Před pár dny se sdílel na Facebooku blog všeobecné sestry Michala Češka Česká asociace sester před lety a dnes. Upřímně mě mrzí, že nevzbudil takovou pozornost jako jiné texty, protože kolega si dal velkou práci s poctivým shromážděním dat a velmi solidně podtrhl význam profesní organizace pro ošetřovatelské profese. Uvedl přesvědčivé argumenty pro nesouhlas se vznikem komory všech nelékařských zdravotnických pracovníků. Pokud jste jeho blog, a nejen tento, nečetli, udělejte to tady a teď!
Protože situaci v ošetřovatelství bedlivě sleduji už od dob, kdy kolega Češek tahal kačera (to není ve zlém, vlastně mu závidím jeho mládí), dovolím si ho doplnit. Část jeho příspěvku se věnuje příčinám nízkého a snižujícího se zájmu o členství v České asociaci sester. Když se podíváme do historie, členská základna ČAS rostla nejvíce v době prvních let platnosti zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a kreditního systému. Je pravděpodobné, že sestry a další (samozřejmě ne všechny, ale troufám si říci, že nezanedbatelná část) viděly ve členství snadnější cestu k získání kreditů. Pokud si správně pamatuji, úbytek se začal projevovat postupně cca od roku 2007. Sestry se v kreditech zorientovaly, začala růst nabídka akcí, vč. e-learningu, a najednou se ukázalo, že vzdělávání u ČAS není tak nezbytné. Navíc aktuálně je kvůli novele zákona celoživotní vzdělávání nelékařů nekontrolované, kredity ani nic náhradního za ně není už vůbec.
Velký odliv členů, myslím, že téměř o polovinu, nastal v roce 2011. Může souviset s prohlášením Dany Juráskové, tehdejší prezidentky ČAS, k lékařskému protestu „Děkujeme, odcházíme“ v lednu 2011. Na sociálních sítích se jak členové, tak nečlenové ČAS rozhořčeně ozývali, že jejich názor nikdo nezjišťoval. Ačkoli je tento krok dodnes vyčítán hlavně doktorce Juráskové, je třeba připomenout, že její prohlášení bylo předem projednáno na sněmu předsedů sekcí a regionů, kde ho potvrdili volení zástupci, aneb koho jsme si zvolili, ten za nás mluvil. Nicméně ten hromadný exodus členů v roce 2011 asi není zcela náhodný.
Úbytek členů pokračuje až do současnosti. Poslední výroční zpráva uvádí 4931 členů k 31. 12. 2017. Kolega Češek vidí jako jednu z příčin v tom, že „ČAS nedostatečně poučuje o principu a významu své existence.“ A není to lidem takříkajíc putna? Na poučování je sotva někdo zvědavý! Lidé musí vidět výsledky – co se díky ČAS, potažmo jiné organizaci, změnilo k lepšímu. Vidíme to? Pozor, to není kritika, že se nic nezměnilo, ale skutečně dotaz, jestli to je vidět…
Kolega Češek píše, že „bez ohledu na to, kolik má ČAS v současné době členů, je stále respektovaným partnerem při vyjednávání s ministerstvem.“ To je taky pravda, ale zároveň nejsou připomínky někdy ani vzaty v potaz, a to přece nemůže být jen tím, že má ČAS méně členů, když je organizací podobného typu v současnosti prakticky jedinou. Dám příklad. ČAS opakovaně deklarovala nesouhlas se 4+1. Kolega Češek se zamýšlí nad tím, že „kdyby ČAS měla více členů a tyto členy oslovila s výzkumným šetřením, zda s navrhovanou změnou ve vzdělávání souhlasí atd…, mohla by snáze prosazovat své stanovisko. No a proč by ČAS měla oslovovat výhradně své členy? Proč by nemohla oslovit nečleny? Nemá k tomu sociální sítě, kontakty na náměstkyně ošetřovatelské péče všech nemocnic, možná i kontakty na bývalé členy? Oslovila nečleny nebo požádala o pomoc EFN, tak jako to udělala SKSAPA na Slovensku v případě praktických sester? Jestli ano, pak tak nenápadně, že jsem si toho nevšimla.
Dovolím si zmínit jednu podle mě možnou příčinu nízkého a snižujícího se zájmu o členství v České asociaci sester. Nevím, jak ČAS komunikuje se svými členy, i když pokud se stav členské základny snižuje, asi tam budou rezervy. Zato vím, jak komunikuje s nečleny – minimálně až nijak. Tím pádem si těžko může udělat z nečlenů členy.
A na závěr se musím sklonit před velkou pravdou, kterou napsal kolega Češek: „Kritická situace dneška by vůbec nemusela být, kdyby byly sestry více jednotné.“ Snad se nebude zlobit, že jsem ji ukradla do titulku. Tak už jen malý dodatek. Každé jednotné společenství, včelami v úle počínaje a svazem včelařů konče, potřebuje lídra. Tahouna, který si dokáže včely či lidi získat, mluví jejich jazykem a oni jsou ochotní za ním jít. Máme někoho takového?
Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
S tímto článkem naprosto souhlasím. To, že nejsou sestry schopné držet pospolu , vidím i na našem malém oddělení.Když dojde na lámání chleba mezi lékaři a sestrami jsou to pořád ty samé, které mají odvahu říct svůj názor nahlas.U nás máme totiž takový přepych, že máme 3 lékaře na 17 lidí. Ale na službě jsme staniční, 1 všeobecná sestra a ošetřovatelka, někdy ani ta ne, musí mít taky někdy volno.Jsem ráda, že existuje organizace, která chrání zájmy sester, ale na periferii to jaksi nepocitujeme.V televizi se řeší pořád dokola lékaři, kteří by však bez sestry byly v nemocnici bezradní.Prosím o informaci, jak se do CASU přihlásit a jsem sama zvědavá, jak CAS pracuje a hájí zájmy sester, doufám že to není tak zbytečná organizace jako odbory u nás v nemocnici.
Paní kolegyně, já vám velmi ráda dám informaci, jak se do ČAS přihlásit, ale nejdřív vás poprosím, abyste si zkusila tu informaci sama najít. Napište mi pak, jestli se vám to povedlo, kdyby ne, poradím vám.
Jestliže někdo nedokáže najít přihlášku do ČAS, tak je totiž někde chyba.
Ja jsem hrda na to, ze do CASu nepatrim, musela bych se stydet, kdyz slysim, co pada z pani, ktera mluvi za sestry, ze vubec nebojuji za vsechny sestry, nechaji je delit jako sestry u luzka a sestry na smeny…. Nechapu, tato organizace pod timto vedenim je uplne na prd. Nejvic me pobourilo, kdyz se resilo, ze se prida sestram ve smennem provozu, protoze jsou v praci i o vikendu a o svatcich, ja jsem slouzila jednosmenny provoz a byla jsem v praci take o vikendu a o svatcich, tak pokud je ve vedeni clovek, ktery kope jen za cast sester a nema pojem o tom, co je smenny provoz, tak neni divu, ze je jen cast sester v CAS.