Na doma.nova.cz jsem objevila skvělých 12 rad, jak bojovat se syndromem vyhoření a odvrátit nejhorší. Při čtení podobných doporučení si vždycky říkám, jak by je zvládli aplikovat do praxe lidé v pomáhajících profesích, kteří jsou syndromem vyhoření ohroženi nejvíce, třeba zdravotní sestry.
1. Zpomalte. Ideálně hned ráno a začněte 20 minutami klidu nebo něčím, co děláte skutečně rádi. Meditujte, cvičte, běhejte, přečtěte si něco hezkého nebo jen tak nastavte tvář slunci.
Vstaňte ve 3.30. Počítejte s tím, že meditace či čtení vám budou trvat hodinu, protože u toho 3x usnete. V případě běhání v noci v parku se vystavujete riziku znásilnění úchylem uprchlým z psychiatrické nemocnice nebo okradení amnestovaným recidivistou. Chcete-li nastavit tvář slunci, zaleťte si do Austrálie, protože slunce u nás vychází nejdříve kolem páté a to už musíte být na cestě do práce. V každém případě tam dorazíte nemytá, nečesaná a v pyžamu, protože osobní hygienu už ráno nestihnete.
2. Hned ráno si realisticky naplánujte, co zvládnete a třeba si to i napište. Večer nebudete naštvaní, že jste zvládli jen polovinu a vyvarujete se stresu.
A hlavně nezapomeňte ten realistický seznam ukázat hned ráno vrchní sestře. Buď vás na hodinu vyhodí, nebo vás dá internovat na uzavřené oddělení psychiatrie. Ovšem jestli vás statut osoby závislé na sociálních dávkách či statut psychiatrického pacienta zbaví stresu, není jisté.
3. Stanovte si realistická očekávání od sebe samých. Akceptujte vlastní hranice.
Je vaší hranicí 40 pacientů v čekárně? Těch dalších 20, které pošlete domů, to bude s nadšením akceptovat.
4. Přijměte fakt, že ne vše se vám musí podařit. Přiznejte si chyby a neviňte se z nich. Netrapte se jimi a vezměte si z nich poučení pro příště.
Nepodařilo se vám podat správný lék? Přiznejte si to, neviňte se a hlavně se netrapte. Příbuzní zemřelého a soud to určitě pochopí!
5. Objevte vlastní silná místa a posilujte je.
Jednoznačně svěrače! Močový i řitní!
6. Během dne si dělejte pauzy, po 90 minutách vždy ideálně 20. Vyprázdněte mozek změnou činnosti.
Každou hodinu a půl přestaňte pracovat. Místo toho si zacvičte tai-či nebo čumte „do blba“. Že se zrovna někdo dusí? Nerušit! Vyprazdňuju si mozek!
7. Stabilizujte svůj osobní život, například párovou terapií.
Co to je osobní život?
8. Přestaňte chtít změnit ostatní.
Hlavně neměňte línou kolegyni. Radši udělejte práci za ni!
9. Zabraňte izolaci, jděte mezi lidi.
Po směně si skočte na kávu do obchodního centra, pak do fitka a večer na diskotéku. Únava přece nemůže být překážkou.
10. Nedělejte věci pro druhé a nepřehánějte to s péčí o ně. Mějte sebe na prvním místě. Naučte se říkat ne.
Ne, pane Nováku, tu mísu vám teď nedonesu!
11. Vnímejte vlastní tělo a jeho potřeby – spánek, jídlo, něžnosti…
To, co do sebe cpete v poklusu mezi podáváním snídaní a léků, je suchý rohlík! A ta studená šedovobéžovohnědozelená tekutina, kolem které čas od času prolítnete, byla káva. Potřebu něžnosti lze uspokojit v případě, že se alespoň na 5 minut potkáte s manželem doma v době, kdy už spí děti a ještě nespíte vy.
12. Zachovejte si smysl pro humor.
Ano, bude se vám hodit pokaždé, když se podíváte na výplatní pásku!
Milý autore dobrých rad, nevím, pro koho jsou vaše rady. Určitě ne pro normálního pracujícího člověka, kterých je tady, vzhledem k tomu, že náš stát ještě nezkolaboval, většina. Sestry, lékaři, prodavačky, učitelé, hasiči, kuchaři, řidiči a další… Takže nejlíp, když si, milý autore, půjdete od psaní vyprázdnit mozek jinou činností, třeba dobrovolnictvím v alzheimercentru.
Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info
Ke stažení a vytištění ZDE
Fakt jsem se pobavila :))
Pěkná krávovina
Co bod, to perla. 😀 Asi nejvíc mě pobavily přestávky po devadesáti minutách a konstatování, že ne vše musí podařit. 😀 Já prostě miluju tyhle radílky teoretiky.