Jak probíhalo ve sněmovně první čtení novely zákona č. 96/2004 Sb.

0
858

Dnes 9.9.2016 proběhlo v poslanecké sněmovně prvé čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Níže si přečtěte, co řekli poslanci k tomuto návrhu.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Cílem navrhované právní úpravy je především nastavit právní rámec, který umožní stabilizovat systém kvalifikačního vzdělávání pro nelékařská zdravotnická povolání. Souvisejícím cílem je zvýšení atraktivity vzdělávání u těchto povolání, a tak přispět ke zvýšení počtu nejvíce poptávaných nelékařských zdravotnických pracovníků v českém zdravotnictví, kterými jsou všeobecné a dětské sestry.

Jedním ze způsobů, jak dosáhnout tohoto cíle, je zavedení prostupnosti studijních programů pro některá povolání. Změny je však třeba nastavit tak, aby byla zachována kvalita vzdělávání, která je jedním z předpokladů pro kvalitní a bezpečné poskytování zdravotní péče.

Nyní k obsahu návrhu. Stručně představím zásadní změny, které se týkají úpravy vzdělávání zdravotních sester. Zákon zejména rozšiřuje možnost získání odborné způsobilosti pro výkon povolání všeobecné sestry zkráceným studiem na vyšších odborných školách. Do tohoto zkráceného studia bude moci vstoupit, pokud vyhoví vstupním podmínkám přijímacího řízení, praktická sestra. Dosud jde o profesi zdravotnický asistent, porodní asistentka, dětská sestra nebo zdravotnický záchranář. Umožní výkon povolání praktické sestry bez odborného dohledu, což přispěje k jejímu začlenění do pracovního multidisciplinárního týmu, a přesouvá přípravu na výkon povolání dětské sestry ze specializačního studia do kvalifikačního studia, které bude probíhat na vyšší zdravotnické škole nebo v akreditovaném bakalářském studijním oboru.

Také odbornou způsobilost pro výkon povolání dětské sestry bude možné získat zkráceným studiem na vyšších odborných školách. Do tohoto studia bude možné vstoupit na základě splnění vstupních podmínek přijímacího řízení z povolání praktická sestra, porodní asistentka, všeobecná sestra nebo zdravotnický záchranář.

Další změny mají za cíl zejména umožnit kvalifikovaným pracovníkům výkon povolání bez odborného dohledu. Návrh odstraňuje podmínku tří let výkonu povolání pod odborným dohledem u skupiny zdravotnických pracovníků, kteří získali odbornou způsobilost k výkonu povolání studiem střední zdravotnické školy podle dřívějších právních předpisů. Cílem tohoto opatření je umožnit těmto zdravotnickým pracovníkům v případě zájmu také snazší návrat k výkonu zdravotnického povolání.

Návrh umožní výkon povolání fyzioterapeuta bez odborného dohledu, který získal způsobilost k výkonu povolání středoškolským studiem na střední zdravotnické škole, nově také po prokázání alespoň deseti let výkonu povolání fyzioterapeuta. Dosud se podmiňuje výkon povolání bez odborného dohledu fyzioterapeuta s uvedeným vzděláním, získáním specializované způsobilosti.

Novela odstraňuje dvojkolejnost vzdělávání pro povolání zdravotnický záchranář, a to ukončením vzděláváním tohoto oboru na vyšších zdravotních školách. Zahájit studium na vyšších zdravotních školách bude možné naposledy ve školním roce 2018/2019. K tomuto kroku bylo přistoupeno, neboť poptávka na pracovním trhu je v současné době naplněna a kapacita bakalářských studijních programů se perspektivně jeví do budoucna jako dostačující.

Současně se navrhuje rozšířit možnost výkonu povolání zdravotnického záchranáře v lůžkových zařízeních o pracoviště intenzivní péče. Důležitým institutem je zavedení povinností doškolení, pokud zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník dlouhodobě přeruší výkon zdravotnického povolání. Zajištění doškolení bude v kompetenci zaměstnavatele, poskytovatele zdravotních služeb.

Dále je přistoupeno ke zrušení kreditního systému a průkazu odbornosti, které byly určeny ke kontrole celoživotního vzdělávání, neplnily však dostatečně motivační roli a nebyly efektivní. Na povinnosti celoživotního vzdělávání pro všechny zdravotnické pracovníky se nic nemění.

Novelou zákona o zdravotních službách, která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2016, bude součástí národního zdravotnického informačního systému také Národní registr zdravotnických pracovníků, v němž budou zaregistrováni všichni zdravotničtí pracovníci. V návaznosti na to bude zrušen dosavadní registr zdravotnických pracovníků, způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem přesvědčen, že tato právní úprava přispěje ke zlepšení přístupu zdravotnických pracovníků ke vzdělávání v jednotlivých oborech, a tím k navýšení jejich počtu. Proto věřím, že návrh zákona podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím zpravodajku pro prvé čtení, jíž je paní poslankyně Jana Pastuchová, aby se ujala slova. Prosím, paní zpravodajko.

Poslankyně Jana Pastuchová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, na úvod mi odpusťte, že si zde dovolím něco, co sem úplně nepatří, ale souvisí to s projednáváním právě tohoto zákona. Když jsem v roce 2013 kandidovala do Poslanecké sněmovny, měla jsem den před volbami jako každý rok třídní sraz s děvčaty ze zdravotní školy. Musela jsem jim slíbit, že pokud se do sněmovny dostanu, pokusím se iniciovat změnu zákona o nelékařích, a hlavně změnit způsob vzdělávání, jaký byl nastaven v roce 2004. To snad splníme.

Dalším slibem bylo, že pokud se tento zákon bude měnit, musím od pultíku své kolegyně pozdravit a zamávat jim, tedy mě omluvte, ale i toto ráda splním. Ahoj holky 4DS, maturitní ročník 1984. Plním svůj slib.

A nyní k samotnému návrhu novely zákona o nelékařích, zdravotnických povolání. Jsem opravdu velice ráda za tuto novelu. Věřím, že se nám podaří ji schválit do konce našeho volebního období. I když je na tuto novelu mnoho různých pohledů a názorů, věřím, že může přinést změny k lepšímu. I když všichni víme, že to není jen o změně vzdělávání a vypuštění některých byrokratických povinností, je to jeden z kroků. Další kroky, jako je úprava kompetencí, musí jít společně s touto novelou. A navýšení platů, o tom mluvíme stále.

Dovolte mi v krátkosti představit základní změny, které tato novela přináší, i když pan ministr to vzal velice podrobně. Myslím si, že nejvíce diskutovanou změnou bude určitě změna systému vzdělávání, která si osvojila název čtyři plus jedna. Pokusím se vám ji přiblížit. Protože mi přijde, že se hovoří pouze o tom, že poslanci chtějí degradovat toto zaměstnání zrušením vysokoškolského studia, není tomu tak. Tato novela pouze umožňuje studentům středních zdravotnických škol po čtyřech letech jejich studia, kdy je toto studium zaměřeno právě na výkon tohoto povolání, zkrácené studium jednoho roku na vyšší odborné škole k tomu, aby mohli pracovat jako všeobecná sestra, tedy po pěti letech odborné přípravy. Studenti z ostatních středních škol budou dále absolvovat po maturitě na vyšší odborné škole nebo vysoké škole studium, tedy čtyři roky všeobecného studia, kde se o odborné přípravě k tomuto zaměstnání vůbec neučí, a následně se tři roky budou připravovat odborně na toto povolání. Stále se všem snažím vysvětlovat, kdo je lépe připraven – student s pěti lety cíleného odborného studia na toto zaměstnání nebo sice dospělejší člověk, ale s tříletým odborným zaměřením? Je předpokládáno, že dnešní doba je jiná a že dnešní děti jsou ještě nedospělé na rozhodnutí o svém povolání v devátých třídách. Dále že studenti zdravotních škol nejsou to, co dříve. S tím bych možná souhlasila, ale čí je to vina? Na některých školách nejsou přijímací zkoušky, školy bojují o každého žáka. A je opravdu divné a s podivem, že všichni tvrdí, že jsou tam jiní žáci a že to již dávno není prestižní škola, ale je také zajímavé, že studenti z těchto zdravotních škol pokračují na vysokých školách, např. soukromých, a všichni projdou. Zavedení přijímacích zkoušek na středních školách tedy velice vítám.

