Otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi ve věci navýšení platů ve zdravotnictví o 10 %

V Praze 20. 6. 2018

Vážený pane premiére,
téměř 10 let jsem správce webového portálu Ošetřovatelství.info, které čítá stovky čtenářů a facebookové stránky Ošetřovatelství.info se 46 204 příznivci z řad zdravotníků. Jsem rovněž aktivní ve dvou zdravotnických skupinách na facebooku, z nichž jedna se zabývá otázkami pracovně právními, druhá profesně odbornými. Ačkoli již nepracuji ve zdravotnictví, 10 let píšu komentáře pro pracovníky v ošetřovatelství, poslouchám je, scházím se s nimi, čtu, co je trápí, a odpovídám na dotazy, které nejsou ochotni nebo schopni zodpovědět jejich nadřízení. Proto se mě velmi dotýká současná situace, kdy se řeší plošné přidání 10 % zdravotníkům.

Jsem si vědoma toho, že stav ošetřovatelských profesí v Česku nikdy nebyl ideální a dnes je zejména kvůli podceňování situace a nesystémovým krokům minulých vlád na konci svých sil. Příkladem budiž loňské zvýšení příplatku „za směnnost“ pro pracovníky bez odborného dohledu v lůžkových zařízeních a zařízeních sociálních služeb. Ačkoli je příplatek možné poskytnout ve výši až 5000 Kč, dotační titul za ministra Ludvíka zněl na 2000 Kč. Na dotaci dosáhla i soukromá zařízení, přestože neměla příplatek legislativně zakotven, a naopak na něj nedosáhly příspěvkové organizace sociálních služeb, kde se sestry musely spokojit s nejnižší částkou 1000 Kč. Rovněž na domácí péče a záchranky se dotace nedostala, protože nejsou lůžkovým zařízením. Příplatek se poskytuje za práci ve třísměnném nebo nepřetržitém provozu, a přesto nebyl zvýšen např. ošetřovatelkám a sanitářům, kteří také ve směnách pracují. No prase aby se v tom vyznalo…

Sice mě potěšilo, že současná vláda myslí se zvýšením příplatku i na ošetřovatelky a sanitáře, ale příplatek se opět týká jen přímo řízených a příspěvkových organizací. V rozhovoru, který jsem vedla s ministrem Vojtěchem pro Zdravotnické noviny, pan ministr řekl, že příplatek dostanou i pracovníci odměňovaní mzdou. Věřím, že to tak chce zařídit, ale jako právník přece musí vědět, že nařizovat příplatek v určité výši v soukromé sféře, a to ještě ne komplexně, ale jen ve zdravotnictví, bude velmi obtížné, ne-li nemožné. Složitě se bude vyšší příplatek pravděpodobně prosazovat i pro zdravotníky v zařízeních sociálních služeb.

Zdravotníci ve směnách, ačkoli nejvíce chybí, nejsou jediní, kteří si zaslouží pozornost. I zaměstnanci v jednosměnném provozu jsou velmi vytížení a navíc někteří z nich slouží různé pohotovosti. Ředitelé nemocnic nechtějí přidávat zaměstnancům plošně, ale odměnit ty dobré. Jak poznáte dobrou sestru? Je to ta, která se stihne za směnu postarat o více pacientů? Třeba je to proto, že je u nich méně ošetřovatelských intervencí. Pracovníka ve zdravotnictví nelze hodnotit jako ve výrobě podle počtu zmetků. Jak a z čeho odmění vedení zařízení kvalitní ambulantní sestru? Ve státní sféře jsou příplatky jasně dané a růst mezd ve zdravotnictví byl vždy podmíněn tlakem vyvolaným zvýšením platů. Těžko věřit, že tomu najednou bude jinak. Mzdy jsou stále až o 5 000 nižší než platy.

V práci ošetřovatelských profesí je potřeba udělat mnoho změn, z nichž většina bude mít dopad až za několik let. Žádná vláda se tomu systematicky nevěnovala. Novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních z loňského roku je kosmetická záležitost, která kromě zrušení odborného dohledu u zdravotnických asistentů, nyní praktických sester, nepřinesla výraznější pozitiva. Neblahý vliv nese i vyhláška o činnostech nelékařů, rovněž loni novelizovaná. Šikovná vyučená prodavačka se může stát vedoucí obchodu, šikovný vyučený kuchař si může otevřít vlastní restauraci, ale šikovná a schopná ošetřovatelka bude ve svém oboru stále jen ošetřovatelkou bez možnosti jakéhokoli kariérního růstu. Sestra v periferní nemocnici před sebou rovněž nemá výhled na nic jiného než na roky práce v podřízeném postavení. To není nic, o co by současná mladá generace stála. A ne, každý se opravdu za prací přestěhovat nemůže, a i na těch periferiích musí nemocnice být a musí v nich někdo pracovat. Ukrajinské sestry sice mohou výhledově částečně vypomoci, ale rozhodně nás nespasí.

Mohla bych pokračovat, ale přijde mi zbytečné zdržovat vás podrobnostmi, které jsou v gesci ministerstva zdravotnictví. Věřím, že to už začalo konečně pracovat na smysluplných dlouhodobých opatřeních. Já mám také pár nápadů, prostřednictvím tiskové mluvčí MZ jsem je nabídla ministru Vojtěchovi, je na něm, zda o ně stojí. Souhlasím s panem ministrem, že udržet si zaměstnance je věcí managementů zdravotnických zařízení, nicméně základní plat či mzda zdravotníka by měla být adekvátní a důstojná! V nastavení adekvátního minima a jeho průběžného zvyšování podle aktuální ekonomiky vidím jasnou roli státu. Zdravotnictví je až na pár výjimek estetických a stomatologických zákroků veřejná služba hrazená z veřejného pojištění. Požadavek odborů na sjednocení platů a mezd považuji v tomto směru za zcela oprávněný.

Vím, že současná vláda a ministerstvo zdravotnictví zdědili řadu problémů z minulosti, ale teď jste to Vy, pane premiére, jen Vy, kdo může rozhodujícím hlasem přispět k zastavení odlivu ošetřovatelských profesí. Odvolejte, co jste odvolal, a slibte, co jste slíbil – těch 10 % pro všechny. Jinak jakákoli dlouhodobá opatření pro stabilizaci personálu ve zdravotnictví ztratí smysl. Sestry, ošetřovatelky, sanitáři a další pracovníci nebudou.

S pozdravem
Lenka Šnajdrová

Na vědomí: ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, předsedkyně odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková