Téměř dvě třetiny zástupců pacientských organizací považují informovanost mezi nemocnicemi či ambulancemi a svými organizacemi za nedostatečnou. O výsledcích průzkumu Barometr českého zdravotnictví informovala organizace HealthCare Institut.
Podle předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením Václava Krásy mají pacientské organizace málo informací od lékařů, ale i od ministerstva zdravotnictví, od kterého jim chybí informace o změnách v lékové politice či chystaných zákonech.
Příčinou nedostatku informací v nemocnicích a ambulancích podle něj je to, že přetrvává model nadřízenosti lékaře nad pacientem. Přispívají k tomu nejen lékaři, ale i sami pacienti. „Oni pořád se cítí submisivní vůči lékařům, nemají dostatečnou vůli se na všechno pořádně zeptat a nekomunikují s lékařem,“ vysvětlil.
To má podle Krásy důsledky především v tom, že lékař nemá dost informací o zdravotním stavu, a pacient nemá dost informací, aby si nastavil režim tak, aby léčba byla úspěšná. „A myslím, že léčba bez aktivní účasti pacienta nikdy nemůže být úspěšná,“ řekl.
Cestu ke zlepšení vidí Krása v tom, že pacientské organizace navážou komunikaci přímo s vedením nemocnic i jednotlivými primariáty, aby je informovaly o potřebách pacientů, jež zastupují, a dozvěděly se, co se v nemocnici děje a co se tam mění, co by měli pacienti vědět.
Velký problém vidí Krása i v tom, že řada nemocnic nemá dobré podmínky pro pobyt osob se zdravotním postižením. „Je to paradox, ale zdravotnictví je velmi bariérové,“ podotkl. Podle Krásy tlak na zdravotníky, kteří jsou kvůli nedostatku personálu přetíženi a za těžkou práci mají nedostatečnou odměnu, vytváří stres, a tak si zdravotníci málo všímají toho, aby pacient se zdravotním postižením zůstal i v nemocnici aktivní.
„Máme velké zkušenosti s tím, že pacienti se zdravotním postižením jsou imobilizováni, to znamená uloženi na lůžko, zacévkováni a víceméně tak ponecháni, což je velká chyba především u těch, kteří mají oslabené svalstvo z důvodu nemoci a potřebují být pořád aktivní, jinak ztrácejí schopnosti sebeobsluhy,“ řekl Krása, který sám je na vozíku, ale o svá práva si podle svých slov v nemocnici vždy uměl říct.
Pacientům s postižením, například těm na vozíku, by měl personál podle Krásy umožnit, aby neleželi stále na posteli. Pokud mají vozík, mohou se sami dojet umýt, nepotřebují být umýváni. „Ti lidé to potřebují k tomu, aby až se vyléčí, mohli začít zase normálně fungovat,“ vysvětlil.
Národní rada před lety vedla v pražských fakultních nemocnicích kampaň, kde na specifické potřeby lidí s postižením upozorňovala. Leckde se podle Krásy situace už zlepšila, ale pořád je to podle něj málo. Krása proto zvažuje, že by se kampaň zopakovala.
Zdroj: Tisková zpráva HCI