Byla jsem členkou pracovní skupiny při Ministerstvu zdravotnictví při přípravě této novely. Zavítala jsem také za rok a půl nebo za dva roky do asi šesti nebo sedmi krajů, kde jsem hovořila právě s personálem, s nelékařským personálem. Záměrně jsem ale navštěvovala menší nemocnice, krajské a okresní. Tuto novelu v těchto menších nemocnicích velice vítají. Já zde nebudu opakovat to, co řekl pan ministr, protože to určitě vyčetl všechno a bude k tomu, myslím si, ještě mnoho a mnoho diskusí.

Vážené kolegyně a kolegové, i když je některými organizacemi vyvíjen obrovský tlak na nepřijetí této novely, prosím vás o postoupení a podporu do druhého čtení. Ráda bych vás poprosila, abychom se všichni zamysleli selským rozumem nad tím, jestli každá zdravotní sestra potřebuje mít vysokoškolské vzdělání. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce, také zdravím holky a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Leoš Heger.

Poslanec Leoš Heger: Dobrý den ještě jednou, děkuji za slovo. Pane ministře, vážená paní zpravodajko, já musím na úvod říct, že úlohu, kterou si vzalo ministerstvo a paní zpravodajka, pokládám za mimořádně složitou, ale cenné je, že se do toho pustili. Zákon 96/2004 se opravdu nepovedl a jeho implementace také ne. Jeden z důvodů, proč se ten zákon nepovedl, je, protože je strašně roztříštěný, složitý, hrozně těžko se v něm vyznává. Já se pamatuji ze své praxe v nemocnici, jak personalisté a hlavní sestry byli nešťastní, když překategorizovali veškerý personál, zavedli zkratky bez dohledu, pod dohledem a do dneška se v tom řada lidí nevyzná. Takže ten pokus o nápravu je jistě dobře míněný, ale jak už tady paní zpravodajka zmínila, vyvolal obrovskou diskusi v řadách sester. Ty sestry se rozštěpily v podstatě na dvě části, já si netroufnu říct, jak jsou velké, ale zhruba to jsou sestry, které jsou v nemocnicích krajských, dříve okresních, a sestry, které jsou v nemocnicích velkých a fakultních. Ty velké fakultní nemocnice samozřejmě prosazují vyšší úroveň vzdělávání.

Já musím uznat argument, že vzdělávání by opravdu mohlo být diferencované. Odjakživa tady byl spor o stupeň vzdělávání sester a poměr počtu těch sester, které mají to vzdělání kompletní a počtu jakéhosi pomocného personálu – dříve to byly ošetřovatelky, pak ten stávající zákon zavedl zdravotnické asistenty, kteří dneska mají maturitu, ale minimální kompetence a jsou v praxi dost málo zaměstnatelní, hlavně proto, že nemohou být ve službách a počet našich sester na oddělení je malý, takže ty asistenty nikdo moc nechce. Sester by opravdu mohlo být méně. Jinými slovy, spíš to řeknu tak, by mohl stačit současný stav, kdyby ty sestry byly více podpořené právě tím personálem pomocným. Takhle šly postupně země na západ od nás, ale u nás se teď volí v podstatě už zcela jaksi otevřeně jiná cesta, a to je návrat k tomu, že ty sestry budou všechny na stejné úrovni a ten pomocný personál se příliš nepozvedne. Je pravdou, že ti lidé, kteří dneska jsou jako zdravotní asistenti, budou praktické sestry a jejich vzdělání se nezmění a zvýší se jejich kompetence, takže budou moci pracovat bez dohledu. Ale otázka je, kolik jich bude, protože je pravděpodobné, že ten roční doškolovací kurs na vyšší odborné škole, který z nich udělá sestru obecnou, bude asi velmi atraktivní a většina z nich, většina z těch, kterým se podaří odmaturovat, se nakonec bude hlásit na tu všeobecnou sestru.

Musím ještě říci, že zákon ve svých dvou paragrafech staví zatím ty sestry prakticky a sestry všeobecné na roveň. Obojí spadají do stejné kategorie, že mohou pracovat bez dohledu, čili samostatně a ta náplň práce, která je obecně definovaná v zákoně, je naprosto stejná. Uznávám, že bude upřesněna dále pravděpodobně vyhláškou, ale to můžeme vyčkávat, jak to dopadne.

Jde tedy, jak jsem řekl, o odklon od evropské tendence posílit vzdělávání sester, protože ten systém čtyři plus jedna to vzdělávání oproti tomu současnému snižuje, a doufá se, že se tak zvýší množství sester, jejichž kompetence, jak jsem řekl, na té trajektorii praktická sestra – všeobecná sestra – specializovaná, se bude potom, jestli ten zákon vejde v platnost, bude teprve nějak tvořit. Jak jsem řekl, povolání zdravotního asistenta se nepovedlo a zdá se, že je relativně mnoho vysoce vzdělaných sester, což je důvod, proč se chce to vzdělávání snižovat.

Možná nomenklatura a jasná hierarchie jsou jenom formality, ale jejich sjednocení by výrazně usnadnilo chápání logiky zákona, personalisté by to měli jednodušší vysvětlovat, který pracovník je – když budeme mluvit v armádní terminologii – generál, který je důstojník, který je poddůstojník. A dnes tato nemožnost se v tom vyznat mate zejména i pacienty.

Tolik mé připomínky. Já jen na konec, abych řekl něco optimistického, tak se budu snažit ten zákon potvrdit. Kdyby se podařilo ještě ve spolupráci s ministerstvem něco upravit, bylo by to fajn, hlavně v tom smyslu, aby ta diferenciace sester s vyšším vzděláváním byla trochu jasnější. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hegerovi. Nyní tu mám dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Kasal, po něm pan poslanec Plzák. Prosím, pane poslanče.

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já si předřečníka velmi vážím, nicméně s tím, co tady zaznělo, nemůžu zásadně souhlasit a mám několik poznámek.

K tomu, co tady zaznělo ohledně vzdělávání. Já si naopak myslím, že je anomálie, aby zdravotní sestry studovaly sedm let. Tady nejde o tu délku samotnou, ale o ten obsah. A jestliže se přímo bavíte s těmi, které se vzdělávají, tak vám říkají – my tam dva roky sedíme a učíme se to samý, co už jsme se učili předtím… Takže de facto to je velmi drahý systém na vzdělávání sester. To je jedna věc.

Druhá věc. I ten obsah. Jestliže zdravotní sestra, po které chceme, aby nás ošetřovala, má jednu ze zkoušek nebo ze zkušebních otázek u koncové zkoušky, co to je Zdraví 2020, tak to si myslím, že je opravdu pro nás, abychom dělali plán, jakým způsobem chceme působit na společnost, a ne aby na tu otázku musely odpovídat zdravotní sestřičky, pro které to vůbec není.

Co se týká délky vzdělávání i ve vztahu k EU. Já jsem měl tu možnost, že jsem byl Poslaneckou sněmovnou vyslán do Německa na služební cestu a tam jsem se ptal náměstka ministra zdravotnictví. Zdravotní sestry v Německu se učí tři roky. Takže asistent, který přejde kopečky, se tam během půlročního kurzu stává šéfem a vede některé týmy, které tady ten asistent v zásadě tu práci potom ani nemůže vykonávat. Takže myslím si, že bychom měli opravdu zredukovat jak tu délku, tak náplň, aby opravdu to bylo pro ty dotyčné, kteří se přihlásí, atraktivní.

