V rámci oboru Diplomovaný nutriční terapeut jsem se rozhodla přiblížit problematiku dnešních studentů nelékařských zdravotnických oborů v praxi. Praxe a teorie je vždy propojována a u každého ze studentů i individuálně vstřebávána. Tento článek nabízí pohled, díky kterému každý člověk setkávající se s nemocnými lidmi posune míru empatie blíž k člověku. Vždy je to velká míra sebezapření a zvážení každého kroku v dané situaci, píše Květa Matuštíková, odborná učitelka na SZŠ a VOŠZ Merhautova.
Článek vznikl na základě písemné reflexe od studentů odborné praxe na interním oddělení, kterou vedu, v jedné z brněnských nemocnic. Tím bych chtěla poděkovat spolupracujícímu personálu za jejich trpělivost a profesionální spolupráci.
V 6.30 h začíná naše odborná praxe na interním oddělení muži. Našim úkolem je dopomoci při ranní hygieně a úpravě lůžka na pokojích. Po této úvodní části se v 7.30 h dva studenti připojují k paní sanitárce a k vozíku, ve kterém je snídaně pro celé oddělení. Tyto studenti dle rozpisu stravy a lístečků na táccích rozdávají snídaně. Ostatní studenti jsou rozděleni po celém oddělení a dopomáhají či krmí pacienty při snídani. Zaznamenávají po snídani příjem stravy a bilanci tekutin do záznamových listů. Před 8. h nás s úsměvem vítá paní nutriční, která má pro nás připravené pacienty v nutričním riziku. Studenti přechází do nutriční praxe, vyplňují s pacienty v riziku nutriční screening, jehož součástí je měření obvodu paže a tukové řasy kaliperem. Často vybraní pacienti, potřebují i edukaci diety. Tak si studentky po vyplnění screeningu a jeho dalších částech měření, zahájí edukační rozhovor. Dva studenti „oběhnou“ celé oddělení s váhou a zváží všechny pacienty. Tělesné váhy pacientů zaznamenáme do archu a předáme sestřičkám. Během celého dopoledne jsme k dispozici pacientům při dopomoci a nabízení pitného režimu. Před 10. h se setkáváme s paní nutriční a předáváme data, která jsme zjistili, při screeningovém vyšetření, změřená data a obsah zrealizované edukace. Dochází k závěrečnému shrnutí celého dopoledne a naší práce na oddělení. Odcházíme z oddělení do prostoru šaten, kde dochází k teoretickému probrání zadaných nutričních témat a k diskusi nad těmito tématy a jejich propojení s praxí.
Každý z žáků přichází s předem definovanou představou, co jejich povolání má a co nemá obsahovat. Že někdo chodí s papíry po oddělení a někdo řeší ošetřovatelské potíže pacientů. Ale najednou do této představy „vstoupí“ situace v podobě krmení pacientů, vážení tělesné hmotnosti, měření obvodu paže a kaliperem a mnohé další činnosti v péči o pacienta. Studenti jsou konfrontováni se situacemi, které nečekali, například že pacienti nevypadají jak na obrázku v učebnicích.
Je to dlouhá cesta plná překážek, snažíme se pomoci pacientů a navázat před nutriční péčí na ošetřovatelské potřeby pacientů, ze kterých každý student jistě bude čerpat i v dalším profesionálním životě. Každým týdnem se žáci posouvají v lidském vnímání celého ošetřovatelského procesu. Není to jednoduché, ale je to trvalé. Pokud zvládnou být lidmi a pomáhat, tak se nejen v nutriční terapii neztratí. Protože nejsou jen pacienti, kteří chodí do ambulance pro edukační materiály, jsou i takový se kterými se na praxích potkáváme.
Studentům jsem položila otázky, které mapují jejich zkušenosti z odborné praxe na interním lůžkovém oddělení. Např. Co Vás nejvíc „překvapilo“ při kontaktu s pacienty na interním oddělení? Co pro Vás znamená ošetřovatelský proces?
Studenti měli odpovědět na tyto otázky. Z osmi studentů odpovědělo šest a dva své odpovědi promýšlí do dnešních dnů. Není jednoduché vytvořit zpětnou vazbu z niterných pocitů, které v mnohých doznívají a jistě formují jejich osobnosti do další nejen nutriční praxe.
V této části vyberu názory studentů a jejich nejzajímavější postřehy na jednotlivé otázky.
Co Vás nejvíc „překvapilo“ při kontaktu s pacienty na interním oddělení?
- „Nejvíce to byl asi stav pacientů, ve kterém se nacházeli.“
- „Asi ta skutečnost, jak to na oddělení probíhá. Ne každý pacient je příjemný a chce spolupracovat. Naopak byla vidět vděčnost pacientů, když jsme jim nějakým způsobem pomohli. Pak tu byla i bezmoc, když vidíte člověka, jehož zdravotní stav se z týdne na týden pomalu zhoršuje a vy s tím nic dělat nemůžete.“
- „Když je v tomto procesu člověk poprvé, je opravdu těžké posoudit, jak se ke kterému pacientovi chovat. Dále mě překvapilo to, jak stačí jen týden k tomu, aby se z částečně soběstačného pacienta stal skoro úplný ležák, což je smutné.“
- „Že komunikace s pacientem není vždy tak lehká, jak si člověk představuje.“
Co pro Vás znamená ošetřovatelský proces?
- „Je to pro mě velká zkušenost.“
- „Pomoct danému člověku při základních činnostech, které sám nezvládne. Ale není to jen o fyzické potřebě, ale i o nějakém psychickém porozumění a podpoře.“
- „Ošetřovatelský proces pro mě znamená především novou zkušenost ve smyslu pracování s pacienty. Dokud si to člověk nevyzkouší, tak nemůže ani tušit, co všechno je náplní práce zdravotnického personálu.“
Je to cesta, která tento semestr ve 2. ročníku pro studenty začala. Jak vidíte z odpovědí, je to cesta s cílem k opravdovému vtahu člověka k člověku. Vzniká tak vzájemný vztah, pomoc, spolupráce a tolerance mezi pacienty a studenty.
Na závěr doplním postřehy studentů na otázku: Jsou nějaké momenty, zážitky, činnosti, které se Vám „vepsaly“ do paměti?
- „Ráda vzpomínám na jednoho starého pána, kterému jsme pomáhali se jít umýt do sprchy, i přes jeho k, byl stále vitální a pokaždé byl moc vděčný.“
- „Šla jsem krmit jednoho pacienta a mluvila jsem na něj, ale on vůbec nereagoval a vůbec nevěděl, co po něm chci. Pak jsem si všimla jeho naslouchátka na stole a bylo mi to jasné. 😊“
Mgr. Květa Matuštíková, DiS., SZŠ a VOŠZ Merhautova
