Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků, z.s. (POUZP), odeslala včera 25.10.2016 otevřený dopis všem poslancům ve věci změny zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. POUZP považuje navrhované změny ve vzdělávání sester za nekoncepční řešení.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
obracím se na Vás z postu předsedy Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků, z.s. s informacemi, které Vám nebyly prezentovány v rámci novely Zákona 96/2004 sb. v platném znění, a které byste zajisté měli znát před druhým čtením respektive před schválením navrhovaného zákona.
Jak jistě víte, vzdělávání všeobecných sester a porodních asistentek se řídí, mimo českou legislativu, i evropským právem, které jednoznačně definuje podmínky získání vzdělání těchto povolání. Návrh novely Zákona 96/2004 Sb. v platném znění tyto podmínky částečně obchází, tak aby byla evropská legislativa naplněna, zkracuje délku vzdělání všeobecných sester uznáním části vzdělání. Rozdíl mezi současným a navrhovaným vzděláváním je 2200 hodin odborné a praktické přípravy, která má být nově vtěsnána do jednoho školního roku s již zmiňovaným uznáním části hodin. Nově se tedy do praxe budou dostávat všeobecné sestry, které budou mít daleko nižší úroveň vzdělání než ty současné, což se v důsledku projeví snížením ošetřovatelské péče. Pokud bude tato novela schválena, budeme nuceni se obrátit na Evropskou komisi s žádostí o přezkum.
Novela je připravována v důsledku nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků, který ovšem není způsoben stále opakovanou délkou studia. Nesprávně je interpretováno, že studium všeobecné sestry trvá 7 let. Studium všeobecné sestry trvá 3 roky a to buď na vyšší odborné škole, nebo na škole vysoké. Před tímto studiem má student 4 roky všeobecně vzdělávací školy jakéhokoli zaměření. Jedná se o stejnou dezinformaci, jako bychom tvrdili, že studium medicíny trvá 10 let. Obor všeobecného lékařství se studuje 6 let po absolvování všeobecně vzdělávací střední školy.
S nedostatkem ošetřovatelského personálu se historie setkává poměrně často, historicky se však jevilo zkrácení studia jako neefektivní a vedlo ke zhoršení ošetřovatelské péče. A nyní se Ministerstvo zdravotnictví opět připravuje k drastickým změnám ve vzdělávání všeobecných sester. Dlouhodobě avizované zrušení dvoukolejnosti, tedy na vyšších odborných školách a vysokých školách se nezruší, ale zavede se třetí možnost, pro vzdělávání všeobecných sester a to tzv. systémem 4+1. Možnost tohoto studia budou mít absolventi 4 letého oboru zdravotnický asistent, nově přejmenovaný na praktická sestra.
Ošetřovatelství se ale za posledních 15 let značně změnilo. Dnešní zdravotnictví vyžaduje vysoce vzdělanou sestru, která samostatně vykonává činnosti formou ošetřovatelského procesu, je schopná samostatně řešit krizové situace, vede ošetřovatelskou dokumentaci, motivuje a edukuje pacienta a jeho rodinné příslušníky, spolupracuje s ostatními členy týmu., je schopna pracovat s vysoce sofistikovanou technikou, pracovat s umírajícími a to nejen v lůžkových zdravotnických zařízeních, ale i v rámci mobilní hospicové péče atd. Takovou sestru vyžaduje dnešní zdravotnictví a zkrácením odborné přípravy toho zcela jistě nedocílíme. Dřívější střední zdravotnické školy, nahrazené oborem zdravotnický asistent jsou školy všeobecně vzdělávací, v době povinných státních maturit, kde se do budoucna uvažuje i o povinné maturitě z matematiky, bohužel odborné předměty ustupují předmětům všeobecně vzdělávacím. Absolventi tohoto oboru tedy nemohou být na úrovni všeobecných sester, i když v mnoha případech jsou k jejich činnostem zneužívány.
