Novela zákona mě k návratu do zdravotnictví nepřesvědčí

3
2101

Včera (29.8.2016) proběhla na MZ tisková konference s názvem Novela zákona o vzdělávání sester pomůže řešit jejich nedostatek. Se zájmem jsem si poslechla pana ministra a závidím mu jeho víru, neb jak praví důvodová zpráva k novele: „Vyčíslení přibližného počtu zdravotnických pracovníků, kteří budou mít zájem o přijetí do vyššího ročníku vyšší odborné školy, je nezhodnotitelné, a řádový odhad, kolik zdravotnických pracovníků absolvuje toto studium a setrvá v povolání všeobecné sestry, je téměř nemožné.“

Pan ministr řekl: „Od roku 2010 – 2014 ubylo 1 300 ošetřovatelských profesionálů a tento trend nadále pokračuje.“
Když budu počítat, že do praxe nastupují absolventi  VOŠ/VŠ ve 22 letech, tak v roce 2010 to byli absolventi narození v roce 1988, kterých bylo kolem 130 000. V roce 2014 nastupují narození v roce 1992, a to bylo o téměř 10 000 méně!  Letos  nastupují na VOŠ/VŠ studenti narození před 19 lety – v roce 1997, a to se narodilo 90 657 dětí, tedy o 40 000 méně, než v roce 1988. Já se narodila v roce 1974 jako jedno z 194 215 dětí. Myslím, že sami vidíte ten rozdíl, a jsem si jistá, že ho vidí i pan ministr Němeček.

Někteří zdravotníci opouštějí svůj obor, ale chodí kupodivu i do důchodu včetně invalidního, takže jich ubývá logicky rychlejším tempem, než přibývá.  Pan ministr se asi bude muset smířit s tím, že trend ubývání zdravotníků bude pokračovat, protože prostě nemáme tolik dětí jako dříve. Jedině, že by zdravotnictví bylo tak lukrativním oborem, že se davy studentů a absolventů jen pohrnou, ale to pak zase budou chybět třeba učitelé, právníci nebo kuchaři. A co budeme  dělat? Taky jim změníme vzdělání?

Zdroj:

„Husákovy“ versus „Havlovy děti“


http://ciselnik.artega.cz/pocet_narozenych_deti.php

Pan ministr řekl: „Jednou z příčin nedostatku zdravotníků je nesprávně nastavený systém vzdělávání – změnili jsme osvědčený systém, kdy zdravotníkům stačilo 4leté vzdělávání. Nyní se doba vzdělání prodlužuje po střední škole o další 3 roky. Já si dovolím trochu zaspekulovat, že jednou z těch příčin bylo nahnat část klientů soukromým vysokým školám, které poskytují vzdělání za úplatu.“
Pan ministr určitě ví, že příčinou změny vzdělávání bylo přijetí evropské směrnice, která nařizuje studentům zdravotnických oborů splnění určitých požadavků. Ty není možné na střední škole naplnit. Soukromé vysoké školy  nabízející studium pro sestry jsou asi tři, možná čtyři – je jich daleko méně, než škol se studijními programy třeba pro budoucí ekonomy, takže to na nějaký super byznys pro školy opravdu nevypadá… Souhlas se vzdělávacím programem uděluje školám Ministerstvo zdravotnictví. Tak proč, když jim to jen nahání klienty?

Pan ministr řekl: „V Německu nemají sestry vysokou školu, pro Německo by systém byl drahý.“
Bez ohledu na to, jak by bylo VŠ vzdělání sester v Německu drahé,  v Německu mají v zásadě jiný systém školství  než my, základní školou počínaje. To umožňuje studentům ošetřovatelských škol naplnit podmínky směrnice EU už po základní škole.  A Německo přijímá nadšeně sestry naše, protože těch svých má i přes „jednoduché“  vzdělání nedostatek. Suma sumárum, my máme málo sester, protože se musí vzdělávat na VOŠ/VŠ a Německo  má málo sester, přestože VOŠ/VŠ nemají… Zvláštní, že?

Pan náměstek Policar řekl: „Nám jde o to, že když někdo už má nějaké zdravotnické vzdělání, aby se to zohlednilo v dalším vzdělání, aby ten kdo má 4 roky střední zdravotnické školy, nestál na stejné rovině jako ti, kdo absolvovali třeba gymnázium nebo průmyslovku…“
No to je chvályhodné! A proč tedy absolvent SZŠ  v oboru laboratorní asistent nemůže studovat jen rok, aby se stal zdravotním laborantem?  A proč například ošetřovatelka nemůže studovat střední školu v oboru praktická sestra kratší dobu a stojí na stejné rovině jak ti, kdo se předtím vyučili třeba prodavačkou? Přece má také nějaké zdravotnické vzdělání…

Já mám také 4 roky střední zdravotnické školy v oboru všeobecná sestra s maturitou v roce 1992. Proč já nemohu studovat na VOŠ jen rok, ale čekaly by mě dle novely zákona celé 3 roky?