A ještě k těm asistentům. Nejsou na jednu stranu zaměstnatelní v menších nemocnicích, protože tam není, kdo by za nimi stál. A když byla konference tady v Praze, tak nám bylo řečeno, že 90 % asistentů chce jít dál studovat. Takže oni, když mají hodnotu toho asistenta, stejně chtějí potom studovat vysokou školu. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Plzák. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já jsem se přihlásil k faktické poznámce také na vystoupení pana doc. Hegera. On řekl, že to podstatné v jeho projevu zaznělo. Ale já jsem pořád čekal, že řekne to podstatné, a to podstatné tam podle mě nezaznělo. Tu vyšší úroveň vzdělávání těm sestrám přece nikdo nebere. Jenom prostě nebude povinná. Řeknu vám vlastní příklad. Od nás téměř všechny sestry z nemocnice studují v Bratislavě na soukromé škole. Stojí je to peníze, stojí je to čas. A když ve výsledku už asi před dvěma lety, kdy se o tomhle začalo mluvit, byla tehdejší hlavní sestra z ministerstva u nás, měla plnou jídelnu sester a zeptala se, zda jim vyhovuje současný systém nebo by se chtěly vrátit k tomu původnímu, čtyři roky zdravotní školy a potom práce, všechny bez výjimky se přihlásily k tomu původnímu systému. Takže jenom tohle na okraj.

A co se týče těch kompetencí, jestliže sestry volají, kompetence jim prostě udělí oddělení. A jestli sestra chce mít takové kompetence, že chce diagnostikovat a léčit, tak se nezlobte, ať si vystuduje lékařskou fakultu. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kasal.

Poslanec David Kasal: Děkuji. Já ještě doplním své předchozí vystoupení. Jde také o to, že ty vysoké školy vychovávají povětšinou ošetřovatelské týmy. Já si dovolím říct, že jsou to ošetřovatelské terorizační týmy, které vymýšlí neskutečné množství administrativy a papírů a zahlcují tím zdravotní systém. A ty sestřičky místo toho, aby se opravdu věnovaly pacientům, tak jenom papírují a vypisují papíry. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To byla zatím poslední faktická poznámka. Další do obecné rozpravy je přihlášená paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si nasadím brýle a hned se tomu začnu věnovat. Takže, vážené dámy a pánové, přeji vám hezké dopoledne. Velmi mě mrzí, že v řadách za mnou není ani jeden ministr. (Ministr Němeček se hlásí od zpravodajského stolku.) Já vás chci pochválit, pane ministře, že vy tady jediný sedíte. Tady je vidět, jaká je úcta právě k tomuto zákonu a k sestrám. A takto se to odráží v celé naší společnosti, vážené kolegyně a kolegové.

Konečně k nám do sněmovny dorazila novela zákona o nelékařských zdravotnických pracovnících, lidově řečeno novela zákona o vzdělávání sester. Poslanecký klub Úsvit – Národní koalice vítá tuto novelu zákona. Také jsem na ní pracovala. Na jedné straně se nám zkrátí vzdělávání sester a zruší se především nesmyslný kreditní systém, tzv. honba za kredity… Abychom splnili to, co máme, a mohli tu svoji těžkou práci vykonávat.

Sama jsem sestra a není mi jedno, jaká bude budoucnost vzdělávání, jaké sestry se budou připravovat pro praxi, kdo se bude o pacienty starat v nemocnicích a sociálních službách. Věřím, že nový kvalitní systém vzdělávání přivede do praxe sestry, které budou připravené, a že to jejich vzdělávání nebude mít vliv na jejich finanční ohodnocení a zařazení v katalogu prací. A já se tady zastavím u té trojkolejnosti. Ano, musíme říci, že tato novela nastavuje trojkolejnost vzdělávání. Budeme tady mít sestry, které budou mít čtyři plus jeden, budou tady sestry, které si udělají vzdělání na vyšší odborné škole, a budou tady sestry, které budou mít vysokoškolské vzdělání, protože předtím studovaly gymnázium a pak se rozhodly, že chtějí být sestrami. Já si myslím, že to v budoucnu problémy v praxi bude činit, protože už dneska sestry, které mají vysokoškolské vzdělání, si samozřejmě kladou vyšší požadavky na to, jakou práci chtějí vykonávat. Ale o tom už tady mluvil kolega Kasal i kolega Heger.

Dovolte ale, abych při této příležitosti upozornila na problémy, které jsou spojené právě s nedostatkem sester. A já jsem se opakovaně na zdravotním výboru k této problematice vyjadřovala. Někteří kolegové jsou přesvědčeni, že tato novela zásadně ovlivní počet sester v nemocnicích a v sociálních službách. Ale já chci upozornit, že bude chvíli trvat, než vejde v platnost a než se sestry dostanou takto vzdělané – hovořím o čtyři plus jedna – právě do praxe.

Chci upozornit na velmi palčivé problémy a chci se pana ministra ptát, co se v této oblasti bude pro sestry dělat. Za prvé chci říci, že je nutné sjednotit systém odměňování nelékařských pracovníků. Vyhýbám se lékařům, prosím, budu mluvit jenom za sestry a ostatní pracovníky v této kategorii. Nemůžou zde být tak rozdílné platy za stejně vykonanou práci. To já prostě považuju za diskriminační.

Máme zde odměňování podle platových tabulek, kde průměrný plat činí 30 866,- Kč, a smluvní platy, smluvní mzdu, která činí 25 434,- Kč. Zde vidíte, že je to rozdíl více pět tisíc a vycházím ze statistik ÚZIS. Kdybyste si chtěl někdo do těch tabulek nahlédnout, máme je zde s sebou.

Za druhé. Práce sester a dalších pracovníků v této kategorii je finančně nedoceněná a kolegyně Pastuchová o tom mluvila. V minulosti se na tuto kategorii pozapomnělo a preferovala se jiná skupina pracovníků ve zdravotnictví. Ve zdravotnictví pracuje tým a musí být oceněna každá práce a práce sester a dalších pracovníků v této kategorii. Já doufám, že se to v budoucnu již nebude opakovat a bude odměňování dostatečně valorizováno každý rok. Přece nelze stále, aby sestry vyvíjely tlak v této oblasti, aby ta jejich práce byla oceňována.

Za třetí. Ministerstvo zdravotnictví nepracuje ani na odstranění vyhlášky o minimálních standardech, která byla přijata za ministra Hegera v roce 2012, kdy minimální počty sester se staly optimálními v nemocnicích a zátěž sester se ještě zvýšila. A to se budu ptát, pane ministře, co s tím děláte a co s tím hodláte udělat.

Za čtvrté. Už o tom také byla tady řeč. Nepřipusťme v budoucnu, aby sestry, které se jednou vzdělaly ve svém oboru, aby byly nuceny si dodělávat vzdělávání, např. jak tady říkal kolega Plzák, že musí jezdit do Bratislavy a učit se stejné věci. Práce sestry není lehká jak po stránce odborné, fyzické a i psychické. Enormně narostla zátěž administrativní a zůstává tu pacient, který potřebuje pomoc, péči a ošetření. Je potřeba sestrám vytvořit podmínky, aby mohly svou práci vykonávat. Každý z nás, kdo se se sestrou setkal, ví, že je nedílnou součástí zdravotnictví a za zaslouží si důstojné podmínky pro svůj život. Nezapomínejme na to, že je to také člověk. Máme rodiny, koníčky, jsme matkami, manželkami, ale naše profese nás vede do práce v sobotu, v neděli, ve svátek. Ano, někdo může namítat: Vybraly jste si to, tak teď na to nenadávejte. Ale my jsme si tu profesi vybraly proto, že chceme pomáhat a pomáhat léčit lidi, pomáhat lidem v sociálních zařízeních a chceme být za svoji práci oceněny a uznávány.