Dále k nedostatku všeobecných sester musíme vzít na zřetel další aspekty. Každopádně musíme vycházet i z demografických údajů. Porodnost s drobnými výkyvy klesá od 1974, kdy se narodilo 194,2 tis dětí až po roky 1994-2004 kdy byl počet nově narozených dětí mezi 89 – 97 tis. Tedy pokles o 100 tis narozených dětí a tedy potencionálních studentů nelékařských oborů. Dnešních absolventi se narodili mezi léty 1995 – 1998, kdy byl průměrný věk matky při prvním narození dítěte cca 24 let, tzn., že rodiče dnešních absolventů jsou narozeni v létech 1973– 1977, tedy v době, kdy počet narozených dětí byl ještě vysoký, ale rapidním způsobem klesal. Z tohoto lze dopočítat, že počet nových studentů bude neustále klesat, rozdíl mezi současnými absolventy a novými studenty musí být nutně okolo 40 tisíc a to ve všech studijních oborech, tedy i mimo zdravotnictví. Dnešní školství ovšem nabízí daleko širší spektrum studijních oborů než před 30 lety. Tedy i poměr studentů se rozložil mezi daleko větší
počet škol. Jednoznačně tedy musíme dojít k závěrům, že snížení počtu všeobecných sester není rozhodně dáno délkou studia. Zájem o studium na středních zdravotnických školách je poměrně nízký, školy de facto provádějí „hon na studenty“, pořádají nábory studentů, investují finance do marketingu a snaží se přijmout co největší počet studentů a to za jakoukoli cenu. Do studia zdravotnických oborů tedy vstupují žáci základních škol, kteří mají daleko horší prospěch než kdysi, nutně tedy musí být i nižší úroveň absolventů.
Dalším z aspektů nedostatku všeobecných sester v současném zdravotnickém systému je náročnost povolání. Řada nelékařských pracovníků po ukončení studia sice nastoupí do praxe, ale teprve zde zjistí, jaká je opravdová náročnost daného povolání. Náročnost ve smyslu fyzické i psychické. Převážná většina zdravotnických pracovníků pracuje ve směnném provozu, řada studií prokázala, že práce na směnnost s sebou nese spoustu zdravotních problémů a ne všichni jsou na tuto situaci připraveni a ze směnného provozu odcházejí a to samozřejmě i mimo zdravotnictví. Psychické vypětí zdravotnického povolání neustále stoupá, stále častěji se setkáváme s erudovanými pacienty, které
doba internetu samozřejmě přináší, dále pak se žalobami, tedy právními důsledky výkonu povolání. Pacienti jsou informováni o svých právech, kterých se dožadují, o povinnostech ovšem nevědí, nebo nechtějí vědět. Práva zdravotníků jsou odsunována až na druhou kolej. Častěji se setkáváme s agresivitou a to jak slovní tak fyzickou. Bohužel v oblasti náročnosti zdravotnického povolání nemáme relevantní data, dosud nebyl proveden plošný průzkum mezi zdravotnickými pracovníky, kteří odešli mimo tento obor. Věřím, že výsledky by přinesly velmi zajímavé poznatky.
Nedostatek všeobecných sester může být dán i neadekvátně sestaveným ošetřovatelským týmem. Ošetřovatelský tým je systém na sebe navazujících povolání, kde každý má svou roli. V případě, že tento systém není kompletní, saturuje automaticky jedno povolání druhé, tedy vždy hierarchicky směrem dolů a nastává situace, že nejvyšší článek řetězce, v našem případě všeobecná sestra, supluje práci níže postavených povolání, tedy asistentů, ošetřovatelů apod. Prvním krokem by tedy mělo být komplexní přehodnocení sestavení týmů, který by měl jednoznačně obsahovat všechny druhy zaměstnanců počínaje sanitáři, přes ošetřovatele k zdravotnickým asistentům a pomyslnou špičku ledovce pak doplňovat všeobecné sestry. Všeobecná sestra by měla vykonávat odbornou práci a koordinovat práci ostatních, tím bychom částečně eliminovali onen stále omílaný nedostatek. Sestra je kompetentní vykonávat i tyto činnosti, ale nemůžeme přece chtít po sestrách, aby je vykonávaly soustavně, dochází tím opět k aspektu přetěžování, syndromu vyhoření apod. Sestry se v tomto případě nemohou plně věnovat svým činnostem jako je např. plánování a realizace ošetřovatelského procesu. Nastává situace ne zcela dobře uchopené myšlenky práce formou již zmiňovaného ošetřovatelského procesu, neboť i „papírová“ práce patří mezi činnosti sester, které pak narychlo vyplňují dokumentaci, a točíme se v bludném kruhu. Fakt, že systém saturujeme všeobecnými sestrami 4+1 přinese pouze druhotné negativum ve smyslu chybějících asistentských povolání. Do zdravotnictví tedy nepřijde procentuálně více pracovníků, pouze se přesunou z „jedné škatulky do druhé“, tedy stávající zdravotničtí asistenti dostudují jeden rok navazujícího studia, otázkou je zda při výkonu povolání, stanou se všeobecnými sestrami a tím onen přírůstek zaměstnanců skončí.