Pan ministr řekl: „Kreditní systém je úžasný byznys…“
Tak nepochybně byznys to je, ale o té úžasnosti bych si dovolila pochybovat. Neznám agenturu, kterou by uživilo jenom pořádání vzdělávacích akcí pro zdravotníky. Většinou k tomu mají ještě nějaké jiné vzdělávání nebo činnost, akce pro sestry se konají jako součást lékařských kongresů či jsou pořádány odbornými společnostmi. Na řadě akcí přednáší sestry pro sestry – ve svém volném čase si připraví přednášku a jediné, co za to mají, jsou ty kredity, proplacený cesťák a účastnický poplatek. Jo, a ještě kytku a nebo čokoládu. Na semináři za 200 Kč nezbohatnete a na seminář za 1 000 Kč vám sestry nepřijdou. Já sama provozuju e-learnignové kurzy. Když odečtu náklady, můj loňský zisk z kreditů činí kolem 1 000 – 1 500 Kč za měsíc. Můžu pana ministra ujistit,  že je mi zcela ukradené, že o tenhle byznys přijdu.

Někdo může namítnout, že jsou i kurzy za pěkných pár tisíc. Namátkou různé kurzy pro fyzioterapeuty,  kurzy bazální stimulace apod. jsou náročné kurzy s velkými požadavky na lektora i na pořadatele. Špičkový lektor nebude přenášet za párek a pořadatel zase musí platit např. poplatky různým mezinárodním asociacím za práva pořádat kurzy. Tyto kurzy budou ale existovat i bez kreditního systému, protože absolvent v nich získá další kompetence.

Pan ministr řekl: „Kreditní systém, který nutil sestry mnohdy formálně shánět body za vzdělávací akce, bude zcela zrušen. Domníváme se, že tím, kdo dobře zná kvalitu vzdělání těch zdravotních sester a jejich odbornost je jejich nadřízený . Vždycky tomu bylo tak, že staniční či vrchní dobře věděla, která sestra umí či neumí a řídila její další vzdělávání a myslíme si, že to by se mělo vrátit.“
Ve skutečnosti kreditní systém znamená mít 40 kreditů za 10 let, tzn. jedno, maximálně dvě školení (i přes internet) ročně. Nechť mi nikdo netvrdí, že se to nedá zvládnout, v tom problém prostě není. A úplně nerozumím, proč se má vracet systém, kdy staniční či vrchní řídí vzdělání sester. On se ten systém někam ztratil? Současný zákon ho nezakázal, ba ho přímo přikázal, protože povinné celoživotní vzdělávání zdravotníků je vzdělávání podle zákoníku práce, které plánuje a hradí zaměstnavatel! Proč to tedy nefunguje? Protože ministerstvo nedokáže kontrolovat zaměstnavatele, zda tuto povinnost plní, zato kontroluje sestry, zda mají kredity. Pro zdravotnické zařízení je tedy výhodnější (rozuměj levnější) přehodit povinnost na sestry, nechť si kredity seženou samy, ve svém volnu a za své! A sestry pak logicky jdou na školení, které mají blízko nebo za málo peněz. Abych se někoho nedotkla, jsou zařízení, která vzdělávání svých pracovníků plánují a hradí, a těm všechna čest!

Pamatuju dobu, kdy žádné kredity nebyly.  A zaboha si nemůžu vzpomenout na žádné školení, na které mě poslali z práce, kromě každoročního ústavního transfuzního školení a PSS v Brně, na které jsem se sama aktivně přihlásila. Na první celostátní chirurgický seminář jsem jela v roce 2000, a zajistila jsem si ho sama, od pozvánky až po ubytování.  V době kreditů nám zaměstnavatel některá školení hradil, ale pořád platilo, že sestra si ho našla sama a požádala na základě kolektivní smlouvy o proplacení.

Ministerstvo chce kreditní systém zrušit. Prosím, měl opravdu plno much, které se nepodařilo vychytat.  Ale ruší se vlastně bez náhrady. Doufám tedy, že skutečně staniční a vrchní sestry budou vzdělávání svých podřízených pečlivě plánovat podle potřeb, jak to pan ministr řekl. Doufám, že zdravotnická zařízení ocení vyšším osobním ohodnocením sestry, které se budou vzdělávat a pracovat na sobě.

Pan ministr řekl: „Druhým pilířem našeho snažení je, že od příštího roku budou mít sestry a další zdravotníci vyšší tarifní platy o 10%.“
A budou mít stejný tarif i zaměstnanci odměňovaní mzdou?