Na závěr chci říci, že Úsvit – Národní Koalice bere v potaz i názory odborných společností k této novele a budeme se snažit prosadit co nejlepší vzdělávání ve prospěch sester.

Musím však zdůraznit, že je potřeba nedostatek sester řešit komplexně, nejen změnou zákona o vzdělávání, ale zlepšit finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Hnykové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, je mi líto, že budu mluvit k poloprázdné Sněmovně, ale možná to je v něčem dobře, že zase těch připomínek k tomuto neskutečně potřebnému zákonu nebude tolik.

Budu i výjimečně ješitný. Prosím vás, od předřečníků zde objektivně zaznělo, že novely zákonů 95 a 96, tedy o vzdělávání lékařů a sester z roku 2004, se nepovedly. Má ješitnost spočívá v tom, že na rozdíl od některých já to vím od toho roku 2004 a 2005, co vešly do praxe, a též od té doby o tom nenápadně hovořím a musím říci, i za poměrně hlubokého nezájmu médií jsem se snažil to všemožně změnit. Na rovinu ovšem řečeno, kdo to jiný může změnit, než Ministerstvo zdravotnictví. A ve svém projevu se dopustím několika servilit a první z nich bude to, že já vůbec děkuju tomu, že toto Ministerstvo zdravotnictví nakonec s touto nezbytnou změnou sem vůbec přichází.

Dámy a pánové, přichází sem, do této Sněmovny, jak znovu říkám takřka poloprázdné, ovšem s jistým, dá se říci, dvanáctiletým zpozděním. A co nám přineslo těch 12 let? Někdo se tehdy zhlédl v tom, že budeme následovat řekněme americkou cestu a co sestra, to vysokoškolačka. Důsledkem toho byla krásná věc, a předřečníci to tu skutečně v mnohém zmínili, naše zdravotní sestry najednou po maturitě nebyly ničím jiným než zdravotnickým asistentem, který prakticky nemohl vůbec skoro nic díky kompetencím dělat, a kupodivu ty, které vystudovaly školy, a přiznejme si, že převážně soukromé, předřečníky opravím vsuvkou v tom, že třeba naše sestry často jezdily do Příbrami, kde sídlí jedna zahraniční vysoká zdravotní škola, a tam za své peníze, a nemalé, nebo svých zaměstnavatelů studovaly. Že těchto děvčat bylo podstatně méně, to bylo též každému jasné. A já přesně neznám čísla, ale v průměru snad chodilo, když tak mě pan ministr opraví, ze středních zdravotních škol kolem sedmi osmi tisíc sester ročně, najednou ta čísla byla v řádu tisíců, maximálně do čtyř. A co se dále stalo, naše nové, a tím se nechci žádné z nich dotknout, bakalářky a magistry přestaly chtít vykonávat práci, tak já to řeknu postaru, řádové sestry. Tím myslím řádové sestry v nemocnicích. A je to v něčem pravda. Já jsem zde o tom poněkud neomaleně mluvil v minulé parlamentní sezoně, kdy ministrem zdravotnictví byl ctěný kolega pan docent Heger, a zoufale jsem se ho snažil přimět k tomu, abychom se nad tím zamysleli. Bohužel se mi to nepodařilo. Proto se mu velice omlouvám prostřednictvím pana místopředsedy, ale mě ty argumenty tady vcelku nedojímají, mohli jsme to mít vyřešeno a mezitím běžel čas a rok co rok ty sestry ubývaly a přibývaly nám ty, které už, a to byla ta neomalenost, já jsem řekl: Opravdu potřebujete na umytí, dámy mi prominou, zadku vysokoškolačku? A budete se divit, toto poměrně možná vulgární konstatování je naprosto všední součástí práce všech zdravotních sester. A tak běžel čas a vím, že jste snad všichni zaznamenali, jak se najednou v nemocnicích potýkáme s nedostatkem středního zdravotního personálu. Ano, přiznávám a mám na věci osobní zájem. I mé pracoviště začíná uzavírat lůžka, protože nemáme zdravotní sestry, a ty, které máme, nám tam nechtějí pracovat, protože můj obor vedle kupř. všeobecné chirurgie, a jiných se nechci dotknout, patří k těm nejtěžším a ty sestry nás opouštějí. Udělaly jsme vysokoškolačky povinně z děvčat, na která se sice vztahují západní normy, ale kupodivu některé ne. Zmíním takovou pitomost. Pokud víte, tak na poště a u Českých drah nesmí žena zvednout břemeno těžší 15 kg. Ale dvě 45kilové dívky, mají-li k tomu kompetence, musejí v noci zvednout 140kilového pacienta, který žuchne z postele. Ano, můžete tady diskutovat, mají tam být sanitáři, ale kdo by to za ty peníze dělal.

A jelikož je logické, že pacient, kór na zemi, takto objemný se zvedá daleko tíže než líska meruněk, neboť nemá skutečné uši, a za ty, co má, ho zvedat nelze, tak se to obešlo tím, že pacient prostě břemeno není. Každý z vás možná v nemocnici byl. Mnozí z vás jste v té nemocnici leželi. Zcela na rovinu. S kým se tam nejvíc setkáváte? Se zdravotními sestrami. Ty jsou s vámi 24 hodin denně. Ano, paní kolegyně Hnyková tady o tom hovořila, a proto se přiznávám, ač to všem prodavačkám v hypermarketech nad 200 m2 přeju, proto nemohu souhlasit s tím, že by jiné profese byly pouze posláním, a ne povoláním. Ty holky jsou tam skutečně pořád, někdy i 24 hodin.

Co je ale podstatné, že ty sestry nemáme. A nemáme-li sestry, rozpadají se týmy. Často se mluví o lékařích. Sám jsem lékař, ale nikdy jsem si nedovolil tvrdit jednu věc. My nejsme žádnou elitou. Prostě ve zdravotnictví pracuje tým. A ten začíná šoférem sanitky, který vás do nemocnice odveze, a končí skutečně tím nejvyšším, co v té nemocnici je. A bez jednoho, nebo druhého to nikdy fungovat nebude. Akorát je smůla, že někdy ty až nahoře té pyramidy nevidí, co se děje dole.

Ono to chce, dámy a pánové, trošičku praxe. A věřte mi, že za těch 12 let my těm zdravotním sestrám dlužíme víc, než si kdokoli z vás myslí, protože ony tolik neřvaly jako jiné profese, ale skutečně těžce nesly to, že najednou je někdo zdravotní asistent a může jen to či ono. A já se tady, snad ještě máme imunitu aspoň na půdě Parlamentu, doufám, při svém projevu přiznám, že kdyby kdokoli ležel u nás, tak jestli si myslíte, že já jako šéf vám podám nitrožilní injekci daleko lépe nežli zkušená zdravotní sestra, tak za sebe se vám přiznám, že nikoliv, že vám přivedu tu nejzkušenější z našich zdravotních asistentek, což dříve byly diplomované sestry, a vy si budete chrochtat, jak to proběhlo. Ale já tím ve své podstatě překračuji zákon, že toto dělám. Ale já se vám přiznám, my to děláme čím dál častěji, protože nám nic jiného nezbývá.

Proč tu o tom takto mluvím? Chtěl jsem vám to podat z jiného pohledu. Prostě poněkud obecněji. Nechci se tady pouštět do vysvětlování, jaký je rozdíl mezi zdravotním asistentem, ve vší úctě, tady k panu kolegovi Hegerovi, asistentem na pitevně a na lůžkové stanici, kde přichází do styku se živým pacientem. Mezi námi, také když mi šéf soudního lékařství sdělil, že jde na vizitu, tak jsem chtěl jít s ním, protože mě zajímalo, jak se dělá vizita na tomto odborném pracovišti. (Smích v sále.) Ale pak jsem to pochopil. Nicméně jsou tam jisté rozdíly a vcelku tam mají minimálně stížností, na rozdíl od nás. (Nové pobavení v sále.) To musím objektivně uznat.

