V současné době se řeší počty sester působících v praxi, minimální personální požadavky a možnosti jejich navýšení. A kolik by vlastně sester mělo být?
Pokud se zamyslíme nad počty pracovníků v ošetřovatelství, tak sestry tvoří zdaleka nejpočetnější skupinu. Sestry jsou totiž ochotné dělat vše, co se po nich žádá. Od mytí podlahy, stěhování nábytku, až po vysoce specializovanou péči o pacienty. Proto jsme si jich pořídili „tolik“ a pořád máme „málo“?
Je běžné, že na oddělení s 30 lůžky pracuje jeden až dva sanitáři. Někde si dokonce musí sanitáře „půjčovat“ mezi odděleními. To je ale trochu málo na to, aby to fungovalo. Sestry jsou nuceny dělat univerzálního pracovníka. Pokud ale necháme sestru provádět činnosti, které může udělat někdo s nižší kvalifikací, tak se dopouštíme mrhání a plýtvání odborníků, které může mít negativní dopad na ekonomiku zdravotnických zařízení. Není výhodnější zaplatit více sanitářů a ošetřovatelů, než více sester?
Pracovní náplň sestry snese opravdu všechno. Od manipulace s použitým prádlem, až po výzkumnou činnost. Mnohdy ale mají sestry prakticky stejnou náplň práce, bez ohledu na vzdělání. Zdravotnická zařízení nejsou motivována k tomu, aby činnosti podrobněji rozdělovala dle úrovně kvalifikace, nad rámec toho, co definuje zákon. Například situace, kdy praktická sestra vesele podává i.v. injekce. Někdy potom to podepíše všeobecná sestra, která je k tomuto výkonu kompetentní. Právně je to „ošéfované“ podpisem, zdravotnická zařízení si tedy nemusejí dělat násilí. O rizicích ani nemluvě. V lepším případě doběhne praktická sestra pro všeobecnou sestru do vedlejšího pokoje a požádá jí o aplikaci i.v. injekce. Ta o jejím pacientovi nic moc neví, slepě splní ordinaci lékaře a jde si zase po svém. Nejen, že se nejedná o týmovou práci, vytrácí se i kontrolní mechanizmus, kterým sestra je v případě chybných ordinací lékaře. Pacient má ale právo na to, aby konkrétní výkony prováděla vždy kompetentní osoba, která skutečně zná jeho zdravotní stav.
Sestry potřebují podmínky pro to, aby za sebou mohly nechat kvalitně odvedenou práci. O pacienta by měl pečovat tým odborníků, v jehož čele stojí vzdělaná sestra, která potřebuje prostor na to, aby uplatnila nabyté znalosti a dovednosti: komunikace na úrovni, vedení týmu lidí, edukace, provádění specializovaných činností. Plánování, delegování a aktivní mezioborová spolupráce. To je cesta, jak vytvořit prestižní povolání, bez krátkozrakých náborových příspěvků, benefitů a slibů. Cesta, která bude motivovat další členy týmu ke kvalitní práci a profesnímu vývoji.
Pokud má systém udržet i vzdělané sestry, nemůžou všichni dělat všechno. Současný systém se nechová fér vůči sestrám, které na sobě tvrdě makají. Jsou to sestry, které se chtějí vzdělávat a profesně vyvíjet. Sestry, co chtějí poskytovat péči v souladu s moderními vědeckými poznatky. Sestry, které nechtějí být z řad dělnic, které se spokojí s tím, že jako benefit mohou sníst rohlík po pacientovi.
Lucie Doležalová, všeobecná sestra
100% pravda