V současnosti je i problém mediálního obrazu všeobecných sester, to se samozřejmě váže s určitou prestiží. Prestiž povolání stanovuje několik faktorů, tedy například váženost povolání, úroveň vzdělání, finanční příjem, materiální zabezpečení apod. Do roku 2007 se povolání všeobecné sestry na žebříčku hodnocených povolání vůbec neobjevovalo, poté, co začaly sestry studovat vysoké školy, se záhy vyhouplo na 3 místo v žebříčcích prestižních povolání hned za lékaře a vědce, tedy mezi povolání, k jejichž výkonu musí mít absolvent terciální vzdělání, musí být emočně vyspělý, aby dosáhl svého statutu. Jakou prestiž bude mít toto povolání, když jí opět odebereme, samozřejmě že ne zcela, studium na VŠ toť otázkou. Celkově sestrám neprospívá ani mediální obraz prezentovaný široké laické veřejnosti formou různých televizních seriálů a filmů, kde je sestra zobrazována absolutně nedůstojným způsobem. Prezentace tímto způsobem zcela jistě ovlivňuje potencionální adepty na studium zdravotnických nelékařských oborů.
Z celého spektra důvodů nedostatku všeobecných sester tedy vyplývá, že vše je spojeno se vším a nelze jednoznačně říci, který z faktorů je dominantní. Ale pouhou úpravou vzdělávacího systému zcela jistě nedokážeme naplnit chybějící personál. Novela zákona 96/2004 Sb., která hladce prošla prvním čtením, přináší více negativ než pozitiv. Přináší zánik celoživotního vzdělávání jako nositele garance výkonu povolání. Všeobecná sestra, jako jedno z regulovaných povolání, by měla mít tuto povinnost a bez celoživotního vzdělávání se ošetřovatelská praxe jednoduše neobejde. MZ jej v minulosti přímo nařizovalo, nyní ji ruší. Jak se tedy bude české ošetřovatelství dále rozvíjet po odborné stránce? Dnes je ošetřovatelství natolik specifický obor, že jej prostě nemůžeme vrátit na úroveň před 25 lety.
MZ by se spíše než nesmyslným krokem úpravy vzdělávání mělo zcela vážně zajímat o jednotlivé kompetence všech typů ošetřovatelského personálu, jednoznačně je vymezit podle stupně vzdělání a samozřejmě tyto výkony řádně zaplatit. Návazný předpis, tedy vyhláška 55/2011 Sb., která stanovuje činnosti jednotlivých zdravotnických pracovníků je nyní v připomínkovém řízení, a zcela neskrývavě přenáší kompetence z všeobecných sester za zdravotnické asistenty, nově praktické sestry, které k tomuto nemají dostatečné vzdělání.
Bez adekvátní finanční odměny nebudeme mít personálu nikdy dostatek. Nerovné finanční postavení v jednotlivých zdravotnických zařízeních je špatným nastavením. Tvrzení, že stát nemůže zasahovat do svobodného podnikání je pouze alibistické tvrzení, i soukromý subjekt hospodaří s financemi z veřejného zdravotního pojištění, tedy se státními penězi. V případě že ne, měly by se soukromé subjekty vyřadit z veřejného zdravotního pojištění a stejně jako jiné soukromé subjekty si za svou práci fakturovat a poté můžou stanovit odměnu pro své zaměstnance.
O vzdělávání všeobecných sester rozhodujete vy poslanci, kteří ve většině nemáte ponětí, co tato práce obnáší a plníte vůli stranických leadrů. Názor odborných společností Vás nezajímá, nadřazená jsou politická zadání bez ohledu na výsledek či budoucnost. Proto na Vás apeluji, abyste ještě jednou zvážili, zda podpoříte nesystémový krok novely Zákona 96/2004 Sb.