Dámy a pánové, prosím vás o jedno. Nechte tento zákon, pokud možno, na zdravotním výboru. Je to jeho práce. Nepouštějme se do obsáhlých diskusích o tom či onom bodu tady na té půdě. Já vám v tom nemůžu bránit. Ale prosím vás o to. Už to, že s ním přicházíme na podzim roku 2016, jsme přišli o další školní rok. Ono než se to uvede do praxe, a to tu předřečníci též řekli, tak uteče několik let. A já vám za mne z mých zkušeností nemohu slíbit, a je mi to líto, a nešířím poplašnou zprávu, jestli vás bude mít v plném rozsahu za tři roky kdo ošetřovat, protože doktoři bez sester být v nemocnici nemohou. Že nekecám, je taková maličkost. Též tu byli předchůdci, kteří vykřikovali, že akutních lůžek je nadbytek, a akutní lůžka ubývala. Je zvláštní, že co ubyla, tak i zde v Praze, kterou jste považovali za pupek světa, si skutečně mezi obrovskými nemocnicemi pinkáme s pacienty podle spádu, protože už nám nic jiného nezbývá, neboť ty lidi nemáme kam ukládat. Je to zákon trhu. Najednou prostě poptávka převyšuje nabídku. Ale nebylo pravdou, že zas až tolik lůžek je nadbytečných. A lůžka bez sester jsou zase zbytečná, protože se vám přiznám, já spoustu jejich práce neovládám.

Kolegyně Hnyková tady velmi moudře, a za to prosím pana ministra, zmínila administrativu. Já jsem tu o tom též mluvil a budu vám to stále připomínat. Kolegové vědí, že jsem na zdravotní výbor přinesl štos sedmnácti listů papíru, které se vyplňují, když se pacient přijímá i ke čtyřhodinové hospitalizaci. Dámy a pánové, upozorňuji vás, že přes deset těchto listů vyplňuje zdravotní sestra. Pak si povšimněte maličkosti, kdy všichni mluvíte o pacientovi, ale v předchozí sezóně tady byly schváleny zákony, se kterými jsem měl čest nesouhlasit, kde se z pacienta stal klient, což možná vypadá bezvýznamné, ale ono to o něčem svědčí, protože po tisíce let to byl pro lékaře a zdravotníky pacient a byl tam jiný vztah. Klient je podle mě klientem pojišťovny, ale to může být i povinné ručení vozidla, a to není totéž. Jde o živé bytosti.

Nicméně sestra se má věnovat pacientovi. Ano, když jí zbyde čas. Ale o něm hlavně musí vyplnit papíry, protože některé vysokoškolačky, které získaly tituly, moudře, a to je prostě kapitalismus, našly díru v trhu, vymyslely se různé akreditace, kontroly, vymyslely další dotazníky, takže sestřička takřka jako za Rudolfa II., není důležité, jestli po velké potřebě vám včas přinese mísu, ošetří vás, vyvoní pokoj, ale důležité je, jestli máme vyplněný patřičný list papíru, a jak jistě víte, u Rudolfa II. se každý den zapisovalo, jaký tvar, charakter a vůni stolice měla. Tam jsme dospěli a někdo mi stále tvrdí, že to je kvůli zvýšené bezpečnosti pacienta. Já si myslím, že daleko důležitější je, a schválně možná volím tento vulgárnější případ, jestli ten pacient má skutečně tu zadnici utřenou, jestli mu je vyhověno včas a jestli se zabrání jeho proleženinám. A tomu nezabráníme tím, že jednou dvakrát denně měříme teplotu v ledničce, aby bylo zaznamenáno, že se teplota pohybuje mezi čtyřmi až osmi stupni, a možná těch osm už tam nepatří.

Tak takto vypadá život zdravotních sester 12 let poté, co začal platit zákon č. 96/2004.

Jsem vděčný i panu bývalému ministrovi docentu Hegerovi, že zde správně řekl, ten zákon se nepovedl. Ten zákon se skutečně nepovedl. On se nepovedl ani ten první. Ale probůh, pojďme ho co nejrychleji změnit.

A když jsem mluvil o servilitě, neodpustím si jednu věc. Jak jsem poděkoval ministerstvu, že s ním vůbec přišlo, tak též musím poděkovat alespoň tomuto zdravotnímu výboru, že byť po více než dvou letech najednou o tom mluvíme zde za tímto pultíkem, a jelikož zde není naštěstí přítomen, a snad o mně víte, že servilitou nejsem nadán, jinak musím též poděkovat i panu premiérovi, protože jsem měl tu možnost s ním opakovaně o tom mluvit, a jsem rád, že to ve vládě prosadil a že to snad, jak řekla tady zpravodajka paní poslankyně Pastuchová, stihneme do konce volebního období.

Dámy a pánové, ono nám mnoho času nezbývá. Snad se zbavíme senátorů tím, kteří nám teď často vrací návrhy zákonů, protože se blíží senátní volby, bude v listopadu po nich, takže tam by mohl být též klid. Je tam spousta lékařů. Já jenom budu držet ministerstvu palce, abychom tento zákon skutečně schválili ještě v tomto zimním semestru, protože než to vejde v platnost, bude pozdě.

A poslední věcná poznámka. Správně jste tu mluvili o mnohé kolejnosti vzdělávání bla, bla, bla. Když se měnilo vzdělávání a víte, že kupříkladu paní ministryně Valachová je velice aktivní a je tady každou chvíli s nějakým zákonem, mě jako konzervativce a zdravotnického vysloužilce by vůbec neštvalo, kdyby se totiž střední zdravotnické školství vrátilo pod křídla Ministerstva zdravotnictví, školy se vrátily tak, jak byly, já to totiž pamatuji, ještě po takzvaném vítězném listopadu to fungovalo, k patřičným nemocnicím, protože, dámy a pánové, vzdělání je krásná věc, ale jsou povolání, kde je rozhodující praxe. A mezi to patří i zdravotní sestry. A jestliže školy byly u nemocnic a holky ve čtvrtém ročníku se střídaly na jednotlivých klinických pracovištích a dělaly svou práci, tak nejenže ony samy si vybraly, kam nastoupí, a to prosím vás nebyly jednom fakultky, to skutečně bylo v celé republice, ale věděly, o čem to je.

Takhle se učí někde a pak přijdou do nemocnice a jsou překvapeny, jak to tam vypadá. Ale přiznávám, že i na toto jsem tlačil, ale to už bychom od pana ministra a vlády chtěli asi moc, ale považuji za svou povinnost to tu nahlas říct a jestli někdo budete mít pochyby o tom, zda vám život zachrání sestra diplomovaná pouze s maturitou. Kdo mě zná blíž, ví, že mám často přirovnání s armádou. Nedovolili jsme městským strážníkům ani po 20 letech služby, aby se obešli bez maturity, a já s tím nesouhlasil, považuji to za chybu. Na druhé straně naštěstí dovolujeme vojákům, že vojáci i velice kvalitní, jak jsem měl možnost se přesvědčit, i v zahraničních misích, kteří opravdu bojují, zatím nemusí mít všichni válečnou akademii. A přesto dobře dělají svoji práci a praxí naopak možná převýší mnoho bílých límečků z nějakých poslucháren.

Zatím též nepožadujete, aby metro, jestli to někdo používáte, či tramvaj, kde jde též o lidské životy, řídil bakalář vysoké školy dopravní. Má to svoji logiku. Tím nikdo sestry nedeklasuje, že chce, aby jim maturita stačila. To není jejich deklasování, to je spíše umožnění toho, aby se zapracovaly. Jak zde řekl kolega Plzák, jestliže pak touží po vysokoškolském vzdělání, některé z nich dřív chodily na medicínu, protože je to asi nejbližší profese, která se dá ve zdravotnictví dělat a samozřejmě jim nikdo nebrání v tom dělat vysoké školy. Ani já neumím, omlouvám se, ty názvy. Když někdo chce dělat náměstkyni pro péči nebo vrchní sestru, budiž, ale ta, která k vám v noci přijde a ošetřuje vás, té maturita stačí.

