představovala jinak a jen čekám, až přeteče pohár 🙁