Doporučil bych Vám všem přečíst velmi závažnou studii, která probíhala v 9 členských státech EU a analyzuje vliv počtu a úrovně vzdělání všeobecných sester na úmrtnost pacientů po operacích na chirurgických odděleních. Analyzováno bylo 422 730 hospitalizovaných pacientů a to ve 300 zdravotnických zařízeních. Celkový rozdíl v úmrtnosti mezi nemocnicemi, které měly přetěžované sestry s nižší úrovní vzdělání a těmi, které se staraly o menší počet pacientů a sestry měly vyšší kvalifikaci, byl cca 30%. Je tedy na Vás, zda i vy se budete podílet na možném zvýšení úmrtnosti českých pacientů, tedy teoreticky na zvýšení úmrtnosti Vás, Vašich příbuzných a známých.
Zdroj zde: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(13)62631-8/abstract
Sestrám a porodním asistentkám by velmi pomohla zákonem zřízená komora, která by byla adekvátním vyjednávacím partnerem při složitých změnách, jako je například i nyní chystaná změna ve vzdělávání.
S pozdravem.
Bc. Tomáš Válek, DiS.
Předseda
Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků, z.s.
V Brně dne 25. 10. 2016
Dopis ve formátu PDF
Zdroj: Facebook POUZP
Pod toto bych se nikdy nepodepsala..všeobecná sestra bez titulu
Souhlasím, tohle je povýšeny článek vůči všem ostatním nelekarskym profesim…ruku na srdce…k čemu a na jakém odd.Vas kde na praxi pustili na VS? Co jste se mimo teorie naučili? Není to u mnohých jen vztek 7 let proti 5?…kdo chce specializací,ať studuje,kdo pracuje na standardním odd.interna chirurgie ldn Oop atd…s 5 lety nic neztratí…a není na škodu umět základní ošetřovatelskou péči,kterou málo který VS dnes zvládá…právě proto, že je titulovan,ne proto že ji neumí,ale proto že je někdo vic…co všeobecné sestry 40 a více let bez VS? Tahle politika není dobrá…
Souhlasím Pavli, teorie je teorie. Hlavní je praxe! Tu získá sestra až u lůžka pacienta a to až po třech létech praxe.Málokterá vysokoškolačka je ale skromná. Některá se ani nechce ošetřovatelskou péči naučit, proč také když má VŠ. Vše potom padá na ošetřovatelky a ty jsou rekvalifikované třeba z barmanek, prodavaček, atd. Jak k tomu příjde pacient?
Pročítám různé články a diskuze na toto téma, protože jsem uvažovala o změně profese na zdravotnického asistenta. Myslím si, že by nás bylo více kdyby zdravotnický asistent po maturitě nevykonával (dle zákona)
jen jakousi funkci vyššího sanitáře. Podle zákona musí ZA dělat skoro všechno pod dohledem. To působí jako by se ve škole nic nenaučil a byl tedy nesvéprávný svoje povolání vykonávat. Jako kdyby ekonomický maturant vykonával pod dohledem třeba účtování nebo jiné práce. Je to absolutně demotivující pro nové studenty. Navíc třeba maturant
jakéhokoli jiného oboru po vystudování VOŠ zdravotní bude po třech letech studia více než student SZŠ po čtyřech letech. Přitom od studentů VOŠ vím, že se zde v prvním ročníku učí to samé jako v prvním ročníku SZŠ. Je to z toho důvodu, že studenti bez zdravotního vzdělání to neumí.
Vypadá to, že systémem 4+1 vzdělání ve zdravotnictví ještě zkomplikuje. Máme tady VOŠ a VŠ a teď ještě poloviční VOŠ, ale na druhé straně si myslím, že to může pomoci v degradaci ZA. U ZA bylo už špatné to, že studují čtyři roky, mají maturitu a jsou degradovány na zdravotníka, který bez dohledu, není schopný skoro nic. Možná by jenom stačilo odbourat dohled aby to ZA nedegradovalo na neschopné pracovníky. A co je dohled? Pokud na ZA má dohlížet sestra tak to si to rovnou může jít udělat sama, ne? Nějak jsem tento systém nepochopila. Navíc dříve vystudované sestry (myslím poslední rok 2003/2004) jsou brány jako plnohodnotné sestry s registrací. To je vůči ZA kteří studují totéž něco nemyslitelného….Četla jsem tady, že se ZA učí něco jiného než sestry studující dříve. Podle informací studentů se učí to samé. Takže dle mého 4+1 by mohlo alespoň nějak kompenzovat tuto nespravedlnost vůči ZA. Za podmínek, které jsou dnes nastaveny, nebude nikdo studovat čtyři roky a potom bude placený a braný jako pomocná síla, která musí vše dělat pod dohledem. A vlastně ani za deset let praxe z dohledu nevyjde. Pokud si raději nedodělá VOŠ. Tím už zase nebude ZA.