Já vám děkuji za pozornost. Nevím, jestli jsem vás přesvědčil. Musel jsem k tomu promluvit, protože nevěřím, že to hladce projde, ale šlo mi o to skutečně 12 let. Kdyby se aspoň toto povedlo a jestli vydržíme do konce sezóny, tak bych příští rok odsud odcházel poměrně spokojen, protože to vidím jako svůj dluh a skutečně děkuji těm zdravotním sestrám, které to s námi vydržely, ať už mají titul či označení jakékoliv. Jsem jim za to vděčný. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD a ANO.)

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Koskubovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

Poslankyně Marta Semelová: Dámy a pánové, jenom bych chtěla zareagovat na to, o čem tady mluvil předřečník. Nechci se teď dotýkat vzdělávání sester, délky vzdělávání zdravotních sester, kde se vzdělávají a tak dále. Jenom bych varovala před tím, aby se náhodou někdo nechytl toho, že by mělo být vzdělávání zdravotních sester převedeno pod Ministerstvo zdravotnictví. Mám obavy, že by postupně mohlo dojít k dalšímu tříštění systému vzdělávání u nás. To by umělecké školy za chvilku mohly chtít jít pod Ministerstvo kultury, zemědělské školy pod Ministerstvo zemědělství a tak dále, a tak dále. To si myslím, že bychom neměli jít touto cestou, protože by skutečně systém vzdělávání mohl být úplně roztříštěn. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. S faktickými poznámkami ještě pan poslanec Jiří Štětina, po něm pan poslanec Jiří Koskuba.

Poslanec Jiří Štětina: Dobré poledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.

Dámy a pánové, nechtěl jsem hovořit, protože si myslím, že ve zdravotnictví je tolik lobbistických zájmů, že už tomu začínám všemu rozumět. Já jsem vítal, že pan ministr se svým ministerstvem se chystal na velkou reorganizaci vzdělávání lékařů, sester. Musím do puntíku souhlasit s tím, co řekl kolega Koskuba. Neměl bych, protože jsem opozičník, ale já s ním většinou na 99 % souhlasím.

Jediný důvod, který jsem měl, proč vystupuji, protože nerad někoho opakuji, chci mu říct: kolego, myslím, že jste ještě mladý a že toho skutečně pamatujete méně než já, ale to, co jste řekl, vám mohu posunout i do 50. let, kde jako dítě jsem vnímal, jak poskytují služby řádové sestry a tak dále. Myšlenka, že zdravotnické školy patří pod Ministerstvo zdravotnictví, za to vám děkuji. To už jsem říkal v roce 2010, nicméně se to nikdy nepodařilo, takže nemohu souhlasit s kolegyní Semelovou, není to tříštění, ale je to skutečně o odbornosti.

Skutečně si myslím, že systém, který jsem tady měli do roku 2004, nám nenařídila Evropská unie, ale někdo si to u nás udělal proto, aby se to zprivatizovalo. Děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuj panu poslanci. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Jiří Koskuba.

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo.

Dámy a pánové, chci uklidnit kolegyni Semelovou. Já samozřejmě jako poslanec mám právo vyslovit svoji myšlenku, ona má právo s ní nesouhlasit. Já nepřipravuji žádný pozměňovák, který by měl něco takového zavést. Jenom si neodpustím jedovatou poznámku. Ono to fungovalo právě za éry, kterou tady paní poslankyně Semelová prezentuje. Fungovalo to 40 let. A kupodivu z mého pohledu, který mnohé jiné odsoudí, toto nebyl tenkrát zase až tak špatný nápad. Ale to jen na okraj. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Semelová chce ještě fakticky reagovat. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji panu poslanci Koskubovi. Já to samozřejmě vím, že to tenkrát takhle fungovalo. Ono tenkrát toho fungovalo mnohem víc, ale bohužel v tomhle systému by to mohlo být úplně jinak. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Milan Brázdil: Velmi krátce. Vidíte, vzdělávání sestřiček, je jich málo, všichni se shodneme – zjednodušit. Ono to nakonec vůbec o sestrách nebude, ono to nakonec bude o tom, kdo to bude vzdělávat, jaké lobby. Je to o penězích. Nakonec z dobrého záměru bude roztříštěno mnoho pozměňováků, protože bude někdo stranit té škole, tamté škole a bude to o prachách. Děkuji za vyslyšení.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní je řádně přihlášený pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, Parlament České republiky v roce 2003 degradoval zdravotní sestry, které do té doby se vzdělávaly na středních školách, na pouhé zdravotnické asistenty. Klub KDU-ČSL už v roce 2003 upozorňoval, vzpomínám si, že tehdy to byla především paní poslankyně Šojdrová, že tato změna nepovede k lepšímu, ale bude znamenat propad počtu zdravotních sester.

Podporuji návrh zákona, který má vrátit kompetence absolventkám středních škol. Dovoluji si ale upozornit na jednu věc, která snad je všeobecně známa, že kvalita výstupů ze středních zdravotnických škol absolventek třeba z let 90., potom třeba z roku 2002, 2003 a současných není srovnatelná. A je to dáno především tím, že jak došlo k degradaci vzdělávání, výstupu, tzn. nadaná děvčata, která v té době chodila na prestižní střední zdravotnické školy, protože zdravotnické školy byly prestižními školami, tak pochopitelně, když měla před sebou perspektivu jenom získání titulu zdravotnický asistent bez kompetencí zdravotní sestry, tak v mnoha případech volila třeba vzdělání na gymnáziu a potom šla většinou na vysokou školu.

Takže je třeba jenom se podívat na to, jakým procesem změn prošly střední zdravotní školy od té doby, jak se změnil výukový program, výukové programy obecně. A toto bude třeba zřejmě jakoby navrátit do podoby, která byla před rokem 2004.

K tomu, jaký chaos nastal ve vzdělávání, dávám jeden příklad. Dnes máme asi pět kategorií fyzioterapeutů, protože dříve jsme tady měli absolventy čtyřleté střední zdravotnické školy, obor rehabilitační sestra. Potom jsme měli nástavbové obory, měli jsme po gymnáziu dva roky střední zdravotnická škola, potom samozřejmě máme fyzioterapeuty, kteří vystudovali vyšší odbornou školu, jako diplomované sestry. A následně potom bakalářky a magistry. A teď si zkuste odpovědět na to, která z těchto kategorií, z těchto pěti kategorií fyzioterapeutů má větší znalosti, větší zkušenosti. Jestli je to třeba i ta zdravotní rehabilitační sestra, která v té době vystudovala třeba dvouletou nástavbu a v průběhu těch 30 let získala speciální kurzy z různých technik a která má řekněme praktické zkušenosti možná daleko vyšší, než mladičká sestra, která vystudovala magisterský obor.

Čili tady dávám jen takový příklad, jaký chaos nastal ve vzdělávání po těch změnách, který dneska je. Čili podporuji návrh zákona, který má vrátit kompetence absolventkám středních škol s malou úpravou. Ale říkám a upozorňuji na to, musíme se vrátit k tomu, aby se střední zdravotnické školy opět staly výběrovými školami a aby se vrátila i kvalita vstupu, tzn. řekněme i děvčata s lepším prospěchem, aby chodila na tyto školy. A zaměřit se samozřejmě na kvalitu výstupu.