[divider style=”{‹²›ruler_type‹²›:‹²›‹²›,‹²›space‹²›:{‹²›height‹²›:‹²›50‹²›}}” __fw_editor_shortcodes_id=”dc39053850cf0fec178dc6bdcb06a9da” _array_keys=”{‹²›style‹²›:‹²›style‹²›}” _fw_coder=”aggressive”][/divider]Zdravotničtí pracovníci chybí po celém světě. V rozvojových zemích nemají dostatek prostředků na vzdělávání a placené školy si nemohou mnozí dovolit. Výsledkem je zdravotnictví na nízké úrovni nebo zdravotnictví jen pro privilegované.  V západních zemích zase náročné zdravotnické obory soupeří o studenty s obory daleko lépe placenými a s obory, kde člověk pracuje v klidu, nepracuje o víkendu, nepracuje v noci a nemusí letět do práce, kdykoli někdo onemocní. Zdravotníci chybí všude, nezávisle na stupni vzdělání, které musí absolvovat. Asi jsem opravdu blbá, ale nerozumím teoriím, že zdravotníky odrazuje od práce systém vzdělávání. Ze zdravotnictví odcházejí (nebo do něj nanastupují nebo z něj chtějí odejít) přece především lidé, kteří už to vzdělání mají! Já k nim také patřím, a byť jsou změny potřeba, tak tahle novela mě k návratu nepřesvědčí.

Lenka Šnajdrová pro Ošetřovatelství.info

3 KOMENTÁŘE

  1. Přemýšlím o tom, kolik práce dá vymyslet nové osnovy, upravit možnosti získáni titulu, prostě změnit , resp. zavést nový obor.Ale upravit kompetence diferenciálně odlišné od stupně vzdělání a následně tím tlačit na pojišťovny a nechat sestry a jejich práci zaplatit,aj. to by byla práce….chce se mi blejt velenbnosti

  2. Připadá mi to všechno jako v Kocourkově.Sestry,které absolvovaly SZŠ / nevím přesně rok,kdy se přešlo na asistenty/,ale myslím teď klasické zdravotky,nikdy o svou kvalifikaci nepřišly.Pořád jsou to kvalifikované zdravotní sestry.nechápu proč pan ministr mluvil o tom,že sestry s třicetiletou praxí nemohly vykonávat plně svou funkci,protože měly jen střední školu.Osobně si myslím,že jsme měli ze střední školy kvalitní vzdělání,ale s tím se celý profesní život vystačit nedá,ať máte střední nebo vysokou školu.Je nutné se stále vzdělávat a přijímat nové informace.Dříve žádná školení nebyla,občas něco při provozních schůzích..Vím jak jsme si připadala úplně mimo,když dcera studovala zdravotní školu.Také vím,jak jsme s kolegyní chodily za primářem,aby nám nějaké školení udělal ,abychom se dozvěděli něco nového / a to jsem odbírala odborné časopisy/.
    Když se začaly sbírat kredity a pro některé sestřičky to bylo obtížné / např. s malými dětmi/,začaly jsme s kolegyní připravovat semináře u nás a v sobotu,aby mohlo přijít co nejvíce sestřiček i z obvodů.Program jsme připravili tak,aby to vždycky holkám něco dalo.Sama jsem s kolegyní jezdila na různé semináře a konference a přednášky,které mi přišly zajímavé,jsem se snažila zajistit i pro naše semináře.Pokud měly sestry zájem,připravily si některé přednášky samy.Dělali jsme si různé dotazníky,z nichž jsme i o jaké přednášky mají sestry zájem.Z dotazníků také vyplynulo,že se sestry vzdělávat chtějí.Tuto anketu jsme prezentovali i na konferenci v Motole. Bohužel,neměli jsme úplně podporu od naší vrchní sestry,takže jsme asi po 4 letech semináře k velké lítosti sestřiček ukončili.Dodnes se ,a to už jsem tři roky v důchodu,se setkávám s tím,že je škoda,že už semináře nejsou.Vždy jsme měli plný sál.
    Na druhé straně vše co se dělá má mít smysl.Těch málo sester,které dnes ve zdravotnictví jsou,je zavaleno spoustou papírů.je jisté,že dnes je potřeba chránit pacienta i sebe tím,že budou podrobné zaznamy o oš.procesu.Musí to být ale k zvládnutí.Kdyby si někdo dal čas a opravdu prošel se sestrou celou její směnu,zjistil by,že to co je po ní požadováno,není v její moci splnit.Čas je jen jeden.A kde je potom pacient jako člověk.Nad tímhle vším by se někdo kompetentní měl už zamyslet.

  3. Souhlasím se všemi komentáři. Jen sama sobě kladu otázku, proč jsem coby sestra s maturitou v r. 1987 před pár lety nešla studovat místo Ošetřovatelství na VŠ raději např. na VŠ pro sociální pracovníky nebo jinou. Dnes bych bez problémů změnila zaměstnání, byla bych v klidu a místo toho jsem každý den ve stresu, zda je na oddělení vše v pořádku, zda se sloužící sestře nic nestalo, zda si nebudou pac. stěžovat, protože sestra nepřišla ihned po zazvonění, ale myslím si, že to všechny z praxe známe. Slib přidaných peněz je jedna věc, ale pracovní podmínky a hlava strčená do písku některých zodpovědných před problémem nedostatečného počtu nelékařů na oddělení a přesčasy jsou věc druhá.
    Myslí si snad někdo, že do takových podmínek naláká dnešní mladé lidi???
    Přeji nám všem mnoho štěstí při záchraně zdravotnictví!

Co si o tom myslíte? Napište do diskuse!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..