Vím, že v praxi to chodí asi jinak. ZA dělají vše, ale jsou placeny méně, a jsou jakási děvečka pro všechno za malé peníze. Myslíte, že toto povolání je motivující??? Já osobně bych chtěla pomáhat lidem a něco se o tom naučit, ale
nejsem přesvědčena, že bych to chtěla vykonávat v pozici ZA jak je to nastavené dnes…… Tak to vidím já, člověk který přemýšlí o studiu možná praktické sestry a 4+1……. nebo VOŠ, protože maturitu už mám v jiném oboru.
Já bych se pod to podepsala. Všeobecná sestra
Dovolím si nesúhlasiť. Tvrdenie, ktoré sa donekonečna omieľa na Slovensku aj v Česku, že Brusel trvá na vysokoškolskom vzdelaní všetkých sestier, nie je pravdivé.
V Európe sú dva prúdy sesterského vzdelávania. Tradičný model, ktorý je napríklad v Nemecku alebo vo Francúzsku, pozná pojem registrovaná sestra po absolvovaní trojročnej zdravotníckej školy. Podmienkou je ukončená desaťročná povinná dochádzka a 4 600 výučbových hodín a praxe. Sestra sa môže ďalej špecializovať a dosiahnuť stupeň odbornej sestry. Vysokoškolské vzdelanie je výnimočné a zamerané na budúcu didaktickú a vedeckú činnosť. Vzdelanie sestier v Rakúsku je to v podstate po základnej škole trojročná škola bez maturity.
Druhý model, ktorý vychádza z anglo-americkej tradície a ku ktorému sa zaviazali aj mnohé štáty Európy vrátane Slovenska a Česka, počíta s akademizáciou sesterských povolaní. Sestra prvého stupňa má trojročné bakalárske vzdelanie a jej činnosť zodpovedá činnosti registrovanej sestry. Vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa s titulom master, u nás magister, je spojené s vyššími kompetenciami a špeciálnymi funkciami sestry (napríklad CRNA – certifikovaná anesteziologická sestra) Tretí stupeň vysokoškolského vzdelania (PhD.) študujú sestry, ktoré majú vedecké a školiace ambície.
V dopise sa píše, že: „Ošetřovatelství se ale za posledních 15 let značně změnilo. Dnešní zdravotnictví vyžaduje vysoce vzdělanou sestru, která samostatně vykonává činnosti formou ošetřovatelského procesu, je schopná samostatně řešit krizové situace, vede ošetřovatelskou dokumentaci, motivuje a edukuje pacienta a jeho rodinné příslušníky, spolupracuje s ostatními členy týmu., je schopna pracovat s vysoce sofistikovanou technikou, pracovat s umírajícími a to nejen v lůžkových zdravotnických zařízeních, ale i v rámci mobilní hospicové péče atd. Takovou sestru vyžaduje dnešní zdravotnictví a zkrácením odborné přípravy toho zcela jistě nedocílíme.“ – NESÚHLAS. Dovolím si tvrdiť, že len vtedy ak sa vzdelávanie sestier a ich odborná príprava vráti k pôvodnému systému vzdelávania / 4 roky SZŠ / získame sestru, ktorej charakteristika je uvedená vyššie.
Je smutné, že pán predseda POUZP vo svojom Otevřeném dopise Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nepriamo obviňuje sestry – absolventky SZŠ /štyridsiatničky, päťdesiatničky aj šesťdesiatničky/ z toho, že majú výrazný podiel na zvýšení úmrtnosti českých pacientov. Práve tie sestry, ktoré v dnešnej dobe, chránia ošetrovateľstvo a tým zároveň aj celé zdravotníctvo pred úplným kolapsom.