To bych k tomu chtěl uvést a děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Nyní s přednostním právem paní zpravodajka. Prosím, paní zpravodajko.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Jenom prostřednictvím pana předsedajícího pro pana doktora Hovorku: My jsme tuto novelu zákona na Ministerstvu zdravotnictví připravovali v úzké spolupráci s Ministerstvem školství, takže už nyní se připravuje nový rámcový vzdělávací program, který by vstoupil v účinnost právě s účinností tohoto zákona.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. Jenom připomínám, že pan poslanec Hovorka je inženýr. (Poslankyně Pastuchová z místa: Pardon.) Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, hodně už tady bylo dneska řečeno na téma novelizace zákona č. 96/2004 Sb. A také tady bylo hodně řečeno o tom, jak moc špatný je ten původní zákon. Takže tady už bych se nechtěl opakovat a všechna negativa, která tady zmiňovali moji předřečníci, mohu jenom potvrdit. Z toho všeho vyplývá, že urgentnost nebo potřeba toho, abychom tento zákon novelizovali, je skutečně veliká. A já v tuto chvíli chci poděkovat pracovní skupině, která poměrně dlouho pracovala při Ministerstvu zdravotnictví. Seděli v ní i někteří naši kolegové a vím, že odvedla velmi nelehkou práci. Zároveň bych také chtěl ale zmínit to, že očekávání, která jsou k této novele zákona, jsou možná někdy až lehce přehnaná, protože zvlášť některá média avizují tento zákon jako ten, který přinese v krátké době zlepšení personální situace do našich nemocnic. A já chci říci, že takhle jednoduché to úplně nebude. Toto je velmi důležitý první krok a pokud bychom ho neudělali, tak skutečně ve velmi krátké době se nebude mít kdo v našich nemocnicích starat o naše pacienty u lůžka. A myslím si, že by to časem nastalo i v ambulancích. Ale jenom samo o sobě to nepomůže. Budeme muset přijít i s dalšími kroky a k tomu se jistě dostaneme v dalších diskusích i na zdravotním výboru, který také věřím, že bude ten hlavní, který se bude touto novelou zákona zabývat.

Už samotná práce pracovní komise ukázala, že rozptyl v názorech odborné veřejnosti k tomu, jak by mělo vypadat vzdělávání a jak by měly vypadat i kompetence zdravotních sester a dalších nelékařských profesí, je opravdu veliký. A také to bude jedna z věcí, která bude asi ztěžovat práci zdravotního výboru při jednání o finální podobě tohoto zákona.

Teď bych se krátce zmínil o některých konkrétních bodech této novely, kde si myslím, že bude potřeba diskuse, přestože základní koncepci návrhu novely zákona vítám. Za prvé tzv. model 4+1 já osobně, a teď budu mluvit hlavně z pozice lékaře a primáře oddělení, jsem přesvědčen o tom, že tento model je možné v praxi realizovat. Ale bude potřeba splnit ještě některé další podmínky, které budu potřeba tak, aby tento model mohl v praxi skutečně fungovat. Už zde hovořili moji předřečníci o tom, že velkým problémem je dneska kvalita studentů na středních zdravotnických školách. A to neříkám, že bych se jich chtěl nějak dotknout. Jsou to mladí lidé, kteří se nějakým způsobem ocitli na střední zdravotnické škole. A možná není vždycky jejich vinou, že si vybrali tuto školu.

Většina z nás pamatuje dobu, kdy výběrovými školami byla gymnázia. To byla největší meta, na kterou se chtěl mladý člověk dostat. A pokud to nešlo, tak se kluci chtěli přihlásit na automechanika a dívky se chtěly přihlásit na střední zdravotnickou školu. Bohužel, toto období už dávno není pravda. Dneska uchazeči nebo studenti středních zdravotnických škol jsou velmi často mladí lidé, kteří jdou na tuto školu tzv. z rozpaků. A mnohdy až při samotném studiu zjistí, že vlastně práci zdravotníka vůbec nechtějí vykonávat. A tomu samozřejmě pak odpovídá i jejich motivace k samotnému studiu.

Takže pokud se tady bavíme o přijímacích kritériích na střední zdravotnické školy, tak to je jeden z dalších úkolů, nad kterými se musíme zamyslet. A už to tady naznačila i paní zpravodajka, velmi důležité jsou také vzdělávací plány, které musí být nastaveny tak, aby nám pak někdo nevyčítal, že jsme zkrátili dobu studia a přitom nám pak vychází méně kvalitní střednězdravotničtí pracovníci. Takže nejenom nastavení nebo vymyšlení vzdělávacích plánů, ale zejména pak jejich realizace bude jedním velkým úkolem v tom, abychom dospěli k tomu, co si všichni přejeme. Že budeme mít dostatek středně zdravotnických pracovníků, a to velmi kvalitních a motivovaných k té práci.

A taky bych navázal na kolegyni Janu Hnykovou, protože oba se ve zdravotnictví pohybujeme. A přestože jsem lékař a mohl bych patřit k těm, kteří mají ten názor, že základem zdravotnictví jsou lékaři, tak samozřejmě bez lékařů by naše zdravotnictví fungovat nemohlo. Ale stejně tak by nemohlo fungovat bez kvalitních zdravotních sester a dalších nelékařských profesí.

A jestliže chceme zatraktivnit toto povolání, tak se budeme muset zamyslet nejenom nad finančním ohodnocením, ale i nad společenským uznáním a tím, jak vůbec veřejnost ke zdravotním sestrám v současnosti přistupuje.

Pokud se týká ještě některých dalších konkrétních bodů předkládané novely, viděl bych určitý problém v okruzích v oblasti kontinuity a návaznosti vzdělávání, a to jak u nově zavedené profese praktická sestra, tak u profese dětská sestra, k čemuž si myslím, že bude potřeba se při jednání ve výboru vrátit.

Jako určité riziko vidím navrženou délku adaptačního procesu, která dnes běžně v nemocnicích je šest až dvanáct měsíců. Jako primář mohu říci, že je to velmi individuální u jednotlivých nově nastoupivších zdravotních sester, přesto se ale domnívám, že nově navržených 60 dní je z mého pohledu až příliš benevolentní a z mého pohledu i rizikové.

Mohl bych mluvit i o některých dalších místech novely, kde bude potřeba se ještě nad některými věcmi zamyslet, ale tato diskuse si skutečně myslím, že patří zejména do zdravotního výboru. Přimlouvám se tedy za to, abychom tuto novelu pustili k jednání do výborů, a nemyslím si, že bychom měli na to překotně spěchat, přimlouval bych se za dodržení standardní doby k projednání ve výborech, tedy 60 dní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kaňkovskému. Zatím posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobré dopoledne – ještě devět minut. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte mi pár poznámek. Řada k tomuto tisku už byla řečena, ale přesto si myslím, že bych rád zde řekl něco na obranu systému, který se teď zavádí.

Trošku mě mrzí, že je sněmovna poloprázdná. Ono to vypadá, jakoby nebyl zájem mezi poslanci – i mezi vládou vlastně – o tuto problematiku, ale když se nedej bože kdokoliv z vás dostane do nemocnice, tak co si přeje? Přeje si nejenom hezkou, ale hodnou, laskavou, zkušenou, empatickou zdravotní sestru. Zdravotní sestru, neříkám doktora! Jistěže samozřejmě i na doktorovi záleží, protože jak zde bylo řečeno, je to tým lidí. Pracuji ve zdravotnictví dost dlouho na to, abych zde podpořil dvě věci, pokud se týká zdravotních sester. Jedna věc je, a to jsem jim slíbil, že se pokusím o to, aby byla snížena jejich administrativní práce, která je enormní, o které zde bylo mluveno a není třeba to dále zdůrazňovat, ale sestra za svou osmihodinovou pracovní dobu čtyři hodiny vyplňuje různé papíry – buď přímo materiály v papírové podobě, anebo v počítači a nemůže se v té době pochopitelně věnovat pacientům. To je jedna věc.

