Na základě zjištění z návštěv léčeben dlouhodobě nemocných formulovala ombudsmanka doporučení, která je třeba začít urychleně realizovat, aby se péče o pacienty zlepšila. Bez zvýšení minimálního počtu zdravotnických a jiných odborných pracovníků se ale náprava nepodaří. Zejména v důsledku nedostatečného personálního zajištění totiž může docházet k zásahům do důstojnosti a soukromí pacientů.
V rámci prevence špatného zacházení provedla ombudsmanka Anna Šabatová návštěvy 8 léčeben dlouhodobě nemocných. Součástí týmů, které návštěvy prováděly, byli i lékaři a všeobecné sestry.
Ačkoli se zjištění ombudsmanky nemusí týkat všech léčeben, v obecné rovině vypovídají o systému péče o dlouhodobě nemocné v České republice. Na základě zjištění z návštěv formulovala ombudsmanka 102 doporučení pro samotné léčebny a dalších 7 doporučení pro Ministerstvo zdravotnictví.
Doporučení léčebnám se týkají nedostatků, které lze odstranit změnou přístupu k pacientům, či změnou organizace práce. Některé zjištěné nedostatky jsou však systémového charakteru, proto je ombudsmanka adresuje zdravotnictví. Za zcela nezbytné pro zlepšení situace považuje zejména zvýšení minimálního počtu zdravotnických a jiných odborných pracovníků.
„Vážím si a oceňuji práci ošetřujícího personálu, který je velmi přetížený, finančně podhodnocený a dělá, co je v jeho silách. V počtu, v jaké v léčebnách je, ale i přes sebevětší snahu nemůže pacientům zajistit péči na odpovídající úrovni. Výsledkem jsou situace, které mohou zasahovat do důstojnosti a soukromí pacientů. Tady musí pomoci ministerstvo a zasadit se o navýšení počtu personálu,“ shrnuje ombudsmanka zásadní systémový problém, který klíčovým způsobem přispívá k celkovému stavu péče poskytované léčebnami dlouhodobě nemocných.
V současné době je personálu v léčebnách tak málo, že to vede k automatizování péče. Personál nemá na pacienty dostatek času, nemůže se jim individuálně věnovat. Prioritou je efektivita, nikoli potřeby pacientů. Z péče se vytrácí jakákoli individualizace, pacienti nejsou dostatečně podporováni v soběstačnosti (patrné je to zejména u provádění hygieny, u podávání stravy, používání toalety), ale projevuje se to např. i v používání omezovacích prostředků, nedostatečném sledování bolesti apod.
Zároveň ombudsmanka doporučuje ministerstvu, aby zdravotnickým a jiným odborným pracovníkům léčeben dlouhodobé péče zajistilo supervizi – podporu prostřednictvím nezávislého kvalifikovaného odborníka. Přestože pracovníci léčeben potřebují podporu, aby se vyrovnali s emoční zátěží spojenou s jejich profesí, poskytovatelé zdravotních služeb jim ji nedopřávají.