No, mne tam zaujaly ty všeobecně vzdělávací školy- to přece není SZŠ, ta už je přece střední odborná. Střední všeobecně vzdělávací je podle mne jen gymnázium. A na VŠ může jít kdokoli, kdo má maturitu a kdo udělá přijímací zkoušky. Tedy i na medicínu absolvent SZŠ nebo jiné střední školy, nemusí být jen absolventem gymnázia.
Mne zaujaly ty počty. Nejedná se ani o derivace či integrály a stejně to pořád činí potíže. Pokud dříve sestra vystudovala szš, studovala 4 roky. Nyní studuje 4 roky sš (nejčastěji szš) a pak 3 roky voš nebo vš. To je dohromady 7 let a ne 3 roky protože nemůžete jít ze základní školy rovnou na tříletou vyšší odbornou nebo vysokou. A že studium na lékaře je jedno z nejdelších vůbec, o tom snad nikdo nepochybuje.
A co když nestuduje SZŠ, ale gymnázium? To také studuje na sestru 7 let?
Ano, nyní je to 4 roky jakékoli střední školy, tedy i gymnázia (ale nejčastěji je to szš) + 3 roky voš nebo vš = 7 let. Dříve to byly 4 roky studia na szš. Ať dělám co dělám, vychází mi to nyní o 3 roky déle.
o pět let déle. dříve se na střední chodilo už z osmičky, dneška až z devítky plus od příštího školního roku přibyde navíc ještě jeden povinný rok vzdělání v mateřské škole. takže pokud chcete počítat celkovou dobu vzdělávání potřebného pro práci sestry, dříve to bylo 8+4=12 let, od příštího roku to bude 1+9+4+3=17 let. pokud ovšem chcete počítat pouze kvalifikační vzdělání, tak dříve to byly 4 roky, nyní to jsou roky 3.
Přesně. Pokud máte maturitu z jiného oboru, tak taky můžete jít studovat na VOŠ zdravotní. Potom studujete na sestru pouze tři rok. Studenti SZŠ tak studují zdravotní školu čtyři roky a pracují na nižším postu. Navíc v prvním ročníku VOŠ se učí to samé co studenti v prvním ročníku SZŠ. Protože někteří nemají zdravotní vzdělání. Trochu nedomyšlené, co???
…za vyšší úmrtnost můžou sestry ??? to snad autor nemyslí vážně, že..
Je to autorka. Studii vedla Prof. Linda H Aiken, PhD.
No,právě jsem se začala stydět za pana předsedu.Dopis v celém znění je nedůstojný zdravotníka a tím spíše s ,,dostatečným vzděláním“.Naprosto souhlasím s příspěvky níže.Sama pracuji ve zdravotnictví celý život a názory pana Válka jsou nemístné argumenty,střílí do vlastních,pardon, do těch,, nižších“ řad.Celé dění kolem novelizace zákona je čím dál více nedůstojné těch skutečných potřeb pacientů a směřováno k rozvoji byrokracie nikoliv péče o nemocné(zde se ovšem těší na svou realizaci spousta VŠ vzdělaných)Jinými slovy :Dejte nám dost papírové práce a dostatek plebsu k ruce a mi s nimi vymeteme práci co nám nevoní.Je to ostudné!
Průzkum uvádí, že v nemocnicích, kde 60% sestrer mělo vš a zároveň pečovalo v průměru o 6 pacientů došlo o téměř 30% méně umrtí, než v nemocnicích, kde vš mělo 30% sester, které zároveň pečovaly v průměru o 8 pacientů. Osobně to beru vážně protože čím víc pacientů mám v péči, tím méně se jim bohužel mohu věnovat. Tento průzkum ale nemůže mít vypovídající hodnotu čistě ohledně vlivu úrovně vzdělání, protože nezohledňuje pouze vzdělání, ale zároveň počet pacientů, o které se sestry staraly. A je logické, že čím méně pacientů na jednu sestru, tím lepší péče. V tom se narozdíl od povinnosti vystudovat vš shodnou všechny sestry.
Existují oddělení, kde nebývá žádné úmrtí a je jedno, kolik je tam VS, potom jsou oddělení a DG, že ani diplom ze zlata nezabrání tomu, že pacienti umírají…
Tento průzkum je výsměch a urážka pojmu PRÚZKUM