A druhá věc je, že jsem slíbil, že se pokusím zjednodušit jejich vzdělávání. Proč to tak myslím? Udělal jsem si, když začala debata o tomto zákoně, takový malý test. Sám jsem si říkal, je tady určitá doba už – 12 let, to bylo před rokem, ten můj test – 13 let, kdy mají sestry nějaký vzdělávací systém, a já jsem nevěděl, jestli jsou spokojeny, nebo ne. Řekl jsem si, udělám anonymní test na vzorku 150 sester. Není to málo, není to moc. Někdo může zpochybnit, že jsou to malá čísla, ale víc jich na klinice nemám. A víte, jaké byly výsledky? Tento anonymní test ukázal, že jednak 90 % sester mi odpovědělo, a ten mi ukázal následující: 75 % sester chce kvalitní střední vzdělání, ale kvalitní! Ne to, co teď je. Kvalitní je úplně něco jiného, než co v současné době funguje. Necelých 10 % chce nějaké vysokoškolské vzdělání na úrovni bakalářky nebo DiS a jenom 4 % chtějí magisterské vzdělání. Je to pochopitelné. Většina žen chce pomáhat pacientům, chce být nápomocna při jejich těžkém období a pochopitelně některé z nich chtějí být manažerky, chtějí být náměstkyně, chtějí být vrchní sestry atd. Myslím si, že toto jednoznačně odráží, i když to není velký vzorek, realitu. A pokusme se o to, aby to, co ony chtějí, aby měly naplněno.

S tím ale souvisí jedna věc a ta je důležitá. Pokud se prosadí tato forma, že se zdůrazní především středoškolské vzdělání, tak musíme chtít kvalitní vzdělání a kvalitní střední vzdělání. Pochopitelně tedy se musíme pokusit o změnu i v oblasti středního vzdělávání, protože jinak by to nemělo smysl. Problém je totiž i v tom, že současné středoškolské vzdělání vede některé k tomu, já jsem z jižní Moravy, a tzv. asistenti nebo asistentky, které vyjdou střední školu, mají určité pracovní zařazení a ony zjistily, že pokud půjdou na půlroční kurz nebo několikaměsíční kurz do Rakouska, tak se z nich v Rakousku stanou plnohodnotné sestry. Ony už nemusí dělat žádný DiS., žádné vysoké školy u nás. Z nich se stanou plnohodnotné zdravotní sestry a pak tam zůstanou pracovat v Rakousku. To je jedna z věcí, proč máme nedostatek zdravotních sester. Druhá je, že bychom je chtěli nutit opravdu do vysokoškolského vzdělání a ony to nechtějí.

A ještě bych chtěl zdůraznit to, že tzv. titul, ono tady o tom byl mluveno, diplomovaná sestra, DiS. v žádném případě neznamená titul MUDr. pochopitelně. A byla na to hezká parodie nebo vlastně sarkasmus v nedávném díle o doktoru Martinovi. A myslím si, že bychom neměli význam tohoto DiS. nějak přeceňovat.

V podstatě si myslím, že je to asi tak v zásadě všechno, co bych chtěl říci, a zkusme se nad tím zamyslet. Vím, že to bude velmi složité. Bude to složitější diskuse než o současné novele zákona 95, tj. o vzdělávání lékařů. Je kolem toho hodně emocí, je kolem toho hodně názorů, různých názorů, ale zkusme to. Jsme povinni to sestrám udělat, protože chceme od nich kvalitní práci, které si já osobně nesmírně vážím, a bez toho, abychom jim ji ulehčili, si nedovedu představit, jak by naše zdravotnictví dále fungovalo. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vyzulovi. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já bych chtěla dát návrh na zkrácení lhůty pro projednávání na 30 dní.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Jestliže se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, není tomu tak, proto končím obecnou rozpravu a ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi skutečně velmi stručně reagovat na proběhlou rozpravu. Za prvé chci všem, kteří se jí zúčastnili, poděkovat za to, že podali poměrně přesný popis reality stávající situace českých zdravotních sester a jejich vzdělávání, a to byl i důvod, proč jsme tento zákon předložili.

Co se týče námitky, že místo dvojkolejnosti zavádíme tříkolejnost, ona je to svým způsobem pravda. Teoreticky ten návrh zákona něco podobného umožňuje, ale já si myslím, že život ukáže a realita ukáže, které ty možnosti budou či nebudou využívány. Myslím si, že už teď z těch tří možností budou primárně využívány dvě. Lidé, kteří chtějí jít do praxe, kteří chtějí k pacientům, kteří chtějí do nemocnic, budou využívat model 4+1. Lidé, kteří mají zájem o hlubší vzdělání, o vysokoškolské vzdělání, budou využívat model tříletého vysokoškolského bakalářského vzdělání.

Já bych se tady chtěl podělit i o jeden nedávný zážitek, kdy jsem v Jihlavě byl na zahajování školního roku, na střední zdravotnické škole, a musím říct, že jsem z toho neměl pocit špatný, že studenti této školy, že by nebyli kvalitní, že by neměli zájem o to, dozvědět se něco o tom, pomáhat pacientům. Naopak jsem měl pocit z toho, že mají chuť dělat práci zdravotní sestry. A myslím si, že když jim umožníme, aby ji mohli dělat právě v relativně krátkém čase poté, kdy ještě to nadšení a zapálení mají, aby se dostali do nemocnic, měli nějaké kompetence, tak spousta z nich tam zůstane.

Když je budeme nutit k tomu, aby procházeli poměrně složitým a dlouhým vysokoškolským vzděláním, spousta z nich už tu chuť ztratí a do zdravotnictví nikdy nenastoupí, a to je i důvod, proč ten návrh dáváme.

Samozřejmě vím, že ta změna není vše řešící. Změna bude dlouho trvat, než její důsledky pocítíme, a že musí být spojena se zlepšením především finančního ohodnocení práce zdravotních sester a dalších středních zdravotnických pracovníků, a to také ministerstvo a vláda dělá, dvakrát po sobě jsme zvedali tarifní platy o 5 %, teď budou zvednuty o 10 %. Není to zázrak, ale myslím si, že je to jasný signál toho, že tu věc chceme zlepšovat a někam řešení toho problému posunout.

A dále bych chtěl podpořit zkrácení lhůty na 30 dnů. Myslím si, že jsme velmi dlouho a velmi pečlivě i v komisích při přípravě toho zákona odpracovali, že těch 30 dnů bude stačit na to, abychom technické věci vydiskutovali, a mám i pocit, že panuje poměrně výrazná většinová shoda nad tímto návrhem. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Závěrečné slovo paní zpravodajky, prosím.

Poslankyně Jana Pastuchová: Také bych chtěla poděkovat všem diskutujícím. Mám velikou radost, že tady nezazněla poměrně ani jedna negativní reakce na to, že by tato novela zákona byla špatná. Všem vám za to moc děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. Neeviduji návrh na vrácení či zamítnutí předloženého návrhu. Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru. Navrhuje někdo jiný garanční výbor? Není tomu tak.

Přistoupíme tedy k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 137, přihlášeno je 150 poslankyň a poslanců, pro 110, proti žádný, návrh byl přijat.

Předseda Poslanecké sněmovny nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? (Ohlasy vlevo: Ano, tady.) Pan poslanec Kořenek. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den, navrhuji přikázání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Má někdo ještě nějaký jiný návrh? Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o přikázání výboru pro vědu, vzdělání, mládež a tělovýchovu. Zahajuji hlasování o přikázání tomuto výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti? Je to hlasování 138, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 52, proti 35, návrh nebyl přijat.

V obecné rozpravě zazněl návrh na zkrácení lhůty k projednání na 30 dnů, a my budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování o návrhu na zkrácení lhůty na 30 dnů. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?  Je to hlasování 139, přihlášeno je 150 poslankyň a poslanců, pro 59, proti 46, návrh nebyl přijat.

Je tady žádost o kontrolu hlasování. Není zájem. Děkuji paní zpravodajce i panu ministrovi a končím prvé čtení tohoto návrhu. Předávám řízení schůze.

Zdroj: Poslanecká sněmovna

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..